(ČZ 3/2024) O synagogách v Církvi československé husitské v rámci tématu týdeníku Český zápas Synagogy v církvi.
Do náboženské obce v Michli jsem byla ustanovena jako novokněz v roce 1990. Rada starších byla ráda, že někdo přišel, protože brzy po přestěhování z původních prostor je ustanovený jáhen opustil a do fary se záhy někdo vloupal. To, že jsem se nastěhovala, dávalo naději, že už nás nikdo vykrást nepřijde. Než jsem se o historii synagogy dozvěděla více, chvíli trvalo. Bylo to fascinující, protože tady, přímo ve sboru, přežily svitky tór z Čech a Moravy několik let ve velmi nepříznivých klimatických podmínkách. Dnes jsou svitky ve Westminsterské synagoze v Londýně, mnohé z nich jsou po restaurování zapůjčovány do synagog po celém světě. Zázrak!
Druhým zázrakem je, že v době socialistické se podařilo opuštěnou synagogu od státu v roce 1976 koupit a začít se zásadní opravou. Zřejmě největším hnacím motorem byl bratr farář František Nepovím a předseda rady starších bratr Vítězslav Soukal. Ten však byl v roce 1978 odvolán k Pánu. Bratr Nepovím se úplného dokončení také nedočkal, svou službu musel skončit v roce 1987 snad ze zdravotních důvodů. Z nejužšího kruhu zůstaly Eva Soukalová, manželka Slávka – jak mu říkala – Soukala a Hanka Fialová. Přijaly mě s radostnou upřímností, a tak se mezi námi okamžitě nastavily důvěra a respekt ke stáří i k mládí. Vedly jsme společně záležitosti náboženské obce téměř třicet let a měly se moc rády.
Michle - kresba Mileny Mikulecké z počátku 90. let 20. století
Život náboženské obce z Boží milosti pokračuje dál. Rada starších se postupně obnovila a podobně pokračuje další zázrak v těch, kdo přicházejí na bohoslužby v současnosti. Proměňujeme se v několikagenerační náboženskou obec, kde mají své slovo a místo nejmladší děti i nejstarší sestry. Já sama jsem se už zabydlela v té věkové kategorii lidí, se kterou jsem začínala před 34 lety, a raduji se, že na faře stále někdo pracuje, přijde na návštěvu, popovídat si, hledat pomoc materiální i duchovní. Raduji se ze skupinky dětí, které jsou na faře jako doma. Když se pak sejdeme při společně prožité neděli a u oběda je nás víc než učedníků s Pánem Ježíšem, pokorně děkuji za další zázrak.
Modlím se za to, aby zázraky tohle požehnané místo nikdy neopustily. Říkáme, že náš sbor je promodlen generacemi Židů. To, že dosud pokračujeme ve službě a svědectví víry, je dílem modliteb našich sester, které se za nás u Pána stále přimlouvají.
Děkuji alespoň vám dvěma – Zorko a Jarko.
Eva Mikulecká
Foto: VitVit, Wikimedia Creative Commons - Nxr-at - Own work, CC BY-SA 4.0, Odkaz - 15. 3. 2024
