(ČZ 26/2025) Metoděj chtěl pokračovat v práci, kterou započal se svým bratrem Cyrilem, když je pozván na církevní synod do východofrancké říše. Zde byl Ludvíkem II. Němcem zajat a odsouzen k trestu smrti.
Na dvě stovky staroslověnsky vzdělaných kněží a mnichů bylo vyvedeno v okovech obchodníků s otroky ze země, protože se odmítli podřídit papežovu usnesení. Nemohli zradit dílo a odkaz svých učitelů. V té neklidné době se ztratily i Metodějovy ostatky. Jeho hrob neodolal řádění nepřátel, nebo ho snad věrní žáci ukryli na bezpečném místě, které se dosud nepodařilo najít.
Úvodní odstavec je citací spisovatele Alexeje Pludka literárně popisující situaci, kdy správa moravské církve spadla pod německého biskupa Wichinga, zapřisáhlého nepřítele byzantské tradice a užívání slovanského jazyka. Wichingovy nástrahy, úklady vůči slovanské bohoslužbě se smrtí Metoděje dosáhly svého cíle. Wiching zabránil Gorazdovi, aby mohl vykonávat nástupnictví po Metodějovi, a přesvědčil papeže, aby zakázal slovanské bohoslužby na Velké Moravě a dal vyhnat Metodějovy žáky. Nakonec dosáhl svého cíle, když se mu podařilo znemožnit používání slovanského jazyka při bohoslužbě. Mimochodem boj Wichinga s Metodějem byl důležitý ve sporu ohledně dogmatu o trojjedinosti Boží (Svaté Trojici). Byl to politický boj v mocenském zápase mezi papežským primátem a Byzancí, kdy Metoděj, na rozdíl od západní církve, zastával názor, že Duch svatý pochází jen z Boha Otce.
Připomínáme si v těchto dnech příchod slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu v roce 863. Navíc v tomto roce v dubnu uplynulo 1140 let od úmrtí světce Metoděje, který je spolu se svatým Cyrilem hlavním patronem Moravy a spolupatronem Evropy.
Hlavním důvodem jejich příchodu bylo, že sice kníže Rostislav úspěšně odrážel německé útoky, ale potřeboval získat také politickou moc, aby byla Morava nezávislá jak politicky, tak církevně. To byl důvod jeho žádosti k papeži Mikuláši I. o poslání misijního biskupa. U něj však neuspěl, a tak se obrátil na byzantského císaře Michala III. „Náš lid se zřekl pohanství a drží se křesťanského zákona. Nemáme však takového učitele, který by nám pravou křesťanskou víru vyložil v našem jazyku…“ Vyslání biskupa však v tu chvíli nepřicházelo v úvahu. Byzantský císař nechtěl riskovat problémy ve vztahu s papežským stolcem. Ale vyslat učence, to bylo něco jiného. A tak císař souhlasil. Věrozvěstové dorazili z Konstantinopole po Dunaji a Moravě až do Rostislavova hradiště, bájného Veligradu.
Úspěšnou misi přeskočme ke sporu mezi Rostislavem a jeho synovcem Svatoplukem, který spravoval Panonii a Nitranské knížectví. Sem se uchýlil ve svém církevním působení Metoděj. Tak se kněz dostal do intrik, které Svatopluk spřádal, když ani neváhal spojit se s moravským nepřítelem, východofranckým Karlomanem. Do bojů o území na Velké Moravě přichází ze své misijní cesty a návštěvy Říma Metoděj s papežskou bulou, v níž bylo řečeno, že jemu svěřená území náležejí pod správu papežského stolce. Chce pokračovat v práci, kterou započal se svým bratrem, když je pozván na církevní synod do východofrancké říše. Zde byl Ludvíkem II. Němcem zajat a odsouzen k trestu smrti. Až po dvou a půl letech byl na příkaz papeže Jana VIII. osvobozen a zároveň navrácen do čela moravské slovanské diecéze. Kníže Svatopluk sice uzavřel s Franckou říší mír, ale za cenu ústupků, které podlým způsobem vyjednával Svatoplukův důvěrník Jan z Benátek. Metoděj musel bojovat o svůj post s německým biskupem Wichingem, kterému i kníže Svatopluk dopřával sluchu. Opět se musel Metoděj bránit nařčení z kacířství. Papež sice píše: „Schvalujeme posléze právem slovanské písmo, vynalezené zesnulým Konstantinem,“ ale k tomu dodává: „Rozkazujeme však, aby ve všech kostelích vaší země pro větší čest a slávu četlo se evangelium latinsky a potom dodatečně hlásalo, přeložené do slovanského jazyka.“
Metoděj mohl pokračovat na Velké Moravě ve své práci, ale zároveň mu byl kladen stále větší a větší odpor. Naneštěstí pro něj na papežský stolec nastoupil Hadrián II., který byl příznivcem biskupa Wichinga. Ten této přízně využívá k pomluvám Metoděje a jeho liturgických novot, čímž hlavně útočil na kázání ve staroslověnštině.
Metoděj v té době dokončil překlady hlavních liturgických knih, zejména však naučil řadu svých žáků pravé víře. Předpověděl svou smrt tři dny předem. Tak se i stalo šestého dne měsíce dubna roku 885 - údajně mu bylo 72 let.
Jeho místo zaujal Wiching, který žáky Metodějovy nelidsky pronásledoval.
Po devíti letech umírá kníže Svatopluk a rozepře jeho tří synů vede k dalšímu drobení a rozpadu Velkomoravské říše, jejímž tmelem byli slovanští věrozvěstové – soluňští bratři až do své smrti, kdy po stránce církevní a pak i politické území ovládli Bavoři.
Mirko Radušević
Na snímku: Stará makedonská ikona Metoděje a jeho žáků
Český zápas č. 26 z 29.6. 2025
