Jedno z posledních děl Jana Blahoslava (1523-1571) nese název Vitia concionatorum, to jest Vady kazatelův (1570). V tomto nepříliš rozsáhlém spise vydal počet ze svých odborných znalostí z gramatiky, rétoriky, frazeologie a osobních celoživotních zkušeností se schopnostmi a povahovými rysy nejrůznějších kazatelských typů.
Na pomníku Jana Blahoslava v Přerově od umělce Františka Bílka nás upoutá na první pohled „kniha v rukou“. Touto knihou je Bible – Písmo svaté, které je středem celého pomníku. V tomto gestu předání Knihy knih je shrnut a obsažen celý zásadní a nadčasový odkaz Jednoty bratrské pro náš národ.
Církev československá od svého vzniku v roce 1920 pojmenovávala často své chrámy, sbory a modlitebny po velkých osobnostech české reformace. Předně to byl Jan Hus, jehož jméno dostal jako první chrám Mistra Jana Husa v Uherském Brodě otevřený už v prosinci 1920.
Bůh svým slovem, jak věříme, vytvořil a podle mnohých stále tvoří svět. Jeho slovo je rovnou činem, což kontrastuje se symptomem našeho lidského hříchu, naší zjevnou disproporcí mezi slovy a činy. Někdy jinak mluvíme a jinak jednáme, někdy mluvíme a nic nevzniká, naše slova nesměřují k činům.
V Knize úmrtí (Nekrologiu) napsal Vavřinec Orlík v roce 1571 tato slova: „Téhož léta 71. v sobotu 24. dne měsíce listopadu …umřel B. Jan Blahoslav v Krumlově, z předních čtyř písař Jednoty, Otec a vozataj lidu Páně v Jednotě, muž veliký a znamenitý, velice pobožný, pracovitý od mladosti, ke všem velice přívětivý, jehož pověst široce mezi jinými národy roznesena vznikla.
Sem tam, jak je třeba, nám Prozřetelnost přivede do života člověka, který si nás něčím neuchopitelným podmaní. Třeba nám tím chce Vyšší režie, jak říkával zvěčnělý Mirek Matouš, ukázat něco skrytého, co jsme dosud nebyli schopni zahlédnout. Mě si začátkem listopadu 2022 poslala do Neveklova, kde od roku 1934 stojí Husův sbor.
