(ČZ 25/2025) Jedním z nejvýznamnějších případů českého exilu z důvodu víry je pobělohorská emigrace. Jak známo, po bitvě na Bílé Hoře z českých zemí emigroval velký počet protestantských duchovních šlechty.
Nejvýraznějším symbolem pobělohorských exulantů je pak osobnost učence, pedagoga a teologa Jana Ámose Komenského. Další případy československého náboženského exilu zahrnují emigraci po únoru 1948, kdy se duchovní snažili vyhnout se represím komunistického režimu, a po roce 1989, kdy se někteří kněží a teologové stali obětí polarizace v církvi.
Cyrilometodějská liga
Pražský profesor pastorální teologie P. Alexander Heidler, který uprchl do Mnichova a Londýna, kde působili jezuita P. Jan Lang a kapitán západní armády František Rochla, jenž se tam později také stal knězem, společně založili v dubnu 1949 Cyrilometodějskou ligu. Ta měla jako jediný úkol duchovní péči o uprchlé krajany. V Londýně zakoupili dům pro české duchovní centrum pod názvem Velehrad a začali vydávat časopis Nový život, který vycházel až do roku 2005.
Když začal vatikánský rozhlas vysílat česky a do organizační práce v lize se v Římě zapojil jezuita, poději kardinál P. Tomáš Špidlík a další aktivisté, bylo přirozené, že se české centrum přestěhovalo do Věčného města. Zde také začala Cyrilometodějská liga vydávat první knihy. V polovině 60. let práci ligy výrazně obohatil vyhoštěný kardinál Josef Beran, mj. zřízením římského střediska Velehrad. Takto popisuje Katolický týdeník 2006/26 vznik nejznámější československé exilové organizace. Dodejme, že z Cyrilometodějské ligy byl vytvořen studijní a dokumentární ústav, který si dal název Křesťanská akademie sídlící v Římě.
Z materiálů STB můžeme dnes pochopit, jaký význam obě instituce tehdy měly. Citujme ze Souhrnné informace rozvědky č. 11: „Mladí jsou až překvapivě přístupní křesťanské, zejména katolické ideologii. Tuto skutečnost dokazuje mimo jiné značný počet mladých Čechů a Slováků na akcích organizovaných kněžskou emigrací, kteří v ČSSR stáli mimo církev. Vatikánští činitelé vidí v této skutečnosti velmi příznivý faktor a přisuzují české a slovenské kněžské emigraci, vzhledem k její vybudované organizační struktuře, podložené uceleným světonázorovým učením, velké šance hrát významnou, ne-li vůdčí roli v československém emigrantském hnutí.“
Husitská církev v osidlech STB a její činnost v exilu
Praktiky a metody STB se nevyhnuly ani naší církvi. Mluví o tom ze své zkušenosti Vladimír Šiler: „Jim šlo o jedinou věc. Kompromitovat lidi. Přesně tak, jak to popisuje Orwell. Potřebovali dostat člověka do takové situace, že se nejenom bál, ale že se dopustil něčeho, za co se potom sám před sebou styděl. Tím, že s nimi dobrovolně mluvil a něco řekl, tak už to vypadalo, že je donašeč, že je konfident, že je kolaborant. Nebo něco takového… Já jsem pochopil, že to, oč těm estébákům jde, nejsou nějaké zločiny proti státu. Nebo prohřešky proti zákonům. To, oč jim jde, jsou opravdové drby. Kompromitující drobnosti z osobních životů, kterými by mohli ty lidi nějak osobně vydírat. A přimět je ne k udávání, ale přimět je k loajalitě, poslušnosti. K tomu, aby se ve studu sami před sebou neodvažovali vůbec cokoli kloudného dělat.“ Takto uvádí Paměť národa akci Státní bezpečnosti nazvanou Husita (krycí jméno pro označení nepřátelské osoby Vladimíra Šilera) v období komunistické totality. StB pravidelně Vladimíra Šilera a jeho ženu Janu navštěvovala, aby je získala pro spolupráci. To se nepodařilo, nepodařilo se je ani donutit, aby vystoupili z církve.
Vše to byly metody a nátlak, které tehdy mnohé duchovní a věřící nakonec donutily k emigraci. K exilu se však spolu s manželem rozhodla v roce 1968 Daniela Rajmonová, za svobodna Hlaváčová, které tehdy bylo osmatřicet let. Ocitla se ve Švýcarsku, kde jí osud přivedl do cesty Přemysla Pittra, který rovněž emigroval v roce 1951. Tohoto známého evangelického duchovního společně se švýcarskou sociální pracovnicí Olgou Fierzovou přivedl velký počet československých migrantů k myšlence založení Husova sboru Čechů a Slováků v Curychu.
Sbor je podporován curyšskou reformovanou církví a evangelický sbor St. Peter mu poskytuje shromažďovací prostory ve sborové budově Lavaterhaus, přímo naproti kostelu St. Peter v Curychu. Ve sboru slouží kazatelé z celého Švýcarska, ale i příležitostné návštěvy z České republiky. Všichni slouží při společných shromážděních každou neděli večer výkladem Slova Božího. Mnozí věřící bez ohledu na to, ze které jsou církve, zde našli duchovní vlast. Jednou za rok, kolem 6. července Husův sbor pořádá také pouť do Kostnice, kde si u Husova kamene připomínají život a smrt mistra Jana.
M. Radušević
Foto: husuv-sbor.ch a scriptum.cz
Český zápas č. 25 z 22.6. 2025
