Husův sbor v Botanické ulici je hlavním a reprezentativním chrámem celé brněnské diecéze Církve československé husitské. Byl postaven v roce 1929 jako vůbec první velký sbor nové církve v Brně a dodnes tvoří její duchovní, historické i společenské centrum.
V té době byla sice Olomouc hlavním moravským střediskem Církve československé, ale Brno hrálo nezanedbatelnou roli. Konala se zde diecézní shromáždění včetně ustavujícího v srpnu roku 1921. Prvním brněnským farářem se stal Alois Ševčík a jedním z jeho hlavních úkolů se stalo vybudovat v Brně pro nově vzniklou církev důstojný chrám. Věřící se tehdy scházeli k bohoslužbám porůznu, v koncertním sále Besedního domu a na mnoha místech pod širým nebem. V březnu roku 1922 byl ustanoven stavební odbor, začaly se shromažďovat finanční prostředky. Ze shromážděných prostředků byla vypsána soutěž na náčrtky budoucího Husova sboru v Botanické ulici, kde byla potom v lednu 1927 zakoupena parcela. Projekt měl zosobnit duchovní a kulturní potřeby církve a navrhovaná koncepce měla vyjádřit myšlenky realisticky a svobodně.
O veškerých plánech, jak má sbor vyhlížet, se můžeme dočíst v jednom z listopadových čísel Českého zápasu před sto lety v roce 1926. Článek oznamuje a zároveň žádá všechny o finanční pomoc: „Rada starších CČS v Brně přikročí v nejbližší době ke stavbě svého československého sboru na zakoupeném místě u botanické zahrady… sbor bude střediskem duchovního života celé brněnské diecéze. Proto žádá… aby dle sil svých finanční podporou velké dílo urychlili a k uskutečnění touhy všech věrných Čechoslováků.“
Nejzajímavější je na článku v Českém zápase poměrně dlouhý a detailní popis, jak by měli architekti brněnský sbor pojmout a navrhnout. Uveďme některé hlavní myšlenky tehdejších představitelů brněnské diecéze o tom, jak má budoucí stavba vyhlížet.
„Husův sbor v Brně má již svým zevnějškem působit dojmem budovy monumentální – ne však přepychové, pokud možno s věží, která by však svým slohem lišila se podstatně od obvyklých věží kostelních.“
Navrhovatelé zadali architektům tři základní funkce – části sboru:
„1. Bohoslužebná síň nejméně pro 1000 návštěvníků přístupnou pohodlných a dostatečně širokým schodištěm přímo z ulice U botanické zahrady.
Vnitřek si představovali „pokud možno bez sloupoví“ Sakristie má mít 25 m2, úřední místnost 30 m2 v blízkosti oltářního stolu. Sakristie má být přístupná z venku.
Na protilehlé straně zřízen budiž tak tzv. kůr pro varhany, zpěváky a orchestr.
2. Síň slavnostní, nacházející se pod síní bohoslužebnou asi pro 800 návštěvníků. Síň této musí být opatřena přiměřeným velkým jevištěm s propadlem… Sloupoví ve slavnostní síni budiž co nejlehčeji navržená tak sloužiti tak jako konferenční místnost, případně pro zkoušky zpěváků apod. Vchod a schodiště do slavnostní síně řešeny, aby bylo možno zvláštním předsálím…
3. Při sboru nutno postaviti nejméně 3 pokojový byt s příslušenstvím pro faráře, jednopokojový byt pro domovníka, dvě kancelářské místnosti, čítárnu a ohnivzdorný archiv.“
František Kovář prosazoval moderní sbory
K celé stavbě je důležité připomenout její dobový charakter. Návrh sboru zapadá již do konceptu tehdy moderního stavebního funkcionalistického slohu. Shodou okolností o půl roku později v květnu se v Brně výstava „Výstava soudobé kultury v Československu“, která i podle psaní Karla Čapka do Lidových novin byla nevídanou novinkou. Měla za úkol předvést Československo jako moderní konkurenceschopné kultury. Důležité výstavy se účastnila i Církev československá, i když zde neměla vlastní samostatný architektonický pavilon. Církev se prezentovala v rámci hlavních výstavních sektorů (především v Obchodně-průmyslovém paláci – dnešním pavilonu A) ukázkami své nové sakrální tvorby. Prezentovala zde návrhy a fotografie nově budovaných moderních Husových sborů, církevní tisky, bohoslužebné předměty a doklady svého rychlého rozvoje od vzniku v roce 1920. CČS byla tehdy jedinou církví v zemi, která při stavbě svých svatostánků (sborů) systematicky sázela na avantgardní a moderní architekty (např. Pavla Janáka, Josefa Gočára či brněnské funkcionalisty). Církev dokonce dokázala mít sbory pomalu i bez věží. Některé měly věže jen symbolické, nízké nástavby, jiné měly zvonice řešené jako funkcionalistické skelety (např. šatní či střešní zvoničky). Nebo, dokonce byly věže vypuštěny z čistě úsporných, stavebních či urbanistických důvodů (pokud to zástavba v ulici nebo úřady neumožňovaly).
Církev využila konání výstavy k pořádání vlastních shromáždění, bohoslužeb a setkání věřících v Brně, kterými demonstrovala svou roli jako „národní církve“. Tehdy se zahájení výstavy zúčastnili patriarcha Gustav Adolf Procházka a moravský biskup Josef Rostislav Stejskal. Brněnská výstava zásadně podle bratra duchovního Oldřicha Nováčka (viz jeho práce o Husově sboru na Vinohradech) ovlivnila stavbu sborů, když budoucí patriarcha František Kovář přišel s myšlenkou vytvoření moderního typu staveb československých sborů právě na základě této výstavy. Tak začaly vznikat typické sbory Církve československé a jejich navrhovatelé diskutovali nad jejich moderní podobou s rozvíjejícím se funkcionalismem ve stavebnictví.
K brněnskému sboru Husově sboru v Botanické ulici se bohužel váže smutná historie. S projektem, s jeho schválením stavby bylo stanoveno datum položení základního kamene. Určen byl 12. červen 1927, shodou okolností byl to den úmrtí zakladatele Církve československé husitské.
Podle dostupných materiálů připravil Mirko Radušević
Foto: CČSH
