(ČZ 30/2024) Pro porozumění dnešnímu evangeliu, ve kterém se z pěti chlebů a dvou ryb nasytí pět tisíc mužů, je dobré si zapamatovat příběh z druhé knihy Královské (4,42-44).
Tam čteme o tom, že za prorokem Elíšou v době, kdy většinu země sužuje hlad, přišel muž z Baal-šališi, který s sebou přinesl z první úrody 20 chlebů a pytel obilí. Plnil nařízení dané Hospodinem. Elíša mu řekne, aby chleby rozdal lidu. Onen muž racionálně namítne. „Dvacet placek má nasytit sto mužů?“ a mohl dodat „K čemu to bude?“ Nepochopil, že ten, kdo skutečně sytí, je Hospodin. Možná to bylo kvůli tomu, že po-cházel z Baal-šališi, kde se stále spoléhalo na všechno jiné, třeba i na bůžka Baala. Jeho vztah k Hospodinu končil v povinnosti přinést náboženskou daň.
Elíša to viděl jinak. Je to Hospodin, který dává, sytí, a proměňuje. Hospodinovo Slovo je pro něj natolik mocné, že není důvod o něm pochybovat: „Budou jíst a ještě zůstane. A stalo se podle Hospodinova slova. Nikdo nezůstal hladový.“
S tímto předznamenáním je dobré číst dnešní evan-gelium, protože tak mu rozuměli první křesťané. Jistě, když čteme příběh o sycení zástupů, můžeme v něm najít mnoho motivů a otázek, které by stály za promyšlení.
Tak třeba, jak se cítil Filip, když se ho Ježíš ptal, co bude dělat, aby nasytili přicházející lid? Lámal si hlavu, tak jako my, když přemýšlíme nad tím, jak zabezpe-číme církev? Jenže Pán už dávno věděl, co chce učinit.
Nebo jak na tom byl s vírou Ondřej? Jeden z nejbližších Ježíšových učedníků, který ho tak dobře znal, ale přesto mu bylo všeho málo. Možná tak jako nám, kteří máme pocit, že chybí síly, peníze, možnosti. Ale co když to, co skutečně chybí, je víra?
A co ten bezejmenný chlapec, který přináší dar? Byl na to sám. Má vůbec cenu se snažit, když všichni ostatní a mnohem povolanější mají prázdné ruce? Jenže dar onoho chlapce byl přesně tolik, kolik Hospodin potřeboval, aby se mezi lidmi oslavil. A co když jsou to právě naše schopnosti a možnosti ten drobet, který Hospodin potřebuje?
Ve světle Elíšova příběhu však můžeme pochopit, že nejdůležitější otázkou je ta, která se ptá na to, komu lze důvěřovat, o co tady jde. A Jan nás nenechává na pochybách. Byla to moc Hospodinova Slova, která nasytila 100 mužů v dobách Elíšových a je to moc Hospodinova Slova, která sytí 5000 mužů na břehu Tiberiadského jezera. A je to moc vtěleného Slova Hospodinova, která sytí i dnes. A toto Hospodinovo Slovo se zpřítomňuje a děje v Ježíši a skrze Ježíše. „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ (Jan 1,14).
Učedníci tam v podstatě jsou jako ti, kteří jen paběrkují zbytky po velkém Božím díle, které však vůbec nejsou malé a už vůbec ne bezvýznamné.
A pak o tom vyprávět.
A to je možná role křesťanů, tedy naše role v dnešním světě. Být nablízku Božímu Slovu, Ježíši Kristu, vnímat ho ve svém životě, vystavovat se jeho působení a sycení, důvěřovat mu, aby bylo o čem vyprávět. Amen.
Pane Ježíši Kriste, ty sytíš hladové a dáváš pít žíznivým.
Učiň mne vnímavým vůči tvému Slovu a dej, abych si ve chvílích obav o věci přicházející
připomínal ujištění: „Budou jíst a ještě zůstane“. Amen
Autor: David Smetana
Český zápas č. 30/2024 z 28. 7. 2024
Obrázek: Zobrazení eucharistického chleba a ryb z počátku třetího století, Katakomba San Callisto, Řím (Wikimedia Commons).
