(ČZ 2/2025) V letošním roce 2025, roce významného výročí smrti Mistra Jana Husa, podtrhněme globální význam kazatelova boje za pravdu.
Husovým odkazem jsou také zasaženy zejména sousední německy mluvící země. V Českém zápase jsme již zaznamenali obdiv básníka R. M. Rilkeho k Husovi nebo jsme psali o tom, jaké měl potíže s obrazy Jana Husa jeden z klasiků německého romantismu Karl Friedrich Lessing.
Zájem o Lessingovy obrazy „kacíře“ Husa nebyl ledajaký, a zřejmě proto byla na německého malíře upřena pozornost konzervativního politika knížete Metternicha. Ten bedlivě opečovával a střežil Svatou alianci (František I., Bedřich Vilém III. a Alexandr I.) proti volnomyšlenkářským aktivitám i v umění. Stejně jako Lessinga zasáhla silně myšlenka rovnosti a svobody revolučního roku 1848 i klasika německé literatury v Čechách, šumavského rodáka z Horní Plané nad Vltavou, Adalberta Stiftera. Mimo jiné byl také malířem a Jan Hus ho zaujal zprostředkovaně právě přes Lessingovy obrazy. Stifter vzplanul nadšením pro Jana Husa natolik, že začal o odbojném kazateli psát svůj román, který bohužel pro nemoc a úmrtí ne-dokončil. Svá nedokončená díla Stifter označil jako „děti usmrcené v mateřském těle“. Je pozoruhodný Stifterův zájem o Husa přes kontroverzi, kterou u Němců z Čech vyvolával. Naznačuje to jeden z českých germanistů Jan Mareš, když na toto téma k Němcům píše: „Jan Hus byl jako kacíř a český nacionalista vším jiným než oblíbeným hrdinou.“
Stifter viděl na výstavě ve Vídni Lessingův obraz Jana Husa a ten ho natolik zaujal, že hned druhý den svému vydavateli Hackenastovi napsal: „Viděl jsem zde Lessingova Husa a ten mne tak nadchl, že přemýšlím o básnických historických námětech: chtěl bych vytvořit něco vážného, důstojného, velkolepého.“ Později ještě svému vydavateli píše: „Byl jsem Husem tak uchvácen, že jsem tehdy ve Vídni byl naplněn nejvelkolepějšími spisovatelskými plány.“
Bohužel Stifterův plán napsat román o Husovi zůstal jen započatý.
Nemysleme, že téma českého buřiče, kterého němečtí luteráni a později němečtí volnomyšlenkáři tolik obdivovali, se omezovalo na úzký kruh umělců. Důkazem je hudba, která přece jen zasahovala širší vrstvy a větší publikum. V době romantismu, kterou zmiňujeme – 19. století, oslovil Jan Hus v Německu skladatele Carla Loeweho, přezdívaného severoněmeckým Schubertem. Byl skladatelem, barytonistou a dirigentem, známým svými baladami a písněmi. Jeho dílo zahrnuje více než 400 balad, ale také sborová díla, opery a instrumentální skladby, například symfonie a komorní hudbu. Loewe se proslavil více melodickou, idylicky líbeznou, nikoli příliš složitou hudbou. Téma Jana Husa, o kterém složil oratorium, je pak spíše výjimkou.
Devadesátiminutová skladba, dnes nepříliš známá, zpracovává romantickým způsobem reformní odkaz českého kněze. Carl Loewe byl vzdělaný nejen v hudbě, ale také v luterské teologii a inspirován Husovým příběhem
zpracoval kolem roku 1840 romantický příběh o Husově cestě z Čech do Kostnice. Čeští a stejně tak němečtí muzikologové kladně hodnotí prolog prozrazující vyvrcholení děje:
„…roku patnáctého – bylo to čtrnáct století poté, co přišel na svět Spasitel, tedy Boží láska – byl bez lásky upálen zbožný člověk…“ a stejně tak silně působí následující protestanský chorál z počáteční scény: „Was mein Gott will, das g´scheh´ allzeit“ (Co můj Bůh chce, to vždy nastane).
Z libreta je poznat, že jeho autor August Zeune se seznámil s mnoha detaily, celou historickou situací, zúčastněnými osobami, vnitřními i vnějšími silami sporu. A tak dává zaznít v závěru oratoria Husovu rozhodnutí: „Ačkoli mé tělo a duše chřadnou, ty jsi... ty, Bože, jsi vždycky útěchou mého srdce a mou součástí.“
Muzikolog Petr Veber k oratoriu píše: „Skladba může bez obav soupeřit s díly slavnějších autorů té doby.“ Dodává: „Oratorium, námětem ojedinělé nejen v německé, ale v evropské hudbě vůbec, se v českých zemích v devatenáctém století hrávalo, ale pak s dalšími kdysi běžnými položkami repertoáru upadlo v zapomnění.“
Jestliže Češi zapomínali na Mistra Jana Husa, Němci žijící u nás jej opět oživovali a stávalo se to v době, kdy se opět rozhodovalo o další cestě v Evropě. Je to doba, kdy si Češi zatím užívali plody demokratického státu, ale za humny se ujímal moci diktátor. Z Německa a Rakouska k nám prchali němečtí Židé a komunisté. Dostávali se mezi zde již žijící komunitu českých Němců. S nimi sdíleli svůj obdiv k Mistru Janu Husovi, a to jako k velkému Čechovi, který se dokázal vzepřít. Koncem třicátých a ve čtyřicátých letech dochází, jak to vyslovil významný evropský kunsthistorik Laszlo Glozer, ke „kolizi moderny se soudobými dějinami… motiv svobody pronikl na veřejnost, stal se vůdčím motivem recepce.“
S těmito myšlenkami v Československu vznikl „Oskar Kokoschka Bund“, stejně jako další umělecké spolky se záměrem vystupovat proti politické situaci v Německu. V tom jim napomáhá postava Jana Husa. Skupinu „Oskar Kokoschka Bund“ tvořili komunisté i bezpartijní osobnosti, byli buď emigranty, nebo českými Němci. Oskar Kokoschka původně přijel do Prahy v roce 1934 na pozvání T. G. Masaryka, aby namaloval jeho portrét. Tak vznikl Masarykův alegorický portrét, v němž prezidenta obklopuje nejen kulisa Hradčan, ale rovněž umučený církevní reformátor Jan Hus (viz na obraze uprostřed na kříži mezi Komenským a Masarykem) s reformním pedagogem a biskupem Jednoty bratrské Janem Amosem Komenským.
Byl zde další literárně-dramaticky orientovaný německý spolek „Svaz Bertolda Brechta“, jehož členem byl levicově orientovaný německý dramatik a také malíř Johannes Wüsten, který do Čech emigroval rovněž v roce 1934. Cítil se být především malířem, ale v Německu se stal známým i díky historickým hrám s protifašistickým podtextem. To jej nakonec vedlo k používání pseudonymu Peter Nikl. Rovněž maloval Masaryka, ale píšeme o něm proto, že spolu s dalšími emigranty vytvořil soubor grafických obrazů, věnovaných Benešovi k narozeninám v květnu 1938, jako výraz díků za podporu emigrace v Československu. Dnes je toto dílo dochováno zřejmě pouze na fotografiích. Jsou to tři scény z husitských válek.
To je také další důvod, proč se dnes můžeme dohadovat o Husovu vlivu na české Němce a emigranty. Zda témata Hus a husitství bylo námětem inspirovaným Husovým duchem pravdy a svobody, nebo to byl jen vděk za pobyt u nás?
Mirko Radušević
Český zápas 2/2025 z 12. 1. 2025
