(ČZ 29/2025) Redakce Českého zápasu se zeptala několika osobností naší církve, jaký mají názor na odkaz zakladatele husitské církve Karla Farského pro dnešní dobu.
Karel Farský (26. července 1880 Škodějov – 12. června 1927 Praha)
1) Které myšlenky Farského považujete za stále aktuální a které by dnes podle Vás potřebovaly nový výklad?
2) Jak se jeho odkaz promítá do života vaší farnosti, duchovní služby nebo osobní víry?
3) Jak by asi Farský viděl dnešní církev? Co by podle Vás ocenil – a co by ho trápilo?
Martin Jindra, církevní historik
1) Když se hledajícímu člověku po čase otevře Farského liturgie, stává se pro něj trvalou duchovní inspirací. Blízké jsou mi dodnes pasáže z Farského Postil, třeba tato: „Nestačí pouze přihlásit se do CČS. [...] Jest nutno růst, budovat v sobě duchovní budovu, chrám Boží, stavět k tomu prvnímu kameni rohovému v základech, ke Kristu, novostavbu vlastní duše z živoucích kamenů vlastního dobrého snažení a svých vlastních skutků, rozhodnutí a počinů. To jsou novozákonní oběti příjemné Bohu, oběti, které člověk obětuje sám, jimž je sám knězem.“
2) V osobní rovině si vážím odvahy, odhodlání, nasazení a vytrvalosti zakladatelské generace, která dokázala udělat krok do pozemské nejistoty, aby mohla lidem srozumitelněji zvěstovat živého Krista. Netvrdím, že se to vždy dařilo, ale když nezačnete klepat na dveře, většinou se neotevřou. Není náhoda, že radostný služebník evangelia Vašek Žďárský pojmenoval svého kocoura právě po Karlu Farském.
3) Domnívám se, že by mohl ocenit, kdyby v církvi nepřevládala zatuchlost nad oživujícím Duchem, člověčina nad lidskostí, osobní prospěch nad její služebností, kazitelé nad kazateli, rezignace nad odhodláním stále se vracet ze škarpy na cestu... Zkrátka kdybychom citlivě dokázali posloužit lidem v tom, co potřebují, a nespotřebovávali církev pro vlastní uspokojení (viz Mt 25,45).
Sára Syrová, mladí husité Housata
1) Jako laik a poměrně „nový příznivec CČSH“ neznám všechny myšlenky Karla Farského. Nicméně to zásadní, co mě zaujalo, je kritika formálnosti a zároveň podpora liberalismu a moderního myšlení. To považuji za nejaktuálnější. Mělo by se to připomínat všem, kteří lpí na tradičních hodnotách a nechtějí se otevírat progresivnímu vývoji.
2) Jeho odkaz se promítá i na našich setkáních mladých věřících Housata, kde si ho pravidelně připomínáme. Obzvláště, že víra dle něj by měla být svobodná, otevřená kritickému myšlení a měla by podporovat dialog. Jinými slovy – nebát se kritizovat, neupadat jen do euforie, ale také si připomenout „kostlivce ve skříni“.
3) Těžko říci, asi by byl kritický. Jak jsem zmínila v první otázce, tak Farský nelpěl na formálnosti. Trochu mě šokuje, jak se v církvi vehementně lpí na titulech a funkcích. Pochopila bych to, kdybych šla na nějakou odbornou přednášku, ale v běžnému dialogu nebo v duchovní péči by hra na tituly neměla hrát roli. Někdy si připadám dokonce jak na operačním sále, samé „pane doktore“, „pane docente“, asi brzy budu říkat „Kde je pan primář?“.
Opakujme si prosím, že Ježíš Kristus byl uprchlík a bezdomovec. Navíc Bůh je tady pro všechny a je milostiv ke všem, nejen pro držitele doktorátu.
