(ČZ 5/2025) Ježíš k nim promluvil: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: „Což to není syn Josefův?“

On jim odpověděl: „Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde, kde jsi doma.“ Řekl: „Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti. Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad. A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidonské. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman.“ Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem. Vstali, vyhnali ho z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů. On však prošel jejich středem a bral se dál.

Ježíš prochází Nazaretem. Místem, kde je doma. Mnozí ho tu dobře znají. A jak je doma a jak je zvyklý, v sobotu jde do synagogy. Zde čte z Písma v rámci bohoslužby. Po přečtení všem účastníkům říká: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Pak jim káže a oni na jeho promluvu reagují tak, že „všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst.“ Nevíme, jaká byla přesně jeho promluva, ale víme, že všechny oslovila a cítili z ní slova milosti. Slova milosti, která zasahovala lidská srdce. Ježíš nemá ve své promluvě slova odsuzování, ale slova přijetí člověka takového, jaký je. Jeho kázání lidi povzbuzuje a vnímají z něho laskavá slova. Jeho promluva je jiná než mohli slyšet do té chvíle. Jsou také překvapeni. Ježíše takového neznali. Pamatují si ho jinak než před lety, než z Nazaretu odešel. Své překvapení vyjadřují slovy: „Což to není syn Josefův?“

Možná to znáte. Někde jste vyrostli, ale pak studia na střední či vysoké škole či odstěhování se za jinou prací vás odvedou do jiného města, kde vás neznají. Začnete tam žít, chovat se jinak, protože jste v jiném prostředí. Získáte na tom místě jiné životní zkušenosti, nové přátele a nový domov. Když se vrátíte domů, tak zapadnete do starých kolejí nebo vaši blízcí nevnímají, že už jste jiní a myslí si, že jste stejní, než jste z domova odešli. Očekávají to. Stejně tak lidé tehdejší doby mají to samé očekávání u Ježíše. Ježíš do nich vidí. Zná jejich smýšlení a uvádí dvě přísloví k této situaci „lékaři uzdrav sám sebe“ a „žádný prorok není vítán ve své vlasti.“

Doslechli se, že na jiném území uzdravoval. Vypadá to, že asi doma nikoho neuzdravil. Čím to asi bude. Je předpoklad, protože v něho nevěřili. Tuto možnost dokládá vyprávěním a příkladem ze známých biblických příběhů a to o proroku Elijášovi a vdově ze Sarepty, a pak uzdravením syrského Námana z malomocenství za dob proroka Elizea. Oba příběhy jsou o víře v Boha a jeho pomoci v těžkých situacích. Jsou to také jedinečné životní příběhy. Jedná se jen o jednu vdovu, ke které Elijáš přichází a činí kolem ní a pro ni mnoho zázraků. Náman zase byl uzdraven z malomocenství a přitom musel uvěřit ve specifický způsob a cestu k tomuto uzdravení.

Po uvedení těchto příběhů se na Ježíše lidé z Nazareta nahněvali. Vysloveně se píše, že byli naplněni hněvem. Ježíšova slova je urazila a chtěli ho ve svém hněvu zabít. Vyhnali ho za město a chtěli ho hodit dolů ze srázu hory. Ježíš na jejich hněv nedbá a nachází z jejich agresivity cestu ven. „Ježíš však prošel jejich středem a bral se dál.“

Mám zkušenost, že v domovském prostředí blízcí lidé, kteří mne znají z doby mého dětství a dospívání, mne vnímají stále stejně. Těch mnoho let v jiném prostředí, v jiné kultuře, s tím související duchovní růst, dospívání a vnitřní změny – jakoby neproběhly. Vždyť ty jsi vyrostla v jiném prostředí, jak ses mohla stát věřící, jak ses mohla změnit? Povyprávíte jim svůj příběh a moc mu nechtějí věřit. Často mají za to, že se nemůžete úplně změnit.
Je pravdou, že úplně se změnit nemůžeme, co se týká našich vlastností, osobnostních rysů, kým vnitřně jsme, ale každý z nás se může proměnit duchovně. Můžeme se znovu duchovně narodit. Nové zkušenosti, také touha a práce na vlastní proměně nám v tom do určité míry pomáhají. Největší vnitřní proměnu ale zažijeme, když uvěříme v Ježíše Krista.

Pro nazaretské obyvatelstvo to bylo těžké a neuvěřitelné, aby uvěřili a přijali Ježíše Krista jako Syna Božího, jako Spasitele. O Spasiteli měli svou představu a také svá očekávání o tom, jaký má být. Ježíš do té jejich představy o Spasiteli tehdy nezapadl. Je však možné, že časem v Něho mnozí uvěřili, když se splnila další slova z Písma, slova o Jeho ukřižování, smrti a vzkříšení.

Dobrotivý Otče, prosím, pomáhej nám i přes jakási neměnná očekávání v domácím prostředí
sdílet radostnou zvěst evangelia právě našim blízkým
a kéž mohou Ježíše Krista poznat jako svého Spasitele či Uzdravovatele. Amen

Autor: Henrieta Neprašová
Český zápas č. 5/2025 z 2.2. 2025

Obrázek: Zdroj

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše