Slavnostní liturgií byla v pondělí 21. února 2022 na Husitské teologické fakultě UK otevřena dlouho očekávaná kaple, která bude od nynějška sloužit především k různým bohoslužbám studentů, soukromé či společné modlitbě, ztišení, ale i rozmluvám a sdílení.
„Chce-li jakákoli církev smysluplně působit v tomto postmoderním světě, musí vyjít ze svého bezpečného prostoru kostela a být tam, kde jsou lidé vystaveni zkouškám, pochybnostem, ztrátám, nemocem. A propos – nedělal to tak i Kristus?“ uvažuje duchovní Jaroslav Křivánek. Také on se v našem časopise podělil o své poznatky a pocity z praxe kaplana - ve Fakultní nemocnici v Olomouci a také ve vazební věznici.
Jak vidí duchovní z naší církve budoucnost této služby, cítí se vojenský kaplan být více duchovním či vojákem nebo jak skvělé, přátelské vztahy se mohou vytvořit nejen mezi pacientem a kaplanem, ale i s personálem nemocnice. Na tyto a další otázky se pokusíme nalézt odpověď s vojenským kaplanem Davidem Tomčíkem.
Jeví se Vám termín pastorace příhodný pro označení kaplanské služby. Jak na něj pohlížejí samotní kaplani?
Pojem pastorace (pastýřská služba) jistě vystihuje, o co v této službě jde. Jen si říkám, že charakter naší služby je specifický, protože je zaměřen ke všem lidem v nemocnicích a zařízeních, kde nemocniční kaplani pracují. Tato služba se týká pacientů/klientů, zdravotníků i rodinných příslušníků.
V loňském roce jsme v Českém zápase uveřejnili příspěvek, který kvitoval uspořádání konference o kategoriální pastoraci s názvem Společně, kde se sešli zástupci z řad policejních, vězeňských, vojenských i nemocničních kaplanů. Také na půdě naší církve bylo ke konci roku uskutečněno setkání těch, kteří se kaplanské službě profesionálně věnují: Jak hodnotíte toto setkání, bylo stejně přínosné?
V tomto roce bychom se v Českém zápase rádi zaměřili na rozhovory s inspirativními a aktivními osobnostmi z naší církve s tím, že tento člověk sám může upozornit na dalšího vhodného „kandidáta“. Samozřejmě uvítáme také tipy vás, našich čtenářů!
Následující řádky přinášejí odpovědi na otázky směřované k sestře Marice Zvardoň, která je duchovní v náboženské obci Praha-Vyšehrad:
