(ČZ 7/2025) V listopadu roku 1889 se konalo pro budoucí historii celkem bezvýznamné zasedání zemského sněmu o rozpočtu. Bezvýznamnost plnila sál sněmovny jen do doby, než vystoupil se svojí řečí lékař a mimo jiné i mladočeský poslanec Josef Šíl.
I jeho vystoupení se zprvu zdálo jako malicherné, když mluvil o sedmdesáti dvou destičkách, které měly zdobit průčelí budovaného Národního muzea. Byly z červené žuly a měla na nich stát jména důležitých osobností českého národa. Co bylo pro poslance Šíla zásadní, chyběla destička se jménem Jana Husa. To jej rozhorlilo.
Vznikl až vášnivý spor mezi poslanci z řad katolíků a šlechty a mladočechy o husitství, o významu Husovy osobnosti. Poslanec Šíl vzplanul: „Ptá se veškerá veřejnost česká, ptá se lid český: Co jest příčinou toho, jaké důvody jednání takového?“ Atmosféra ve sněmovně zhoustla, když poslanec princ Karel Schwarzenberg promluvil o husitech jako o bandě lupičů a žhářů. Diskuze se dostala do ještě větší vášně. „Husovu učení připadá vina… za neštěstí, které následkem oněch nesvárů a válek se na náš národ sneslo… husitské učení není nic jiného než komunismus 15. století,“ byla slova poslance Schwarzenberga.
Zvítězil poslanec Šíl, když sklidil hlučné ovace, dostávalo se mu řady gratulací k jeho projevu. Žádost o votivní desku na počest a paměť Mistra Jana Husa byla nakonec zemským sněmem přijata. Potom 29. listopadu 1889 pražský radní Vojta Náprstek navrhl pražské městské radě, aby doručila sboru obecních starších rezoluci jednoznačně vyslovující přání vrcholného zastupitelského orgánu královského hlavního města Prahy, že na budově muzea má být i jméno Husovo.
Jednalo se o politický boj staročechů a mladočechů a osobnost Jana Husa byla jen pro tehdejší politiky záminkou. Vždyť staročeši, samotný jejich zakladatel František Palacký považoval dle svého díla Jana Husa i husitství obecně za důkaz české pokrokovosti a svobodomyslnosti. Příkladem je, že z uváděného boje se snažili vytěžit v devadesátých letech také evangeličtí duchovní, kteří vítali postoj a vítězství mladočechů jako porážku katolických klerikálů. Obecně, několik let se nesl tenkrát v médiích názor, který dokumentuje tehdejší klerikální list Čech: „Nejde o samotného Husa, ale o jeho využití v politickém boji mezi Staročechy, Mladočechy, radikály i anarchisty... Pramálo již záleží na distinkci, byl-li Hus kacířem anebo nebyl, oni svým Husem již ani tolik nestřílejí proti Římu, jako spíše proti Mladočechům.“
Stejně tak studenti Karlo-Ferdinandovy univerzity se přidali k mladočechům a sympatiím k Husovi. Ve svém časopise psali: „Mistr Jan Hus opětně souzen na českém sněmu!“ Autor článku Karel Sokol kritizoval aristokracii, její přívržence a také politický klerikalismus. Za to jej rektor dr. Talíř vyloučil na dva semestry ze studií na univerzitě.
Skutečností bylo, že Hus i s přibývajícími léty dál nabíral na významu, a to více politickém. Naznačují to Národní listy v článku k Husově problematice v roce 1904: „Hus sociálních demokratů požírá Husa Staro a Mladočechů. Oni též našim vědcům odpovídají: Dejte nám pokoj s vaším Husem, my máme svého Husa, který nás učí sociální revoluci sesazováním králů, knížat, biskupů... pro jejich zločiny na člověčenstvu a nás povzbuzuje k zabrání jejich statků.“
Osobnost Jana Husa a jeho destička na Národním muzeu sehrály významnou roli i v umělecké sféře, kdy se do boje za národní spravedlnost zapojili spisovatelé Karolína Světlá, Jan Neruda či Svatopluk Čech. Přišli s myšlenkou, že pokud není Mistru Janu Husovi dopřána malá destička na budově Muzea Království Českého, měl by mu být vystavěn velký pomník. 31. května 1890 se konala na Staroměstské radnici ustavující schůze spolku pro postavení pomníku a z přítomných dvě stě členů zvolili Vojtu Náprstka za svého předsedu. Ten tehdy pronesl: „Tělo tvé, mistře Jene, sice upálili, ale duch tvůj, nechť mezi námi žije!“ Z významných osobností byli do výboru zvoleni mimo jiné Svatopluk Čech, J. V. Sládek, Tomáš G. Masaryk a rovněž pochopitelně iniciátor všeho hnutí, lékař a mladočeský poslanec Josef Šíl.
Na schůzi pak zaznělo krédo: „Lide český! (...) jméno našeho mučedníka, mistra Jana Husi: – to má býti potupně vyhoštěno z dlouhé řady jmen vrytých zlatými písmeny na monumentální budově Musea vlasti Tvé! (...) že prý náš Hus, který umřel pro národ svůj a pro pravdu, byl zatracení hodným arcikacířem, tak že prý by již pouhá deska, připomínající jméno jeho, pohoršovala Tebe, lide český! (...) Čechové! Nepovolme, dokud nezbudujeme nádherný pomník našemu velikému Husovi uprostřed Prahy.“ Dále podle historie víme, že v roce 1903 byl položen základní kámen pomníku. K jeho dokončení a odhalení pak došlo v roce 1915 u příležitosti připomenutí pětistého výročí Husova upálení.
Mirko Radušević
Foto: autor
Český zápas 7/2025 z 16. 2. 2025
