Naléhavý vzkaz v nadpisu článku adresoval v roce 1950 z USA bývalý vojenský duchovní československých letců u britského Královského letectva Karel V. Vít faráři Augustinu Jünglingovi do uprchlického tábora v Německu.
Farář a národněsocialistický politik Augustin Jüngling patřil k tisícům uprchlíků, kteří opustili Československo v první masivní vlně po únorovém komunistickém převratu v roce 1948. Emigrace byla po přijetí zákona na ochranu lidově demokratické republiky trestným činem politické povahy. Poúnoroví emigranti z Československa tak museli čelit nejen složitým životním podmínkám v uprchlických táborech, ale byli rovněž považováni za škůdce a nepřátele komunistického režimu.
Poválečný příběh olomouckého faráře Církve československé (husitské) Augustina Jünglinga zásadním způsobem ovlivnilo jeho veřejné působení v Československé straně národně socialistické, v níž zastával významné funkce na okresní i krajské úrovni a byl rovněž členem ústředního výboru této strany. Vlivem zřízení poválečné Ústřední národní správy CČS se postupně též měnilo jeho postavení v církvi, která pod plachtami samozvaných lodivodů nabrala radikálně levicový směr. Rozuzlení nastalo po únorovém komunistickém převratu, kdy začal být „horlivý stoupenec kompromitované Československé strany národně socialistické“ vyšetřován Státní bezpečností a na moravského biskupa Bohumíra Cigánka byl činěn nátlak, aby jej zbavil farářského místa v Olomouci. Augustin Jüngling se proto rozhodl jednat. V srpnu 1948 nastoupil řádnou dovolenou, z níž se již nehodlal vrátit. Dne 25. srpna 1948 se Augustinu Jünglingovi podařilo překonat státní hranice s Německem. V červnu 1949 jej za pomocí kurýra Miroslava Křenka následovala ilegálně do exilu i jeho manželka Oldřiška s dcerami Věrou (*1940) a Ljubou (*1944).
Augustin Jüngling se po své emigraci do Německa dostal do utečeneckého tábora v Ludwigsburgu, kemp Krabbenloch. Zde až do 16. června 1950, tedy do doby svého odjezdu do USA, vykonával duchovní službu Církve československé (husitské) pro uprchlíky z Československa, a to nejen pro kemp Krabbenloch, ale pro všechny tábory pod německou správou. Zároveň byl krátce po svém příchodu do tábora 21. září 1948 zvolen prozatímním předsedou táborového komitétu a následně se stal i II. místopředsedou komitétu ústředního.
Během svého působení v Ludwigsburgu navázal Augustin Jüngling spolupráci s vysíláním Svobodné Evropy. Prostřednictvím této aktivity se o něm dozvěděl duchovní Karel V. Vít, který z pověření ústřední rady konal od roku 1948 duchovní službu v náboženských obcích v USA. Ten vyzval faráře Jünglinga ke spolupráci. „Potřebuju Tě tu jako soli a už se na Vás všechny těším. Po příjezdu budete chvíli u nás, než Tě se vším obeznámím. Pak pojedeš do Endicott (sídlo jedné z náboženských obcí – pozn. autora) a až si něco najdeš, vypravíme rodinu za Tebou. Tak se pilně uč anglicky. Je to nutné pro zdar práce,“ líčil Karel V. Vít v dopise přípravy na Jünglingův příjezd. Oba duchovní postupem času navázali čilou korespondenci. Farář Jüngling byl ještě během svého pobytu v Německu zvolen za člena Rady CČS v USA a farář Vít pracoval na tom, aby nic nebránilo Jünglingovu odchodu i s rodinou do USA.
Pobyt a aktivity Augustina Jünglinga v utečeneckém táboře Ludwigsburg ukončilo zdárné vyřízení víz pro celou farářovu rodinu, která 17. června 1950 odplula do USA. Zde Augustin Jüngling po boku Karla V. Víta dva roky vykonával duchovní službu pro krajany v USA, nežli jim oběma byla mise pro duchovní správu odňata. Jako záminka posloužil Vítův projev v rozhlasovém vysílání Hlasu Ameriky.
V srpnu 1994 se přes pokročilý věk pětaosmdesátiletý Augustin Jüngling a jeho sedmasedmdesátiletá manželka Oldřiška do rodné vlasti vrátili. Nový domov nalezli v Hněvotíně nedaleko Olomouce. S trpkostí prožívali úřednické nedůstojné handrkování o získání českého státního občanství. „Bylo mi sděleno, že automaticky ztrácím občanství USA. Chci říct, že mi na občanství USA velmi záleží, a to z důvodů morálních, neboť mi tato země v kritických dobách našeho rodinného života poskytla azyl, zatímco naše vlast se k nám zachovala macešsky,“ popsala v říjnu 1994 Oldřiška Jünglingová svůj pohled ministru vnitra Janu Rumlovi. Život v České republice žel neměl pro Augustina Jünglinga dlouhého trvání. Z naší časnosti do věčnosti byl povolán 4. září 1996.
Martin Jindra
Na snímku: Augustin Jüngling v modlitebně utečeneckého tábora v Ludwigsburgu; Foto: Archiv Martin Jindra
Český zápas č. 25 z 22. 6. 2025
Související: Čeští a slovenští emigranti – služebníci víry
