Kázání vrchního rady Bavorské luterské církve Dr. Michaela Martina, člena Rady GEKE při úvodní bohoslužbě v Husově sboru v Dejvicích na zahájení konference GEKE na téma Demokracie a církev, konané 11. 3. - 15. 3. 2024 v prostorách Úřadu Ústřední rady CČSH.
Čtení: Gn 3,1-7; Fil 2,5-11
Markovo evangelium 10,35-45
Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“
Řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“
Odpověděli mu: „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“
Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“
Odpověděli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni.
Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.“
Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana.
Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je.
Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;
a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech.
Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
Drahé sestry a bratři!
Slyšeli jsme zvláštní příběh o Ježíši a jeho přátelích. Začíná docela neškodně: dva učedníci přišli za Ježíšem s prosbou. A Ježíš jim odpovídá tak, jak ho známe: "Co chcete, abych pro vás udělal?" Ale pak to začne být napínavé. Jaká pobuřující žádost? Co si představují? Jakub a Jan prostě chtějí ta nejlepší místa. Chtějí se odlišit od Ježíšových přátel. Chtějí být něčím výjimeční: "Dej, ať můžeme sedět jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici ve tvé slávě." Copak ti dva ničemu nerozuměli? Odvrátili pohled, když si k sobě Ježíš zavolal děti, které jinak málokdo slyší? Nevšímali si toho, jak Ježíš zacházel se služebníkem římského setníka? Ignorovali zkušenost u Jákobovy studny, kde se Ježíš setkal s cizí ženou, Samaritánkou?
Spolu s dalšími deseti učedníky bychom se mohli kvůli Jakubovi a Janovi pořádně rozzlobit. Nepochopili nic o Ježíši a jeho poselství; o Božím novém světě, v němž už nebudou žádní první, druzí a opozdilci; o evangeliu, které se vztahuje na všechny lidi - muže i ženy, děti i dospělé, domorodce i cizince, chudé i bohaté, první i poslední?
Dobře, pokud se kvůli těm dvěma učedníkům opravdu rozčílíme. Jaký smysl má chtít mít nejlepší místa, tlačit se dopředu, být lepší než ostatní? Ano, ti dva jsou egoističtí, zahledění do sebe - prostě odpudiví.
Ale pozor na rychlé obviňování. Buďme opatrní s příliš rychlými soudy. Buďme opatrní s naším rozhořčením. Možná to není jen příběh o dvou učednících. Je to náš příběh, který se vypráví. Jde o to, kdo jsme jako lidské bytosti. Takový jsem já a takový jsi ty. Nechci být někým lepším, na slunečné straně života, obdařený vlivem, mocí a penězi? Ano, chci, aby ke mně ostatní vzhlíželi. Měli by mě obdivovat. Měli by mi závidět, právě proto, že jsem něco lepšího. Chci vynikat nad ostatními, být cennější než ostatní.
Takový jsem já a takový je každý z nás. To nám připomínají hned první stránky naší Bible. Nejsme spokojeni se svými hranicemi - chceme víc! My lidé chceme být jako Bůh! Proto saháme po ovoci na stromě. Proto odcházíme z Božího dobrého světa a musíme žít svůj život mimo Eden. Ačkoli to vím, stává se mi to stále znovu a znovu. Chci být největší, překonat všechny hranice, odlišit se od ostatních. Chci, aby všichni tančili podle mé melodie. Chci mít to nejlepší místo. Chci rozhodovat - ne ostatní, ne moji blízcí či vzdálení sousedé, a dokonce ani ne Bůh. To jsem já, to jsme my všichni, každý z nás. Nechceme nechat Boha být Bohem, chceme sami tahat pákami osudu, chceme být jako Bůh.
A toto točení v kruhu, kdy ve středu jsem já a představuji si, že jsem ideálně středem světa, nejlepší z nejlepších – takové představy mohou ovlivnit i celé národy. Pak je to "Amerika především", a na jihu USA se budují hradby. Zavádějí se ochranná cla, aby se ostatní drželi při zemi a vlastní ekonomika byla ve výhodě. Nebo se vykupují suroviny za nízké ceny bez ohledu na obyvatele zemí původu.
I my v Evropě můžeme vyprávět takové příběhy. Zvyšují se dotace pro velké zemědělce, a když nejsou schválené, vetují změny Francie nebo Nizozemsko. Společné uprchlické politice se některé země v Evropě brání, protože si chtějí zachovat vlastní zájem. Dobrý projekt proti nespravedlivým mzdám a dětské práci ve výrobních zemích (zákon o dodavatelském řetězci) je zmařen, protože se proti němu postaví malá strana z Německa.
Ano, tento strašlivý virus myšlení jen na sebe a obsazování nejlepších míst uvrhl od 19. století celé národy, ba celý svět, do bídy. V podobě nacionalismu nám přinesl miliony mrtvých. Utrpení na Blízkém východě, v Sýrii, Iráku a Libanonu je jeho důsledkem dodnes. Dvě strašné světové války jsou důsledkem této sebestřednosti. A i války v Izraeli a Palestině, na Ukrajině, v Jemenu a jinde v našem světě jsou důsledkem tohoto smrtícího viru zvaného nacionalismus.
K tomu může vést, když jednotlivci chtějí být něčím lepším; když chtějí obsadit ta nejlepší místa; když se staví nad ostatní.
