V uplynulých týdnech proběhla v evropských mediích zpráva o nadcházející aukci kodexu, který v současné době vlastní švýcarský finančník Jacqui Safra.

Získal jej ze soukromé sbírky průmyslníka a vlastníka jedné z nejbohatších světových soukromých sbírek judaik, Davida Solomona Sassoona (+1942). Na počátku 20. století se kodex objevil na knižním trhu v syrském Damašku, odtud se také nazývá Damašský Pentateuch.

Zpráva zdánlivě náleží spíše do oblasti obchodních transakcí knižních starožitností. Potenciální možnost zpřístupnění kodexu pro badatele po jeho prodeji ale může mít dalekosáhlé důsledky pro hlubší poznání dávné kultury starověkého Izraele, sociálního zřízení a náboženských představ obyvatel, i nový pohled na lingvistický vývoj včetně písemných záznamů a jejich variant v nejstarších dokumentech národa.

Sbírky rukopisů, archiválií a archeologických artefaktů v soukromých sbírkách knihomilů nebývají zpřístupňovány objektivnímu vědeckému studiu z mnoha důvodů. Pravda, vlastníci je sice propůjčují k veřejným výstavám a prohlídkám, činí tak ale spíše k popularizaci sbírek, ke zvýšení zájmu veřejnosti a medií. Mnohdy také jako přípravu pro budoucí aukční prodej anebo během dědických řízení. Jejich odhadcům tedy zbývá jen čas pro autentizaci a ocenění materiálů, nikoli pro jejich náročné vědecké studium.

Prakticky jediné materiálové zdroje našeho současného vědeckého poznání se nacházejí jen ve sbírkách veřejných muzeí, knihovnách a odkazech těmto institucím a v nálezech archeologických. Současné aukce tak vzácných materiálů v soukromém vlastnictví dnes dosahují astronomických částek. Veřejné instituce sice udržují rezervní rozpočty na nové starožitnosti; tyto prostředky ale nestačí, pokud se jim nedostane přímé subvence od státních administrativ, takže při aukci je vždy větší pravděpodobnost, že předměty opět připadnou do soukromých rukou.

Abychom si učinili konkrétnější představu o zdrojích našich současných znalostí biblické vědy – vycházejí z principu textového kriticko-historického přístupu s přispěním pomocných věd, zejm. lingvistiky, archeologie, paleografie, i dalších. Tento princip kritické analýzy textů vrcholil na počátku 20. století. Další rozvíjení znalostí při používání pouze těchto metod a tehdy dosažitelných zdrojů se ale zákonitě zpomalovalo.

K převratným výsledkům se již badatelé dostávali méně, až posléze se tento přístup uplatnil spíše jako výcvikový pro zadávání diplomových témat akademických postgraduálních studií.

Na počátku 20. století se ale začaly prudce rozvíjet další vědecké nauky, které v jiných přírodovědných, technologických i exaktních oborech používají nedestruktivní analytické metody. Nejznámější jsou z forenzních soudních postupů a nauk, metody přezkoumávání pravosti a způsobů dobové technologie zpracování uměleckých děl dávných sochařů, malířů, výrobců středověkých textilií nebo hudebních nástrojů, rovněž knih, rukopisů a artefaktů archeologických.

Mezi takové metody náleží např. nukleární absorpční a emisní spektrometrie, fluorescenční analýzy, optika infračerveného a ultrafialového spektra, magnetické rezonance, rentgenové analýzy, matematické statistické analýzy uplatňované v lingvistice, genetické identifikace a další. Jsou to velmi náročné postupy na technologickou znalost a zručnost, rovněž nákladné na instrumentální údržbu a obnovu. Mohou si je v širším rozsahu dovolit zavádět prakticky jen státní instituce a velké americké nebo některé západoevropské univerzity.

Vraťme se ale k významu Sassoonova kodexu. V 19. století používala biblická věda jako kritický zdroj originálních biblických podání text masoretský, editovaný, opisovaný a rozšiřovaný školou masoretských znalců Tóry a vykladačů Tanachu (hebrejské Bible) v době mezi 7. 9. stoletím. Nejkompletnější ze zachovaných opisů je Leningradský kodex, vzniklý na počátku 11. století. Kodex byl zčásti poškozen po II. světové válce.

Další kodex, původem ze syrského Aleppa, postrádal již podstatné části některých starozákonních knih. Pocházel z 10. století, ale zmizel v r. 1947 během občanské války. Rukopisy Kumránské, zvané též od Mrtvého moře, byly objeveny v roce 1947. Jejich vznik se klade mezi rok 150 př. Kr. a 75 po Kr.

Texty obsahují několik zlomků i delších částí biblických knih; jazykově jsou blízké Masoretům, obsahují také řadu textů ve starořečtině. Biblickým odborníkům různých škol však trvalo téměř 40 let, než se zbavili vzájemné řevnivosti a dokázali spolupracovat na řádném rozboru a zhodnocení kumránských textů.

Německý hebraista Rudolf Kittel (+1929) redigoval kritické vydání Biblia Hebraica a vydal ji ve dvou svazcích v roce 1906 v Lipsku podle masoretského textu („Textus receptus“) publikovaného v Benátkách r. 1524. Sázecí matrice jeho díla vzaly za své během II. světové války.

Kodex Sassoon obsahuje všech 24 knih hebrejské Bible. Chybí v něm jen prvních 10 kapitol (12 listů) Pentateuchu. Byl psán ke konci 9. století, nejpozději na počátku 10. století. Je tedy o 100 let starší než kodex Leningradský. Byl původně věnován synagoze v městě Makisin (dnešní Markala v Sýrii). Město Makisin bylo zničeno spolu se synagogou ve 13. století Mongoly a později znovu Tamerlánovou hordou.

Kodex uchovávali přeživší členové židovské komunity a jejich potomci. Je zajímavé, že obsahuje i vokalizaci a punktualizaci, cenný záznam pro lingvistická studia doby vzniku. Pro širší židovská společenství zapadl téměř na 600 let. V Evropě se objevil poprvé na knižním trhu ve Frankfurtu v roce 1929, kde jej zakoupil průmyslník a bibliofil Sassoon pro své sbírky. Ani on jej nevystavoval, dal však autentizovat a ohodnotit stářím a lingvistickou analýzou.

Současný vlastník jej zadal aukční síni Sotheby pro prodej na počátku května. Aukcionáři očekávají dražbu v astronomické částce mezi 30 – 50 miliony dolarů. Vlastník se rozhodl vystavit před prodejem rukopis v několika výstavních centrech. V únoru proběhla jeho exhibice v londýnské Sotheby, poté následují výstavy v několika evropských městech a končí na konci března v Muzeu židovského národa ANU v Izraeli. Odborný dozor vykonává Dr. Sharon Liberman Minzová, docentka hebrejského semináře v New Yorku a konsultantka judaik pro Sotheby organizaci.

Můžeme jen doufat, že se najde tak štědrý mecenáš, který umožní, aby tato nenahraditelná památka mohla být umístěna v některé veřejné instituci k prospěchu a vzdělávání celého světového společenství.

Slavomír Pícha

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše