V Českém zápase se tentokrát zamýšlíme nad otázkami spravedlnosti, solidarity a bezpečí. Tato témata docela úzce souvisejí s tím, čím se dlouhodobě zabývá farář Českobratrské církve evangelické Mikuláš Vymětal, tedy s problematikou našeho vztahu k menšinám, ať už jde o příslušnost k nějaké etnické nebo národnostní skupině, k vyznavačům nekřesťanských náboženství či lidem s odlišnou sexuální orientací...
Možná máte, milí čtenáři, stále v živé paměti rozhovor s duchovní naší církve Olgou Líbalovou, který vyšel v červnovém čísle našeho týdeníku. Potěšily nás její upřímné a odvážné odpovědi, které rozhodně nebyly žádným klišé a které jen dokázaly, jak zajímavé osobnosti máme v našich řadách. Nyní jsme se v pokračování seriálu představujícího naše husitské duchovní dovolili obrátit na bratra Jana Krška, faráře v Lužné u Rakovníka.
Židovský filosof a rabín Shumi Berkowitz působí jako předseda Konzervativní židovské obce v Praze.
Pane rabíne, ve svých veřejných promluvách vždycky vyprávíte chasidské příběhy. Proč volíte právě tuto formu?
Výhodou chasidských příběhů je srozumitelnost. Dějová zápletka příběhu dává smysl učeným i prostým, bohatým i chudým, dospělým i dětem.
V září opět začala, chodili jsme do ní sami i naše děti. Jsem ráda, že se s námi v tomto magazínovém čísle o své vzpomínky a pohled na školu, ale i zkušenosti z výuky náboženství podělily sestra farářka Jindřiška Buttová s kazatelkou Danou Kalivodovou z náboženské obce Praha 4 - Krč.
V září opět začala škola, chodili jsme do ní sami i naše děti. Jsem ráda, že se s námi v tomto magazínovém čísle o své vzpomínky a pohled na školu, ale i zkušenosti z výuky náboženství podělila Lenka Selčanová, která je farářkou v náboženské obci naší církve v Roudnici nad Labem.
V letošním 20. vydání Českého zápasu jsme vás pozvali do Písku, kde na chvíli získal zdejší starý Kamenný most zbrusu novou tvář díky projektu Deka pro Athelas. Spojením čtverců, které pletli a háčkovali lidé, nejen aby ulehčili sobě v těžkých dobách covidových, ale zejména těm, kdo poslední etapu života vložili do pečujících rukou hospicu Athelas, vznikla dlouhá barevná deka.
