Karel Čapek byl ve svých dílech značně ovlivněn válkou, což je poznat na jeho protiválečných dílech. Je to především protiválečné drama Matka nebo ironicky komentované dobové politické dění v románu Válka s mloky.
Jeho názor na válku sděloval i ve své korespondenci, z níž uvádíme ukázku z dopisu uvedeného pod číslem 633 historikům neznámému adresátovi:
…je za námi válka, jež povraždila milióny nevinných životů, a deset nebo sto nebo tisíc nových obětí zdá se být jen novou kapkou krve v moři utrpení, kterým jsme prošli. Je načase zachránit opět víru v člověka; je načase vidět v člověku člověka a nikoliv nepřítele. Smrt není hrozná; tisíce lidí umírají denně na karcinom nebo na tuberkulózu, aniž bychom proto pochybovali o hodnotě života. Hrozná je jenom nespravedlivost a nenávist, jež vraždí životy bez milosrdenství a úcty k člověku.
Karek Čapek napsal vtipnou glosu, kterou lze s nadsázkou použít i k dnešnímu svátku sv. Martina.
Proti husím nožičkám
Aby nevzniklo nedorozumění, nehodlám vznésti vážných námitek proti husím nožičkám zvaným též drůbky nebo mladá husa, nýbrž proti husím nožičkám zvaným uvozovky čili znaménka uvozovací.
Jak známo z mluvnice, uvozovky mají sloužit k tomu, aby „uváděly řeč přímou“. Na rozdíl od mluvnice si však uvozovky ve velké části tisku vzaly do zvyku uváděti řeč velmi nepřímou, ba potutelnou. Jsou noviny, které nedovedou psát o socialistech, nýbrž jen o „socialistech"; je tisk, který nezná humanitu, nýbrž jenom „humanitu"; jsou novináři, kteří by za živého boha nedovedli napsat slovo pacifismus, nýbrž jenom „pacifismus" a tak dále. Je to takový záhadný fortel: jakmile dáte pacifismus do husích nožiček, stává se věcí jaksi podezřelou jednak z podfuku, jednak z vrtáctví; nemusí se to ničím dokazovat, stačí husí nožičky, a basta. Jakmile uzavřete humanitu do uvozovek, zjeví se čtenáři, že to je jakási zvrhlost, faleš, ba přímo spiknutí; čímž tedy je „humanita" vyvrácena s prominutím jakýchkoliv argumentů.
Tedy právě to je to nepěkné na oblíbených husích nožičkách: že lze jimi cokoliv znehodnotit, aniž bychom si museli dát práci s čímsi jako přesvědčující kritikou. Je to, jako bychom někomu odzadu plivli na kabát a kochali se tím, že běhá poplivaný. Kdybych napsal, že pan Novotný nebo pan Kratochvíl je „řezník", znamená to patrně něco sice neurčitého, ale kompromitujícího: že snad není doopravdy řezník, nebo že je špatný řezník, nebo že vůbec na jeho řeznictví tkví nějaká tajemná přísaha – zkrátka něco na facky. Představte si, že by sazeč zvyklý na tisk novin vysázel dejme tomu v bibli:
Na počátku „stvořil" Bůh nebe i zemi.
„Milovati" budeš „bližního" svého…
„Cti" otce svého a matku svou…
A tak dále. Myslím, že by se vám obrátil žaludek nad destruktivní mocí husích nožiček. Jsou to jen malé čárečky, ale mohou zvrátit všechny hodnoty života vzhůru nohama; mohou z Žižky udělat „hrdinu" a z každé ctnosti přetvářku; mohou popřít a znevážit cokoliv, aniž by se jejich pisatel musel aspoň na vteřinu zastavit, aby se zeptal sebe sama, co tím vlastně chce říci. Všímejte si dobře husích nožiček: neuvádějí-li přímou řeč, uvádějí obyčejně nějakou podlost. Mívám někdy záchvaty krutosti; například přál bych si, aby každému novináři, který se 144krát dopustil husích nožiček, byly na čelo vytetovány nesmazatelné uvozovky; jiným bych nechal vypálit na čelo otazník v závorkách, který bývá rovněž považován za nezávadný (?) prostředek veřejné polemiky. Obávám se, že pan ministr Meissner nepojme tyto tresty do nového tiskového zákona; následkem toho budou ty špinavé husí nožičky šlapat dál po českých luzích a hájích a – věřte mi – i nadále nadělají víc škod než ona historická kopyta, pod kterými tráva nerostla.
Lidové noviny 1. 11. 1930
Připravila redakce
Foto: MLADÝ ZLÍN – 8.ročník – 1938-39
