Rozhovor s duchovním Tomášem Novákem o jeho umělecké tvorbě i výstavě na Vyšehradě.
Bratr Tomáš Novák je duchovním naší Církve československé husitské, absolventem Husovy československé bohoslovecké fakulty, doktorského studia HTF UK a také teologických studií v Nizozemsku. V současné době působí na ústředí církve na naukovém odboru.
Již od studentských let se kromě svého profesního zaměření – zejména na křesťanskou etiku a filosofii – soustředí na básnickou a výtvarnou tvorbu, inspirovanou například dadaismem či geometrickou abstrakcí. Její plody můžeme najít jak v tištěné podobě, například na titulech menších publikací, tak ve formě obrazů, jako je tomu na právě probíhající, barvami oplývající výstavě, kterou pořádá náboženská obec Praha 2-Vyšehrad.
Dne 8. září 2023 proběhla hojně navštívená vernisáž tvé výstavy „Radostné vlnění“, kterou je možno vidět až do 8. listopadu v Komunitním centru „Vráťa“ a kavárně Čekárna v Praze 2, Vratislavova ulice 30/8. Jak je to vlastně s tvými „vystavovatelskými“ aktivitami? Víme, že ses v tomto ohledu zviditelnil ve zmiňovaném Nizozemsku, kde jsi několik let žil...
Několika výstav jsem se účastnil a také je spoluorganizoval již ve svých studentských letech. Asi první jsme realizovali v Plzni, odkud pocházím, další v Železné Rudě, kde naše církev organizovala semináře pro mládež v Domově Husita, další následovaly ještě před rokem 1989 na Husově bohoslovecké fakultě, na pražské Právnické fakultě a také v Jindřichově Hradci.
Dalších exhibicí jsem se účastnil až v Nizozemsku: v Appingedamu, v Amsterdamu a v Diemen. Zde jsem měl i samostatné výstavy. Několik proběhlo v Čechách v době, kdy jsem bydlel v Nizozemsku. Po aktuálním představení mých obrazů v komunitním centru při náboženské obci Praha-Vyšehrad se plánuje moje výstava ještě jiného charakteru v kostele svatého Václava na Zderaze.
Tvoříš už od dětství? Jak se tvoje tvorba během života vyvíjela, co na ni mělo vliv?
Můj první samostatný výtvarný zájem, školou nevyžádaný, byla tvorba kreslených vtipů. Ještě na gymnáziu jsem v těchto vtipech pokračoval a začal jsem je také převádět do barevných plakátů a olejomaleb. V určité chvíli svého dospívání jsem se připojil k punkovému hnutí a hledal nějaké výtvarné a fotografické vyjádření téhož. Objevil jsem paralely v hnutí Dada, které mne nadchlo a dál inspirovalo. Začal jsem se vyjadřovat nejen kresbou a malbou, ale také různými asamblážemi, readymades a happeningy. Tvořil jsem tehdy společně se svým bratrem Karlem pod společným názvem „Novákova fotografická nadace – N.F.N.“ Od kresleného humoru jsem se tak dostal k poměrně černohumornému stylu ovlivněnému dadaismem. Nešlo ale o povrchní vtipkování, mířilo se vždy hlouběji.
A zda myslím na diváka? Není to samozřejmé, ale pro mě ano. Umění je pro mne o komunikaci, o snaze sdílet se i zasáhnout druhého.
Od humoru si tedy slibuješ diváka „trefněji zasáhnout“? Co tě, nebo lépe, kdo tě v tomto ohledu inspiroval?
S kresleným humorem jsem se setkával od mládí. Vzpomínám na pravidelnou stránku kreslených vtipů v sobotním vydání Svobodného slova, ale také třeba na kreslený humor Jiřího Wintera alias Neprakty, který každý rok kreslil reklamní kalendáře a plakáty pro Sběrné suroviny. Od Neprakty jsem se dostal k Jiránkovi a Renčínovi a těm asi nejvíce vděčím za tuto svou stránku.
Vtipy jsem kreslil často politické, tehdy absolutně nepublikovatelné, některé bych pak spíš hodnotil jako filosofické. Později jsem se vícekrát pustil do vtipů reflektujících situaci v církvi.
Jak souvisí tvá tvorba s náboženským vnímáním, směřováním a hledáním?
Vždy jsem toužil po vyjádření světa duchovního, spirituálního neverbálními prostředky. Nějak vyjádřit, zprostředkovat ono nesdělitelné. Přijde mi to těžké. Snažím se vyhýbat tradičním symbolům, jako jsou křížky, rybičky a podobně. Chtěl jsem se vyjádřit jinak. Některé prostředky ale používám: je to výrazná centrální kompozice, kde vše jakoby směřuje k jednomu bodu. Toto směřování někdy podporuji lineární perspektivou, kde vše končí v bodu, kam už vlastně není vidět, nebo spirálou, která směřuje opět do jediného bodu, z kterého vše vychází a ve kterém vše končí.
Stejně tak se nezříkám symbolu světla a tmy. Pouhý dualismus ovšem rád překonávám barvami duhy, která má pro mne opět i symbolickou hodnotu.
V Nizozemí jsi vedl skupiny liturgického a spirituálního umění. Co bylo jejich náplní?
V Holandsku jsem se zapojil do milé aktivity, kterou jsme nazývali liturgické malování, později jsem ji i vedl. Tato tradice navazovala na středověké malby takzvaného „velum quadragesimale“ – postního závoje či plátna hladu, velké malované plachty, která se v postním období umisťovala mezi loď kostela a presbytář, aby byl zakryt oltář. Naše modernizovaná tradice byla zjednodušena: v době postní byl každou neděli v liturgickém centru vyvěšen další a další velkoformátový obraz inspirovaný biblickými texty k dané postní neděli a nakonec ke vzkříšení. Vedle této každoroční aktivity, která se připravovala již několik měsíců dopředu, jsem zavedl i celoroční malování, které bylo zaměřeno méně biblicky, k volnějšímu vyjádření spirituality zúčastněných. Na obrazy vyvěšené během postního období kazatelé reagovali během kázání. Série zůstávala vyvěšená do konce velikonočního období a později přemístěna do jiného prostoru. Všichni členové obce dostávali každoročně pohlednici s nově vytvořenými obrazy touto skupinou liturgické malby.
Děkujeme za rozhovor, a protože zůstává ještě mnoho nezodpovězeného, těšíme se na příště, třeba při příležitosti tvé další výstavy.
Redakce
Český zápas č. 39 z 24. 9. 2023