Martin Chadima, farář NO Přelouč
1) Karel Farský vzešel z prostého prostředí a vypracoval se na jednoho z předních mužů katolického modernismu díky své hluboké víře a velké osobní kázni a pracovitosti. Jeho obětavost v roli patriarchy, jeho osobní skromnost a otevřenost jiným názorům nastavuje zrcadlo všem řadovým duchovním i pastýřům.
2) V naší náboženské obci o problémech diskutujeme. Nerozhoduje farář, ani předsedkyně rady starších. Jsme komunita. Otázky řešíme otevřeně a hned. Tím předcházíme nedorozuměním, konfliktům, osobní animozitě. Tento model práce a komunikace by měl být naprosto běžným v celé naší církvi. Bohužel tomu tak není.
3) Jsem přesvědčen, že by byl hluboce znepokojen pokusy řídit církev direktivně, z jednoho centra, bez diskuse, prostřednictvím předem připravených a předem řádně neprodiskutovaných „opatření“. Jsem přesvědčen, že by se snažil posilovat roli laiků, žen a řadových duchovních. A velmi by dbal o transparentnost v oblasti „církevního podnikání“. A nepochybně by nás vedl k prohlubování našich znalostí živé spirituální „husovské“ tradice.
Olga Nytrová, církevní literátka
1) Dr. Karel Farský ve svých postilách a článcích pro Český zápas oceňuje Ježíšovo obnovování náboženského života živým slovem, kázáním. Jde o to probudit ducha v člověku, náboženské sebevědomí i osobní odpovědnost a činorodou vůli k dobrému porovnání vlastního „já“ se zákonem Božím ve svém nitru. Farský zdůrazňuje nutnost stále se modlit, všední život musí být samou modlitbou, harmonickým souladem s Vůlí věčnosti. Rušení světové harmonie je hříchem. Náboženství má podle něj lidskému hříchu bránit vléváním lásky k Bohu a tvorstvu do duše. Proto je přikázání lásky největší. Říká o Ježíši, že si ze synovství Božího nedělal privilegium, doporučil tuto ideu celému lidstvu a jako základ života svůj velebný „Otčenáš“. Myšlenky dr. Farského jsou nadčasové a stále u něho nacházíme inspiraci. Lidstvo již prožilo dvě světové války a stále bohužel zažívá různé lokální konflikty.
O to důležitější je žít ve víře, mít oporu v duchovních hodnotách...
2) K. Farský je příkladem opravdovosti, statečnosti, jeho hodnota je zakladatelská a nadčasová. Žil pro křesťanské ideály. Pracoval pro církev s plným nasazením, byl velmi obětavý. Tento odkaz karlínská církevní obec přijímá se vší vážností. Myslím, že by si doktor Farský kupříkladu vážil toho, jak v naší farnosti oceňujeme slovo. V rámci činnosti literárně dramatického klubu Dialog na cestě podporujeme literární aktivity členů CČSH i dalších zájemců. Setkávají se tu plodně různé generace literátů, ale také výtvarníků a hudebníků, kteří se prezentují například na setkáních v rámci Dialogu v našem karlínském sboru. Uveřejňují též své literární práce v časopisech Český zápas a Husita, a také v kalendáři Blahoslav.
3) Jistě by ocenil šíři záběru naší církve v oblasti duchovní služby, vzdělávání, pomoci bližním v rámci diakonií, a samozřejmě i ve sféře kulturní. Na druhou stranu by asi nebyl potěšen úbytkem počtu věřících v naší církvi, ale i v řadě církví ostatních.
I přes tuto skutečnost mohu za sebe ještě jednou potvrdit široký záběr naší církve v oblasti kulturní, s níž mám dlouholetou zkušenost.
