(ČZ 12/2024) Přetrvávání religiozity ve společnosti se odvíjí od možností její reprodukce mezi generacemi.
Člověk se nerodí s předem danými názory, hodnotami, postoji či sociálními rolemi, ale přichází k nim v procesu primární socializace, během něhož si osvojuje již dříve objektivizovaný „svět“. Úspěšnost této reprodukce zásadním způsobem ovlivňuje míru religiozity v dalších generacích. Předávání náboženské víry z rodičů na děti ovšem závisí na řadě faktorů. Patří k nim například intenzita náboženského přesvědčení rodičů nebo náboženská homogamie/heterogamie rodičů. Sňatek mezi osobami odlišného náboženského vyznání snižuje šanci na účinný přenos z rodičů na dítě. Některé výzkumy odhalují také vliv prarodičů (zejména babiček), ačkoli nižší než přímý vliv rodičů a vzájemné posilování tohoto vlivu, pokud jsou prarodiče i rodiče silně věřící. Socializační procesy ve 2. polovině 20. století představují (pozdně) moderní společnosti, k jejichž konstitutivním charakteristikám patří zvyšující se rychlost sociokulturních změn, limitující možnosti mezi-generačního přenosu a podporující fragmentarizaci tradičních sociálních pout a kulturní paměti. Mladší generace již necítí takový závazek pře-dávání náboženské víry svým dětem, jako tomu bylo u starších generací.
K těmto závěrům dospěli mnozí sociologové ve světě. Na ně navazují čeští kolegové, kteří se religiozitou u nás zabývají. Ve své studii publikované Sociologickým ústavem ČSAV o tzv. náboženské transmisi dospěli k následujícím závěrům. Hned zkraje podtrhují význam i vlivy národního kontextu příslušné společnosti. Podle autorů je důležitá vzájemná interakce mezi národním kontextem a rodinným prostředím. Význam náboženského rodinného pozadí stoupá v sekulárních společnostech, zatímco v těch náboženských nabývá na větší váze národní kontext. Důvodem je skutečnost, že se rodiče snaží své děti chránit před vlivy okolního sekulárního prostředí.
Ve studii si autoři dále všímají především rozdílu mezi religiozitou východní a západní Evropy, kde je patrný vliv dřívější komunistické protináboženské ideologie. Citujme některé závěry sociologů: „Mladí lidé přestávali navštěvovat kostel především v dekádě kolem roku 1960, kdy bylo dvanáct let lidem narozeným kolem roku 1948. Kolem roku 1970 se prudký propad účasti mládeže v kostele více méně zastavil nebo alespoň silně zbrzdil. Pro všechny generace pak platí úbytek návštěvnosti bohoslužeb při srovnání současnosti a doby, kdy bylo respondentům 12 let, přičemž však je tento úbytek nerovnoměrný. U mladších generací (narození po roce 1973) je pokles asi 50 % ve srovnání s osobami narozenými kolem roku 1940, z nichž dnes chodí do kostela pouze 15% těch, kteří kostel pravidelně navštěvovali ve svém dětství.“
Zmiňme nakonec podstatné závěry studie a to, že je důležitý vliv rodičů v tzv. formativním období vývoje z aspektu religiozity. Pro tento stupeň vývoje dle autorů studie platí: „Za prvé, pro primární náboženskou socializaci potomka je náboženské vyznání matky výrazně důležitější než náboženské vyznání otce. Za druhé, pokud měl potomek matku nebo oba rodiče s nenáboženským světovým názorem, je pravděpodobnost jeho primární socializace s náboženským vyznáním velice nízká a věcně nevýznamná.“
Redakce
Ilustrační foto: Člověk a víra - Vojtěch Hlávka
Český zápas 12/2024 z 24. 3. 2024