Ježíš odpovídá jasně a jednoznačně: Tak to nefunguje. Jste na špatné cestě. Nevíš, co chceš. Nový Boží svět není jako náš starý svět. Ti, kdo jsou považováni za vládce, drží své národy při zemi a jejich vládci na nich páchají násilí. Ne tak u vás, říká Ježíš. Můžeš zkusit něco jiného. Kontrastní program k tomu, co zažíváme každý den. Alternativu k naší honbě za vlastním prospěchem. Ježíš to shrnuje do této jediné věty. "Kdo chce být mezi vámi velký, musí být vaším služebníkem, a kdo chce být mezi vámi první, musí být služebníkem všech."
Pro Ježíše to nejsou nejlepší místa, ne moc a vliv, ne peníze a vztahy, ne vlastní kultura nebo národ, ne já první a pak dlouho nic. Pro Ježíše je místo toho důležitá služba. Ano, budou se nás ptát, čím jsme přispěli ke službě smíření. Kde jsme se postavili, když byl otevřeně urážen Žid? Kde jsme se postavili na naši stranu, když se s člověkem tmavé pleti zacházelo hanlivě? Kde jsme zasáhli, když většina nemilosrdně utlačuje menšinu? Služba smíření je stranická. Staví se na stranu těch, kteří jsou odsouváni na okraj společnosti. Staví se na stranu těch, kteří jsou vyloučeni. Je na straně těch, kteří nemají hlas.
Ježíšova služba je službou společenství. I ti, kteří by jinak byli jen zesměšňováni, jsou vyslyšeni. V Luterské světové federaci platí pravidlo: "Žádná církev není tak malá, aby neměla čím přispět". Ano, právě ti malí, nenápadní, bezmocní by měli být vyslyšeni. Pak společenství roste - včetně společenství CPCE. Pak roste důvěra - mezi mladými a starými, muži a ženami, cizinci a domorodci, Západem a Východem, Severem a Jihem, velkými a malými, hlasitými a tichými. A Ježíš povzbuzuje ke službě sdílení. Všichni máme tolik darů a schopností, tolik talentů a zkušeností, tolik pokladů, o které se můžeme navzájem podělit.
Někdy musíme službu sdílení podporovat i my v každé zemské církvi. Tehdy například říkám, proč jsou naše partnerství tak důležitá. Protože mnoho našich partnerských církví už dlouho zažívá to, k čemu my jako církev v Bavorsku v současné době směřujeme: náš hlas ve společnosti slábne. Naše zdroje se zmenšují. Mladých lidí je nedostatek. Je důležité tomu naslouchat: Jak to dělají ostatní? Ti, kteří si již dlouho musí vystačit s omezenými zdroji. Ti, jejichž hlas nebyl v jejich společnosti dlouho slyšet. Ti, kteří se dlouhodobě potýkají s problémy s dorostem.
Pro Ježíše je to tedy služba; služba smíření; služba společenství a služba sdílení.
To vše je pro naše téma "Demokracie a církev" všechno, jen ne bezvýznamné. Demokracie je především o společenství. Cílem není nadvláda jedněch nebo jedné osoby nad druhými, ale společné organizování života. Cílem není "homo homini lupus est", tj. všichni proti všem, ale omezení moci a rozdělení odpovědnosti. Cílem není, aby každý usiloval o co největší prospěch pro sebe, ale aby pracovali jeden pro druhého a jeden s druhým. Jedna z nejznámějších vět slavného demokrata to vystihuje takto: "Neptej se, co může tvá země udělat pro tebe - ptej se, co můžeš ty udělat pro svou zemi." Pro nás křesťany by to znamenalo: neptej se, co z toho plyne pro tebe, ale ptej se, co slouží společnému dobru - v rodině, v Evropě, na celém světě.
Demokracie je o sdílení. Je uspořádána tak, aby se silní dělili se slabými. Dáváme podíl jeden druhému. Není nám lhostejné, jak se daří našemu bližnímu. Jsme otevření učit se novým věcem - od těch, kdo žijí s námi, i od těch, kdo k nám přicházejí. A cvičíme se v tom, jak žít jeden z druhého a jeden s druhým v naší zemi, v Evropě, v jednom světě.
A demokracie je o vyrovnávání se s rozdíly. Jako společenství CPCE žijeme ve smíření s růzností; potřebujeme také smíření s růzností v našich zemích v Evropě, mezi našimi zeměmi a v celém světě. Musíme hledat kompromisy, abychom mohli žít společně. Musíme dát ostatním příležitost začít znovu a nedržet je za jejich chyby. A musíme vždy zdůrazňovat, že můžeme začít znovu - se sebou samými, s našimi bližními kolem nás, s celým stvořením.
To nás přivádí zpět k našemu příběhu a k pobuřující žádosti dvou učedníků. Tedy s naším vlastním příběhem. Protože takoví jsme. Chceme ta nejlepší místa. Ježíš nám však ukazuje, že existuje i jiná cesta. Směřuje náš pohled na jinou cestu. Na cestu služby, společenství, sdílení. Nepodceňuje nás a nemluví k nám shůry o tom, jak jsme špatní. Naopak. On sám se obrací k nám lidem. Slouží nám celým svým životem - abychom, přestože jsme takoví, jací jsme, navzdory všemu mohli žít - dnes a zítra a každý den, i po smrti. Amen.
A kéž Boží pokoj, který převyšuje každé chápání, střeží vaše srdce a mysl v Kristu Ježíši. Amen.
Dr. Michael Martin
