(ČZ 30/2025) Při čtení dnešních biblických textů si uvědomujeme, jak často se k nim rádi vracíme. Jsou to slova, která nás provázejí životem jako návod i jako povzbuzení.
Přemýšlejme o nich znovu a nechme je, aby se stala oživujícím připomenutím, že Bůh Otec je nám nesmírně blízko.
Boží slovo je jako balíček první pomoci – vždy se objeví v pravý čas, aby ošetřilo rány života. Dnešní tři texty doslova obvazují bolestná místa našich srdcí a situací. Ve všech těch slovech poznáváme, jak velký zájem o nás Bůh má. Najdeme v nich Otcův zrak, sluch, řeč i stále konající ruce. A navíc, zároveň pochopíme, že nás zve k dílu záchrany – nás i druhých – právě teď, v pravý čas.
Začněme u obětavého Abrahama. V knize Genesis (18. kapitola) čteme o Boží návštěvě, která přináší dvě zásadní zprávy: narození syna Izáka a oznámení soudu nad městy. Abraham to nenechává být. Přemýšlí a cítí odpovědnost povolání. Všimněte si jeho odvahy – s pokorou rozmlouvá s Bohem. Jde mu o záchranu. Proto se ptá: „Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého?“ Odvážně se přimlouvá, počínaje padesáti spravedlivými až po deset. Ukazuje nám, že o každého má smysl bojovat. A právě tady to všechno začíná – naše odpovědnost, naše modlitba, naše nasazení.
Apoštol Pavel se této odpovědnosti drží a dobře ví, jaká nebezpečí nás na cestě životem potkávají. List Koloským je celý takovým dalším balíčkem záchrany. I zde jde o všechny – nikdo není vyloučen. Pavel nás vybízí: „Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána.“ A dodává: „V něm zapusťte kořeny, na něm postavte svůj základ, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, a stále znovu a znovu vzdávejte díky.“
A dnes jsme skutečně nejlépe vyučeni. Mistr a Pán, náš milovaný Ježíš Kristus, slyší prosbu učedníka: „Pane, nauč nás modlit se.“ A co dělá? Učí nás. K těm pomyslným balíčkům záchrany tak přidáváme ještě něco důležitějšího – záchranný kruh, modlitbu Páně.
Skrze tuto modlitbu dostáváme možnost vstoupit do důvěrného vztahu s Bohem. A právě zde si musíme připomenout, že stejnou blízkost a povolání ke službě měl Abraham i Pavel. Jsme všichni voláni, abychom byli radostnými zvěstovateli života z víry.
To krásné oslovení „Otče náš“ otevírá naše ústa a dovoluje vyslovit i to nejtajnější v nás. Důvěra v této modlitbě utiší i tu největší bouři. A když tuto modlitbu zakončíme chvalozpěvem – doxologií. „Neboť tvé je království i moc i sláva na věky“ – je to, jako bychom byli vyzvednuti do loďky bezpečí plující světem.
Tak tedy, věrní křesťané, rozhovor s Otcem vždy jen s důvěrou! Amen.
Otče náš nebeský, děkujeme ti za lásku tvého Syna, kterou jsme poznali.
Odpusť nám, že se zapomínáme ptát na cestu.
Prosíme, veď nás svou cestou a mluv. „Tvůj služebník slyší“.
Ať se oslavíš mocí Ducha svatého v každém, kdo tě hledá a ptá se.
Amen.
Autor: Vladislav Vojtěch Hána
Český zápas č. 30/2025 z 27.7. 2025
Obrázek: Ivan Nikolajevič Kramskoj (1837–1887): Kristus v pustině (1872), Treťjakovská galerie, Moskva (Wikimedia Commons).
