(ČZ 27/2024) Mistr Jan Hus byl inspirátorem podoby písma západobalkánských Slovanů.
Jmenované osobnosti spojuje víc, než vůbec tušíme. Až překvapující je, jak málo se o této vzájemnosti ví. To, co všechny spojuje, je nejen tvorba evropského písma.
Pro nás je významný Cyril jako tvůrce hlaholice a pak především Jan Hus jako zakladatel českého diakritického pravopisu. Jako vůbec první věnoval pozornost mluvené podobě češtiny. Chorvatský lingvista Ljudevit Gaj se pro změnu zasloužil v první polovině devatenáctého století (kolem r. 1830) o reformu chorvatského jazyka na podkladě Husova příkladu. Gajovo písmo s menší obměnou bylo převzato jak ve Slovinsku, tak Černé Hoře. Podobný koncept již o něco dříve v r. 1818 použil srbský lingvista a vlastenec Vuk Stefanović Karadžić za základ latinizace srbštiny, což také inspirovalo Ljudevita Gaje. Rozhodující je také převzetí tohoto písma namísto arabského (arebica) v Bosně v 19. století.
Reforma písma u části Slovanů začínající u Jana Husa ovlivnila podobu využívání latinky na celém prostoru bývalé Jugoslávie. Tomuto písmu se zde po Gajovi říká „gajica“ a stalo se oficiálním písmem pro králoství Jugoslávie i pozdější Jugoslávii. Slované západního Balkánu vděčí Janu Husovi za současnou podobu jejich latinky. Hus byl tak nejen významný církevní reformátor, ale stal se také významným tvůrcem spisovného jazyka. Ve svých spisech (např. Základ viery, desatera božieho přikazania a páteře z r. 1412) uvedl souhrn určitých zásad, které měly regulovat výslovnost spisovné češtiny, a podal velmi přesný popis artikulace českých hlásek, kterou chtěl normovat jako spisovnou.
Politický význam reforem
Podoba písma a jeho využívání má pochopitelně zároveň velký politický význam, který si jmenovaní reformátoři písma dobře uvědomovali. Oboje se natolik snoubí, že se dnes lze přít o to, co bylo hlavním popudem pro reformu.
Když začneme u Cyrila, je nasnadě, že šíření křesťanství s jeho bratrem Metodějem bylo prvotním cílem při jejich příchodu v roce 863 na Moravu, kdy nabídli nové písmo. Cyrilici původně vytvořil zřejmě některý z žáků Cyrila a Metoděje v Bulharsku na základě dobového řeckého písma obohaceného písmeny. Cyril se snažil přizpůsobovat místním podmínkám, ale o hlaholici se také jinak uvádí, že v jednotlivých písmenech byla zakódována křesťanská symbolika. Mimochodem Hus se hlásil k hlaholici, o čemž svědčí jeho dílo Abeceda, jako příručka pro výuku české latinky. Dokonce chorvatské prameny píší o tom, že Jan Hus převzal z jejich hlaholice podobu háčku nad písmeny.
Jestliže u Cyrila a Metoděje jde o civilizační poselství, boj za křesťanství, tak u Husa to byl již boj o čistotu a zásady víry. Jako četní reformisté zahájil již tehdy boj s výhradně materialistickou racionální orientací, opomíjející jiné nehmatatelné transcendentální, někdo by dnes řekl iracionální hodnoty, zabudované v základu křesťanství.
Stejně tak chorvatský vlastenec Ljudevit Gaj nezůstal pouhým jazykozpytcem. Při svých studiích se spojil se Slovákem Janem Kollárem, nechal se ovlivnit myšlenkou slovanské vzájemnosti a založil později odvrhnuté takzvané ilyrské hnutí za spojení jižních Slovanů.
Otázky jazyka hrají bohužel také svoji politickou roli dodnes. Ať je to Ukrajina nebo bývalé země Jugoslávie, kde je někde zakazována cyrilice nebo naopak upřednostňována před latinkou. ¨
Mirko Radušević
Český zápas 27/2024 z 7. 7. 2024