Marek Feigl, farář NO Sedlčany a NO Votice
1) Nevím přesně, který to byl myslitel, snad Heidegger, kdo řekl, že velká osobnost nám sama dává inspiraci k jejímu vlastnímu překonávání. Farského v tomto smyslu považuji za osobnost, která byla součástí své doby – a nabídla v souladu se svou dobou některé dobově podmíněné inspirace. Ale rovněž mám Farského za zjev nadčasový, tedy životaschopný i pro dobu současnou. Za stále aktuální považuji jeho vstřícnost k dobovým podnětům, ochotu vyrovnávat se s nimi racionálně teologicky, nedémonizování poznání, k jakému dospěla naše doba; Farského absenci strachu ze své a z jakékoli „doby“, jeho víru, že vždy lze dobové a věčné smířit v osobité věroučné a věřící konfiguraci.
2) Sborový dům, ve kterém působím a vedu bohoslužby, zdobí několik portrétů a bust Karla Farského, především každou neděli jej znovu rozezní Farského liturgie...
Já sám jako duchovní Farského spisy čtu (zvláště Naši postilu), modeluji v rozhovoru s naším prvním bratrem patriarchou svá kázání i své působení, snažím se o podobné uměřené, věřící osvícenství, jaké vedlo i Farského cestu.
3) Z výše řečeného by mělo být zřejmé, že na Farském vnímám povzbudivě jeho otevřenost, dialogičnost, mírnost, důraz na provizornost, přibližnost, neúplnost a nehotovost každé odpovědi, kterou může dát každá, i ta nejpoctivější pozemská církev. V tomto smyslu odporuje odkazu Farského každá intolerance uvnitř církve, každá nesnášenlivost, každá líná ortodoxie, každá neochota interpretovat (výkladem i praktickým životem) poselství Písma dostatečně náročně, laskavě, v souladu s vědou a rozumem.
Roman Zábrodský, kazatel NO Benátky nad Jizerou
1) CČSH je od svého počátku radikálně progresivní církví, jejíž čelní teologové jako byl Karel Farský, se nebáli smýšlet ani hlásat myšlenky, které byly moderní a mnohdy i v opozici s církevním mainstreamem. Zároveň ale odpovídali na žhavé otázky společnosti své doby. Proto např. v knize Stvoření Farský akcentuje základní myšlenku „Boha jako živého zákona světa”. Mimo jiné touto myšlenkou a knihou dává základ pro ekologickou teologii, která je pak dále rozvíjena a je stále platnou v církevní teologii. Spíše než další konkrétní myšlenky oceňuji pozitivně Farského přístup k teologii, která neměla ukolébat, ale provokovat, vyvolávat kontroverze, bourat a přetvářet. Tento přístup by v naší církvi měl být znovu zahájen.
2) Odkaz Karla Farského působí na život naší náboženské obce neustále. Každou neděli – Farského liturgie. Jednou za měsíc – předčítání z Farského postil. Stále – v radě starších. Každou chvíli, neboť CČSH je jeho největším odkazem. Osobně mě ale pro mou práci duchovního inspiruje obětavý život Karla Farského.
3) Bohužel ne každého, kdo dnes přemýšlí o křesťanství nebo o církvi, napadají pozitivní myšlenky. Možná právě naopak. Velký odliv věřících, který je způsoben odtažitostí, uzavřeností a pokrytectvím církve, by Farský mohl vnímat velmi negativně. Z církve, která hlásala Kantův vtělený mravní imperativ a snahu současné poznání vědecké prohlubovat vírou, se stala zkostnatělá instituce hlásající biblický fundamentalismus. Církev, která svou identitu zakládala na teologickém progresivismu, nyní stagnuje a v nové době v otázce své identity spíše tápe.
Zároveň si myslím, že Farský jako velký reformátor by jistě ocenil kněžské svěcení žen, které se za jeho života neuskutečnilo. V celosvětové ekumeně byla CČS(H) tímto reformním počinem velmi radikálně progresivní a stala se jednou z prvních církví, která tak učinily.
Děkuje Ondřej Syrový
Český zápas č. 29 z 20.7. 2025
