(ČZ 18/2024) Každoročně je začátek května příležitostí připomenout si tragické roky druhé světové války, krvavého válečného konfliktu, který na evropském kontinentu oficiálně skončil 8. května 1945.
Dodnes je pro nás toto datum živé obdivuhodným hrdinstvím účastníků domácího i zahraničního odboje, kteří rozpoznali, že páchanému zlu je třeba se aktivně postavit a bránit základní lidské hodnoty. Jejich účast v protinacistickém odboji byla věcí jejich osobního svědomí a pro věřící křesťany též cestou následování Ježíše Krista, která není prosta bolesti a utrpení, ale i neustálé naděje.
Nedokážeme spočítat, kolik věřících Církve československé husitské se v průběhu šesti okupačních let odmítlo podrobit zhoubné a nelidské ideologii a bylo tvrdě pronásledováno nebo zavražděno. Za všechny připomeneme mimořádný příběh statečnosti a obětavosti rodiny Burdychových z Končin.
Když nadaný a pevnými morálními vlastnostmi vybavený svobodník Jiří Potůček procházel náročným spojovacím výcvikem a zvláštními kurzy ve Velké Británii, netušil, jak vyčerpávající půlrok prožije během své vojenské mise v Protektorátu Čechy a Morava. I přes chybné vysazení zahájila jeho operační skupina Silver A již 15. ledna 1942 rádiový provoz s Londýnem, který nepřetržitě udržovala až do 26. června 1942. Parašutisté vybudovali na území protektorátu rozsáhlou zpravodajskou a podpůrnou síť, zasahující i mimo jejich operační oblast Pardubicka a Královéhradecka. Úspěšně navázali spojení s domácími odbojovými organizacemi i se členy dalších paravýsadků vysazených v první operační vlně. Hlavní Potůčkovou základnou byl lom Hluboká v Dachově u Miřetic. V podkroví strojovny byla vysílačka Libuše s kratšími přestávkami umístěna až do 10. června 1942. Ohrožení však sílilo. Potůček se i se stanicí přesunul přes Ležáky, Rosice a Bohdašín do svého posledního úkrytu u Burdychů na Končinách. Právě zde se začíná příběh věřící rodiny, kterou nám připomínají jména na pamětní desce umístěné v Žižkově sboru v Červeném Kostelci.
Rodina Burdychova i řada dalších členů odbojové skupiny S 21 B, která byla vytvořena v rámci Obce sokolské v odboji v Červeném Kostelci, Bohdašíně, Malých Svatoňovicích, Rtyni v Podkrkonoší a Úpici, patřila k věřícím Církve československé husitské. Do lidského dramatu na Končinách tragicky zasáhlo udání MUDr. Viléma Dvořáčka, které bylo podpořeno brutálními výslechy zatčených odbojářů. Z obklíčení na Končinách radiotelegrafista ještě díky své nezměrné odvaze téměř zázračně unikl. Dne 2. července 1942 byl ale vysílený a vyhladovělý zavražděn protektorátním četníkem Karlem Pulpánem.
My se ale nyní zaměříme na osudové střetnutí 30. června 1942 na Končinách. V odpoledních hodinách byla usedlost Burdychových obklopena četnictvem a příslušníky gestapa. Nic netušící hospodář Antonín Burdych s manželkou Miladou a otcem Antonínem Burdychem starším byli zaskočeni na poli, ve stavení se nacházel syn Antonína Burdycha mladšího Vladimír. Mladý hospodář byl okamžitě tvrdým výslechem gestapáky nucen k prozrazení Potůčkova úkrytu. Když nepromluvil, začali prohledávat stavení. Antonín Burdych využil chvilky nepozornosti a dal se na útěk. Několikrát postřelený byl dostižen na kraji lesa a zkrvavený znovu ztýrán.
Po odhalení Potůčkova půdního úkrytu v chalupě, donutili příslušníci gestapa Antonína Burdycha staršího, aby odházel ze zamaskovaného poklopu seno. Poklop se ale náhle otevřel a parašutista střílející ze dvou pistolí během okamžiku vyskočil z půdního vikýře a začal prchat obilím k lesu. Při střelbě byl do ramene zasažen Antonín Burdych starší, který při pádu povalil příslušníky gestapa. V nastalém zmatku se Jiřímu Potůčkovi podařilo uprchnout.
Přepadová akce gestapa na Končinách zůstane navždy usazena ve vzpomínkách mladšího syna hospodáře z Končin, osmiletého Antonína Burdycha, který cestou domů potkal staršího bratra Vladimíra a zahlédl auto gestapa, odvážející jeho dědečka: „Nikdy nezapomenu na tu cestu lesem s bratrem, která byla zbrocena krví z tatínkových ran. Když jsme přicházeli domů, uviděli jsme před domem na zemi maminku v křečích z toho hrůzného divadla, se kterou už jsme také nemohli promluvit. […] Náš dům zůstal prázdný, jen venku hlídkovali dva četníci. […] Byli jsme bezradní. Nebyli jsme však schopní ani nějakého pláče. Byl to pro nás nevýslovný šok. Tato ztráta všech nejbližších v jediném dnu. […] V té nejtěžší chvíli však přicházela domů naše poslední naděje – babička. […] Nesla vše statečně. Tato naděje trvala však pouze hodinu. […] Před domem se opět objevilo gestapácké auto a babičce nařídili, že pojede s nimi. Bez sebemenšího pohnutí v hlase se s námi rozloučila se slovy: ‚Pán Bůh Vás opatruj‘ a oba nás políbila…“
Vážně zraněný Antonín Burdych mladší razii na Končinách nepřežil. Byl pochován tichým církevním obřadem za asistence četnictva a gestapa, které následně nechalo jeho tělo exhumovat a převézt do krematoria v Pardubicích ke spálení. Antonín Burdych starší byl při následných výsleších tvrdě týrán, vyšetřovatelé ho záměrně bili do postřeleného místa. Ve večerních hodinách 9. července 1942 byli manželé Antonín a Josefa Burdychovi s Miladou Burdychovou a dalšími členy odbojové skupiny S 21 B popraveni. Po zavraždění rodičů a prarodičů vyrůstal Antonín s bratrem Vladimírem u příbuzných, každý však v jiné rodině, což nesli velmi těžce.
Právě před deseti lety, 14. května 2014, jsem se s Antonínem Burdychem nejmladším setkal v Červeném Kostelci při zahájení výstavy Církev československá husitská v protinacistickém odboji. Nikdy nezapomenu na jeho svědectví před pamětní deskou se jmény rodičů a prarodičů, bez jejichž podpory by mimořádný úspěch výsadku Silver A vůbec nebyl možný.
Martin Jindra
Český zápas 18/2024 z 5. 5. 2024
Foto: Antonín Burdych z Končin; Zdroj: ÚAM CČSH