(ČZ 25/2025) Tomáš Butta: O aktivním zapojování laiků a demokratickém charakteru naší církve
V současné situaci Církve československé husitské se setkáváme s jevem, že v některých náboženských obcích není dostatek aktivních členů, kteří by se zapojovali do činnosti rady starších, nesli v ní úkoly a podíleli se tak svojí specifickou službou na poslání církve. Velmi těžko se volí a ustavuje rada starších a v některých případech, tam, kde existuje, je to jen formální záležitost. Často se situace musí řešit tím, že v náboženské obci místo rady starších nastoupí zmocněnec diecézní rady. Není dostatek aktivních a kvalifikovaných lidí do různých církevních orgánů, rad a komisí, kteří by se dobrovolně podíleli na konkrétních úkolech jako laici. S tímto jevem, který se týká zeslabení organizační stránky naší církve, souvisí i postupné ztrácení vědomí jejího demokratického charakteru a zásad, od počátku v ní uplatňovaných.
Jsme tak svědky zvláštní paradoxní situace. Zatímco v Církvi římskokatolické, založené na biskupské a kněžské hierarchii, je v rámci synodální cesty zřetelně vyslovováno a prosazováno přání laiků více se zapojovat do rozhodování, tak v CČSH, která vždy kladla důraz na spolupráci s laiky, se v současnosti nedostává laiků do funkcí v její organizaci a správě a věřící jsou k tomu duchovními s menším či větším úspěchem přemlouváni. Přitom právě věřící laici byli důležitou skupinou při vzniku CČSH, nejen modernističtí kněží, jak na to upozorňuje i sociolog a historik prof. Zdeněk R. Nešpor. Také bratr doc. Jiří Vogel se ve svých studiích podrobněji věnuje tématu laiků v CČSH.
Proč tomu tak je, může mít řadu důvodů. Nabízí se vysvětlení, že současný časově náročný život a vytíženost v zaměstnání neumožňuje lidem věnovat se dobrovolným činnostem. Zlatá éra spolků dávno skončila. Příčinou může být i velký úbytek počtu členů církve za tři poslední desetiletí, a to znamená i těch aktivních a ochotných členů. Může to být i důsledek ztrácení víry a opouštění křesťanské spirituality, ale i nepřítomnost naděje v poslání a budoucnost vlastní církve. Dalším vysvětlením je, že laické funkce v církvi jsou považovány za něco nedůležitého a formálního na rozdíl od těch duchovenských. Vždyť si to přece duchovní mohou zastat vše sami, případně profesionální pracovníci, kteří jsou za to placeni. Potřebnost profesionalizace například v hospodářské oblasti vede k tomu, že mnohé činnosti vykonávají profesionální pracovníci a odborníci, neboť by to pro náročnost a požadavky doby už věřící lidé bez odborného vhledu a připravenosti nezvládli. Odmítání funkcí v církvi laiky může mít důvod v obavě před odpovědností, neboť různé projekty se uskutečňují v řadě miliónů. Nedostatek aktivních a v organizaci církve zapojených laiků může mít spojitost s „konzumním“ pojetím náboženství. Člověk nezávazně přichází tam, kde se mu to líbí, kde mu to vyhovuje, a když ho to přestane bavit, odejde jinam. Příčinou může být i to, že bratr farář nebo sestra farářka nedokáží přesvědčit věřící o důležitosti a smysluplnosti aktivního zapojení laiků do díla církve. Některý duchovní raději o všem rozhoduje a všechno dělá sám a nevytváří prostor pro bratrskou spolupráci. Dříve také zastávání nějaké funkce v církvi a v místní náboženské obci přinášelo společenskou prestiž, dnes jsou to jen starosti a úkoly. Navíc církve jako takové se netěší příliš velké důvěře ve většině současné české společnosti. Ještě nás mohou napadat další příčiny, důvody a souvislosti, proč tomu tak je v případě naší nouze o aktivní, osobnostně i odborně kvalitní laiky.
Nedostatek volených laických zástupců v orgánech církve má podíl i na ztrácení vědomí demokratického charakteru naší církve. Určitá „únava“ z demokracie v celé společnosti může mít vliv i na situaci naší církve. Politolog a historik prof. Jacques Rupnik v jedné nedávné přednášce v rámci společenské akce Karlovy univerzity v Praze promluvil o demokracii a jejím současném stavu. Uvedl, že zatímco v roce 1990 se u nás tvořila demokracie po pádu totalitního režimu, tak v současnosti je patrný naopak „odliv“ demokracie, a to v republikovém, evropském i celosvětovém měřítku. Krize demokracie a její ohrožení zevnitř spočívá v nedůvěře v demokratické postupy a demokratické instituce. Nejsou považovány za potřebné demokraticky zvolené orgány a instituce, důležité jsou silné osobnosti, které kolem sebe soustřeďují názorové skupiny a nabízejí rychlá řešení. Získávají popularitu a podporu příznivců založenou na ostré kritice těch druhých. Tuto kritiku lidé rádi slyší, neboť je to vyvazuje z vlastní odpovědnosti a podílu na stavu věcí. Cesta demokratického postupu se jeví jako zdlouhavá. Když rozhoduje jednotlivec nebo menší skupina, tak rozhodnutí přichází zpravidla rychleji, než když se musí zohledňovat celé názorové spektrum.
Závěrem: Představa a vize dr. Karla Farského o nové křesťanské církvi byla spojena jak s živou autoritou Ducha Kristova a svobodou svědomí, tak také s demokratickým charakterem církve a aktivním zapojením laiků. Jak na společenské proměny a současnou situaci církve budeme reagovat my?
Tomáš Butta
Český zápas č. 28 z 13. 7. 2025
Ilustrace: Tomáš Novák
