(ČZ 29/2025) Kniha je určena nejen duchovním, ale také těm, kdo se chtějí s liturgií pozorně seznamovat a hlouběji poznávat její tajemství, hloubku, krásu a nepřeberné duchovní bohatství pokladu víry a křesťanské spirituality.
Liturgie podle Dr. Karla Farského a její vnímání z pohledu tradice a současnosti. K 100. výročí od jejího vzniku. Vydala CČSH v edici Blahoslav, Praha 2025, první vydání, 104 stran.
S radostí můžeme pozorovat, že zájem o liturgiku v naší církvi ožívá. Dokládá to i další, dosud poslední publikace na toto téma z pera bratra patriarchy Tomáše Butty. K jejímu vzniku přispěly dvě okolnosti. První bylo loňské sté výročí konání prvního řádného sněmu církve. Přijetí liturgie podle návrhu Karla Farského coby bohoslužebného řádu patří mezi tehdejší nejvýznamnější sněmovní rozhodnutí, neboť (slovy J. F. Píchy) „v době, kdy nám hrozil největší rozkol v pravoslavné krizi, kdy jsme byli nejednotní v učení, vyznání i ritu, liturgie spojila a sjednotila Čechy i Moravu v jeden sbor služebníků Nejvyššího.“ Druhou okolností bylo konání cyklu přednášek, které na téma Farského liturgie bratr patriarcha pronesl na půdě náboženských obcí. Právě obsah jednotlivých vystoupení v rámci této přednáškové série posloužil jako půdorys vymezení obsahu knihy a jednotlivých kapitol.
Tomáš Butta se snaží propojit ve své studii dva úhly pohledu. První je historický, jímž vysledovává všechny spirituální a liturgické prameny naší bohoslužby, které nejen, že stručně představuje, ale v přehledu rovněž uvádí do historického a teologického kontextu. Druhým je pak vhled do liturgie pod prizmatem současnosti. Tedy svědectví a vyznání o liturgii coby tajemství setkání a společenství živého Krista s živou církví, jak jej církev slaví a prožívá ve svých bohoslužebných shromážděních. Na jedné straně tak autor vystihuje onu stoletou zkušenost církve, a sice že „bez vlastní specifické bohoslužby, která však respektuje liturgické dědictví východní, západní i reformační, by nebyla samostatná cesta Církve československé husitské dost dobře možná,“ (str. 5) a na straně druhé vnímá liturgii jako živé a neustále se obnovující dílo Krista a církve v Duchu svatém, které obdarovává, svědčí i slouží. To vše s „respektem k Božímu tajemství a se zřetelem k víře a nauce církve i s přístupem osobní víry.“ (str. 6).
Samotný text je rozdělen do čtyř částí. V první zaměřuje pozornost k pramenům a zdrojům liturgie, ve druhé k vzniku Farského liturgie, ve třetí (kterou autor sám označuje za těžiště pojednání) k zvěstné interpretaci a výkladu smyslu liturgického dění a konečně čtvrtá část otevírá některé aktuální otázky a témata vyvstávající v liturgickém životě současnosti.
Jakkoli všechny oddíly dohromady tvoří ucelenou a provázanou studii, za největší přínos nového materiálu považuji poslední, čtvrtou část. Věnuje se tématům, která jsou odnepaměti pro porozumění liturgii klíčová a v naší církvi, byť logicky od počátku přítomná, nebyla nikdy akcentována s významem, jaký ve skutečnosti mají. Na mysli mám především podtržení liturgie jako velikonoční události prostupující skrze bohoslužbu život církve a všech věřících lidí a pootevření liturgie coby mystické cesty člověka skrze očištění a osvícení ke sjednocení s Bohem.
Bez neustálého zřetele k těmto vrstvám a rozměrům liturgie totiž o ní lze jen těžko svědčit tak, jak autor sám shrnuje: „Reálná přítomnost vzkříšeného a živého Ježíše Krista je skutečností společné velikonoční víry církve, která prostupuje celým liturgickým rokem, každou nedělí, kdykoli se církev shromažďuje, aby slavila bohoslužbu.“ (str. 30).
Aktuálním a smysluplným dojmem působí rovněž oddíly nastiňující ekologický rozměr liturgie a současný kontext moderních komunikačních technologií.
Poslední zmíněné téma autor pojímá jako sympatickou obhajobu smyslu osobního slavení liturgie coby součásti spirituální i fyzické existence člověka. S velkou pečlivostí je zpracováno také téma liturgické hudby a zvěstování, což je v textech bratra patriarchy vždy samozřejmostí. Velmi cennou je rovněž upomínka na biblický základ liturgického jazyka, který není v liturgii vázán toliko na zvěstované oddíly Písma svatého, ale je samou řečí liturgie.
Příjemným překvapením je proto např. kapitola 4.2, ve které autor do detailu vysledovává biblický původ mnoha nám tak dobře známých citací a formulací Farského liturgie.
Podstatnou součástí knihy je také rozsáhlý poznámkový aparát a bohatý výběr další studijní literatury v širokém ekumenickém záběru. Publikace se tak stává vřelým pozváním k osobnímu hlubokému prožitku tajemství liturgie i možným úvodem do hlubšího studia liturgiky, který dovede hovořit otevřeně a srozumitelně, přičemž nikdy nepostrádá poctivý odborný základ.
Vladimír Hraba
Český zápas č. 29 z 20.7. 2025
