(ČZ 5/2025) Jiří Silný původně vystudoval husitskou teologii a s přestávkami působil jako duchovní a později i diecézní tajemník CČSH.
V roce 1996 založil Ekumenickou akademii, jejíž úlohou není pouze mezináboženský dialog, ale i otázka globální spravedlnosti a s tím spojené vzdělávání a osvěta. Mezi úspěšné projekty Ekumenické akademie patří například fairtradový obchod v Sokolovské ulici v Praze. Jiří Silný působí i jako vysokoškolský pedagog na HITS Praha a VŠ sv. Alžběty.
Vy jste původní profesí husitský farář. Co vás vedlo ke studiu teologie?
Ke studiu teologie mě vedl můj zájem o otázky náboženství a filozofie a hledání, kde bych se mohl nejlépe zakotvit. Nakonec jsem opravdu po různých zastávkách putoval po různých církvích a ta, která mě nejvíc zaujala, byla Československá církev v osobě faráře Adámka ve Vršovicích i tamější sborové společenství. Když jsem zvažoval vysokoškolské studium, tak jsem volil mezi psychologií a teologií. Vyhrála teologie s tím, že jsem ještě nevěděl, že skončím jako farář, ale i to se stalo. Po studiu v Praze jsem ještě rok studoval teologii v Berlíně, kde tehdy šlo potkávat i světové teology. Věnoval jsem se zejména studiu Dietricha Bonhoeffera a nejvíc mě z jeho díla oslovila nenáboženská interpretace evangelia. To znamená otevřenost světu a otázka, jaké má víra dopady na život společnosti. Tu farářskou službu jsem pak několikrát opustil a zase se k ní vracel. Působil jsem i jako tajemník plzeňské diecézní rady, kde si mě vybral bratr biskup Semilský a byla to velice pěkná přátelská spolupráce v dobách, kdy docházelo ke společenským změnám – konec osmdesátých let, začátek devadesátých. Takže tam, kromě té úřední funkce, to znamenalo i přijímání nových rolí církve. Například jsme pomáhali při zakládání různých diakonických zařízení a vstupovali do médií.
Vstoupil jste ve známost skrze ekumenický dialog…
To bylo v dobách, kdy jsem zase načas v devadesátých letech duchovenskou službu opustil a pracoval jsem v Ekumenické radě církví. Za minulého režimu církve sdílely společné těžkosti a praktická ekumena docela
Studentská ekumenická bohoslužba fungovala. V nové době se spíš církve snažily etablovat se v nových poměrech. Když jsem pak dostal nabídku podílet se na vzniku instituce, která bude otevřená kritickému dialogu, chopil jsem se příležitosti a to vedlo k založení Ekumenické akademie v roce 1996. Byl to model převzatý od německých evangelických církví – vytváření prostoru pro dialog mezi církví a společností nebo mezi jednotlivými skupinami ve společnosti. Dále to jsou různé formy vzdělávání, jak občanské nebo i formou přednášek na školách na nejrůznější společenská témata.
Jaká byla největší témata Ekumenické akademie?
Byly to třeba praktické koncepty, jako spravedlivý obchod – fair trade, nebo otázka globální spravedlnosti, ekonomické alternativy, sociální a ekonomická práva apod. Ten étos, který jsme do toho vnášeli, se opíral právě o ekumenický dialog. V roce 1983 Světová rada církví na svém shromáždění ve Vancouveru vyhlásila program Spravedlnost, mír a zachování stvoření, jako vlastně tři hlavní témata. Důraz byl i na to, že církve by měly při řešení bolestí lidstva spolupracovat se všemi lidmi dobré vůle, což je něco, o co se dneska snaží papež František. Nakonec jde o ekumenu – oikúmené, která v překladu znamená obydlená země. Jde vlastně o všechny lidi v udržitelném spolužití.
Co podle vás patří mezi největší problémy současných církví?
Obecně se to říct nedá, ale když to vezmeme z politického hlediska, tak u nás církve moc nevyužily otevřený, svobodný prostor k nějaké ofenzívnější snaze proměňovat svět. Z toho důvodu jsem také vstoupil do občanské společnosti z onoho chráněného území církve. Ty vlastně pořád zůstaly v určitém uzavření. Zdá se mi, že je tam převaha zájmu o vlastní existenci a o vnitřní problémy církví než o to, co se děje kolem. Já jsem třeba byl poměrně nešťastný z celého toho procesu kolem restitucí, protože mně to připadalo, že si církve vlastně vybojovaly zase další privilegium i vůči jiným, kteří ty restituce nedostali. A i ten vztah k státu je pořád nějakým způsobem privilegovaný. To si myslím, že je problém – a nejen u nás.
