Další texty

Článek Dr. Martina Jindry „Chtěl uctít Komenského. Pomník mu postavil u domu ve tvaru zkoseného obilného lánu“ na aktualne.cz. Autor je historik, pracuje na ÚSTR a v ÚAM CČSH.

"Těším se, až spolu půjdeme od nádraží a zastavíme se před Vaším domem a až uvidím krásné Vaše dílo, o němž jsem již mnoho slyšel a četl," napsal básník Otokar Březina 14. dubna 1926 sochaři Františku Bílkovi, když od něj obdržel kresby a pohlednice s reprodukcí pomníku J. A. Komenského. Bílek sochu vytvořil na zahradě svého domu. Cesta k jeho realizaci ale vedla mnohými zákrutami.

Monstrózní staroměstská poprava 21. června roku 1621, známá též jako „staroměstská exekuce“, se krutostí vymykala obvyklé míře veřejného justičního násilí své doby. Veřejné popravy kriminálních zločinců patřily k obvyklým událostem raného novověku.

V pedagogickém myšlení Jana Amose Komenského je významná aktivita překonávání zmatku zla v labyrintu světa právě výchovou. Komenský vysoce oceňuje vzdělání a od počátku se zabýval myšlenkami na obnovu škol a zlepšení výuky.

Jak velký význam dával Jan Amos Komenský právě svobodě, dokládá i tento jeho výrok: „Svoboda, tvrdím, je nejskvělejší lidský statek, stvořená spolu s člověkem a od něho neodlučitelná, pokud není souzeno člověku zahynout.“ Pro svobodu náboženskou i politickou dokázal Komenský odejít ze své vlasti i do exilu. O svobodu se nasazoval svými diplomatickými kontakty a jednáním v zahraničí. A tuto svobodu jako „návrat věcí tvých, ó lidé český“ vložil do svého Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské jako nadčasové proroctví posilující náš národ a vlast vždy v časech útlaku a období totalitních režimů.

Tématem říjnového semináře konaného v Praze 6 – Dejvicích se stala „Duchovní správa v proměnách doby.“ Seminář byl určen pro faráře, duchovní, kazatele, pastorační pracovníky a další zájemce.

Pojem „duchovní správa“ se vztahuje k vlastnímu poslání církve, které má duchovní, náboženskou a pastorační povahu a má vazbu na Ježíše Krista a jeho autoritu a činnost Učitele, Kněze a Pastýře. „Duchovní správa“ se neztotožňuje se „správou církve“ v obecném a nejširším významu, neboť do správy církve náleží záležitosti personální, organizačně právní, hospodářské i kázeňské, jako je kárné řízení.

Jan Hus a Jan Amos Komenský – i přes odlišnost životního příběhu a údělu a časovou vzdálenost dvou set let – mají k sobě velmi blízko. Spojuje je silná a odhodlaná touha i pevné úsilí po obnově a nápravě křesťanství a společnosti jejich doby. První z nich položil základy programu reformy křesťanské církve v Čechách a druhý tento program dovršuje v univerzálním celosvětovém kontextu jako pozoruhodný projekt všeobecné nápravy lidstva.