(ČZ 20/2024) Při ní přijímají věřící dary téhož Ducha svatého, který byl seslán na apoštoly.
Svátost biřmování patří v církvích k těm nejpřehlíženějším. Dnes k ní často přistupují dospělí, kteří byli pokřtěni jako miminka. „Biřmování je svátost, v níž Duch svatý oživuje a upevňuje víru pokřtěného, který byl řádně vzdělán v evangeliu, vede ho k uvědomělému vyznání víry a slibu věrnosti evangeliu a obdařuje ho radostí a nadšením Kristova vyznavače.“ Je to konfirmace – upevnění.
Pevnost víry by však neměla být opevněním, nedobytnou tvrzí majitele jediné pravdy. Může však být „zpevněním“, fitcentrem, v němž duchovním cvičením zpevňujeme svalstvo srdce a ducha.
Biřmování má být také upevněním. Japonské stavby bývají pevné tak, že se při častých zemětřeseních nezhroutí, jen se chvějí a ustojí se v základech. Ostatně vystoupejte na petřínskou věž a tam pochopíte. Protože „co se nechvěje, není pevné“ – napsal ve své básni Vladimír Holan.
Ano, člověk má ustát životní zemětřesení s rozechvěním před Bohem a s důvěrou, že Bůh ho při nich drží a nadzdvihuje. Připomeňte si Archimedův zákon. Archimedes při jedné ze svých koupelí zjistil, že velikost síly, která ho nadlehčuje, má vztah k objemu ponořené části jeho těla. Historie praví, že pak běhal nahý po Syrakusách s radostným zvoláním „Heuréka“ (Nalezl jsem! Došlo mi! Sláva!) Možná jsme docela nepochopili, k čemu jeho zákon ve fyzice slouží. Ale třeba to pochopíme z Pavlova dopisu do Říma (6,3-4). Čím hlouběji se ponoříme do Kristova života, smrti i vzkříšení, tím větší je síla, kterou nás Kristus pozdvihuje k novému životu. A tak vzhůru k Bohu a na hlubinu s Kristem Pánem!
Jana Šilerová
Český zápas 20/2024 z 19. 5. 2024
Ilustrační fotografie: Jana Havlová - fotobáze Člověk a víra