Takže připadá vám, že důvěra vůči církvím klesá…
Nepochybně ano. I vlastně, když vidíte ty statistiky, tak po převratu církve poztrácely více lidí než za tu éru socialismu. Přitom byla velká otevřenost ze strany veřejnosti v těch devadesátých letech, ale asi i přehnaná očekávání. Víc by se mi líbilo, kdyby se církve s nějakou svojí vahou zastávaly chudých nebo těch, kteří trpí nespravedlností obecně. Když jsme dělali s Ekumenickou akademií v rámci celosvětového hnutí Milostivé léto v roce 2000 protesty proti Světové bance a Mezinárodnímu měnovému fondu, tak to jsme hovořili i jménem světového ekumenického hnutí. Já osobně tam byl, když jsme těm šéfům vyčítali, že jejich politika je vražedná. Měl jsem na sobě husitský talár, což mi pak někteří vyčítali. Ale já jsem to tak cítil, že mluvit o nespravedlnosti je role církve.
Příští magazínové číslo našeho časopisu bychom chtěli věnovat otázkám plurality názorů a dialogu v církvi, dotkneme se i principu, jenž pro naši církev mnoho znamená, totiž svobody svědomí. Měl jste někdy pocit nebo stalo se vám, že se vaše svědomí při rozhodování dostalo do přímého rozporu s obecnými postoji církve?
To bych asi takhle neřekl. Vnímal jsem husitskou církev jako v zásadě liberální a nacházel jsem prostor pro teologický dialog i pro různé názory na společenské otázky. Když jsem řešil osobní problémy nebo tlak Státní bezpečnosti, tak jsem v církvi vždycky našel bratrskou podporu. V jiných typech církve bych se asi do rozporů dostal.
Nyní se nacházíme v obchodě Fair & Bio v pražské Sokolovské ulici č. 29. Mohl byste nám trošku přiblížit vztah Ekumenické akademie a spravedlivého obchodu?
Jak jsem již zmínil, Ekumenická akademie patří k průkopníkům fair trade u nás. S obchodem jsme nebyli úplně první (to byl obchod Jeden svět v evangelickém sboru na Vinohradech), ale my jsme tomu dali impuls, který vedl k tomu docela velkému rozšíření. A koncept fair trade je původně křesťanský. To vymysleli američtí mennonité, kteří měli nedobrý pocit z toho, že pořád sbírají peníze a někam je posílají, a tak společně na Jamajce vytvořili systém, že místní vyráběli rukodělné předměty a v USA se to prodávalo a dostali za svou práci férovou odměnu.
Ten model se postupně ujal. Je to vlastně dneska už globální systém, do kterého je zapojeno pár milionů lidí na světě a ukazuje, že ekonomika může být postavená na rovnoprávnosti, na solidaritě a ne na maximalizaci zisku.
Zvyšuje se zájem o fairtrade zboží?
Celkově objemy rostou. Je to ale dané tím, že většina toho fairtradového zboží se dneska prodá v řetězcích nebo v online obchodech. Z těch kamenných obchodů, kde je velký sortiment a kde zároveň máme vždycky k tomu zboží odpovídající informace, se udržely v Česku z nějakých deseti jenom ty dva, které jsem zmínil. V našem obchodě sledujeme dopady pandemie a posléze krize, inflace a zdražování. Takže je vidět, že spousta lidí otáčí každou korunu a nakupuje hlavně ve slevách a fairtradové věci nejsou ty nejlevnější. Problém je také v tom, že pro ty řetězce je to vlastně takový greenwashing, tedy okrajová záležitost, kterou si vylepšují svoji pověst. My jsme kromě toho obchodu iniciovali i vznik družstevní pražírny Fair & Bio, která pracuje jako sociální podnik – zaměstnává už asi 12 znevýhodněných osob a vede si velmi dobře.
Co patří mezi projekty Ekumenické akademie v současnosti?
Já už to sleduji trochu z povzdálí a jen pomáhám současné ředitelce – Karolíně Silné, která je shodou okolností mojí dcerou. V současnosti se akademie věnuje hodně ekologickým tématům, asi třetím rokem už koordinuje Týden pro klima. Nedávno skončil projekt, který se týkal nařízení Evropské komise o odlesňování, ale hlavní téma je sociální solidární ekonomika, k tomu děláme vlastně už dlouhodobě různé vzdělávací programy, jak zezdola organizovat ekonomiku na základě spolupráce místo konkurence a zajištění potřeb místo maximalizace zisku.
Také vyučujete na HITS Praha a Vysoké škole svaté Alžběty…
To mě baví, protože mě to nutí nějakým způsobem sumarizovat ideje, které chci sdělit. A opět se tam věnuji tématům v občanské společnosti. Vyučuji tam i tu alternativní ekonomiku, nebo otázky rozvoje a církevní sociální nauky, kde kladu velký důraz hlavně na teologii osvobození a podobné směry. A těší mě zpětná vazba od studentů, jako jste vy.
Za rozhovor děkuje Ondřej Syrový
Český zápas 5/2025 z 2. 2. 2025