Církev československá v Rychvaldě byla založena 11. 4. 1920 v hostinci na Fojtství za účasti br. Františka Stibora, původně římskokatolického kněze a později našeho biskupa.
Bohoslužby se konaly v kostele sv. Anny, kdysi luterském, dnes římskokatolickém. Připojil se k nám Bohumín, Skřečoň, Záblatí a Orlová – Poruba: 5480 členů, z toho 931 dětí. Základní kámen k Husovu sboru byl položen při polních bohoslužbách 29. 9. 1924. Na darovaném pozemku se stavělo svépomocí a za necelý rok byl sbor otevřen! Veřejnosti byl předán během Husových slavností 6. července 1925. Varhany přibyly až v roce 1927. Za oltářem byl obraz Krista s dětmi, dílo akad. malíře Hanuše, a nad bočními balkony pak fresky Příchod Cyrila a Metoděje a Upálení Mistra Jana Husa. Jsou tu dodnes.
Při polské okupaci 1938 byla naše církev zakázána, Husův sbor uzavřen a načas v něm byla konírna. Kalich a heslo „Pravda vítězí“ byly se sboru strženy. Mnozí naši věřící byli perzekvováni, ba i tělesně trestáni. V rámci akce „Ostravica granica“ pak musely české rodiny během několika hodin opustit své domovy jen s dětmi za ruce a s rancem na zádech. V srpnu 1939 byl Husův sbor vysvěcen polským biskupem Adamským na římskokatolický. Cesty Boží jsou nevyzpytatelné. Už o 14 dní později byl Rychvald tak jako celá republika okupován Němci a Poláci byli odejiti. Sbor byl během války uzavřen, ale farář Gabriel Chrobáček v něm mohl konat pohřby.
Po osvobození 1945 byl sbor upraven do původní podoby. Obraz za oltářem byl nahrazen velkým křížem s tělem Kristovým – dílo známého akad. sochaře Augustina Handzela (autorem mj. památníku Maryčky Magdonovy ve Starých Hamrech). Čelní fresky jsou dílem akad. malíře Obšila – křest v Jordáně a Zmrtvýchvstání. Zvony nebyly zabaveny pro vojenské účely, neboť jsou jen ocelové, ne ze zvonoviny.
Prvním farářem zde byl Karel Vodička, jeden z generace našich prvních otců – zakladatelů. Byl skvělý kazatel i stavitel. Za polské okupace musel Rychvald opustit. Urna s jeho popelem je umístěna za pamětní deskou ve vstupní hale našeho sboru. Je potěšitelné, že jeho potomci jsou podnes s námi v živém kontaktu. Roku 1945 byl zde ustaven Karel Chrobáček, který byl v r. 1954 zvolen biskupem tehdy ještě ostravské diecéze. Po něm až do r. 1984 zde sloužil br. farář Leonard Bogumský. I v něm měl Rychvald štěstí na dobrého kněze a kazatele. Aspiroval na funkci biskupa, nebyl však v přízni tehdejšího režimu, a tak byl odejit do důchodu. Na jeho místo – coby na svou šestou farnost – nastoupila farářka Jana Šilerová, pozdější první žena-biskupka v olomoucké diecézi (1999).
K tradicím Rychvaldu patří vzpomínkové pálení hranice s obrazem Jana Husa. První zmínka o této akci je už z r. 1926. Husův sbor spolupracuje se ZUŠ, konají se tu adventní koncerty, koncerty Svatováclavského festivalu i řada kulturních akcí ve spolupráci se společenskými organizacemi města.
Toto bylo při 90. výročí CČSH sepsáno prvním polistopadovým starostou Rychvaldu a členem naší církve Ing. Jaromírem Urbánkem.
Co k tomu dodat?
Sto let našeho sboru slavíme rafinovaně nadvakrát. Loni s br. patriarchou, MÚ, ZUŠ a rychvaldským obyvatelstvem bez rozdílu vyznání. Spojili jsme to s připomenutím 50 let mého kněžského svěcení, 20 let od biskupské ordinace a 40 let služby v Rychvaldu. Jsem zde farář – inventář. Je nás dnes 250 duší. Víme, že Pán Ježíš není sevřen zdmi sboru, ale je VENKU. Husův sbor stojí na návsi a je otevřen i všem společensko-kulturním setkáváním také díky letité a velmi dobré spolupráci s úřadem města. A vězte, nejen proto, že nám dali na opravu věže půl milionu korun a přispívají 50 000 na údržbu našich třímanuálových varhan. Pořádáme u nás nejenom obvyklé koncerty duchovní hudby při různých příležitostech, ale těší nás i spolupráce s místní ZUŠ. Hostíme dnes už 10. ročník pěveckých sborů – Jarní Rychvald. V sedmitisícovém Rychvaldu máme 27 spolků, a proto je naše farní zahrada upravena pro různorodá setkání: teď máme za sebou slunovrat. Radostná je ekumenická spolupráce, s římskými katolíky se pokoušíme o biblické večery. Každoroční společná křížová cesta prochází i zastavením v našem sboru u Božího hrobu – ano, my ho stále ještě máme. Na začátku prázdnin jsme propojili naše sousedící farní zahrady pro zahradní slavnost rychvaldských dětí a rodičů. Za sebou máme i tradiční dvoudenní pouť k uctění památky M. Jana Husa: večerní průvod na hasičárnu k zapálení hranice s koloritem lidové veselice, kolotočů, stánků, 6. 7. pak slavnostní bohoslužby. A už teď se všichni těšíme na zdejší vyhlášené podzimní rybí hody.
Znáte ten bonmot – Kdo nebyl v TV, ten nežije? No tak náš Rychvald i Husův sbor budeme v TV! Na Primě, někdy na podzim. Dáme vědět a vy tohle všechno budete moci i vidět. Prostě venkovský farář žije uprostřed svého lidu a věnuje se všedním službám... a věřte mi, je to radost.
Přeji vám s Janem Husem „udržet svou duši pohromadě,“ s optimismem víry unést dřinu lásky.
Jana Šilerová
Foto: CČSH - Rychvald
