V dnešní perikopě z Janova evangelia se opět setkáváme s Dobrým Pastýřem, který zná své ovečky jménem, nepřelézá ohrady jako zloději a vchází tam dveřmi, kterými je vlastně On sám.
Jde před svými jako první, vede je a oni poslouchají Jeho známý a uklidňující hlas.
Bratrancovy ovce a kozy u Sedlčan také po zavolání jména běží, až letí, bečí, mečí pastvinou k lávce, na kterou si naskočí, nechají se pohladit, podojit. Sama jsem si ten hřejivý pocit také zakusila, když jsem coby náctiletá v létě provázívala ve valašském muzeu a hrála tam ovečkám a koním na flétnu. Krásně se dívali, šťastně, a pak mne i bez píšťalky poznávali a sbíhali se k ohradě - košáru. Byla to láska vzájemná, dávající.
Jak nás Pán může znát jménem? Kdo je hoden projít zmíněnými dveřmi? Většinou tomu v našem životě předchází bolestná zkušenost, nějaký žal, který ti rozsápe nitro na kousky a poté tě poskládá do nové podoby, kdy dozraješ do další epochy, kdy Ježíš slovy evangelia promluví přímo ve tvém srdci. Je to oslovení láskyplné, je to hudba Boží vylitá do tvé duše samotným Stvořitelem a Pánem Světel. Pak jsme puzeni, abychom jednali s druhými tak, jak bychom chtěli, aby oni jednali s námi. A tím v sobě spustíme chvalozpěv Stvoření. Duše je povahy symfonické a slova, která ladí s Hudbou Sfér, zahání lidskou slabost a strach, vtahují nás do stavu blaženosti, spojují nás s nebem. Zní všude kolem nás, je ve všem, ale my je často neslyšíme, dokud nezačneme sami zpívat. A jsem opět u hlasu, slova, hudby – která je původní řečí Boží, které všichni rozumíme a v úctě k ní – tančíme. Pastýřovo promluvení je vždy osvobozující, pozvedající, osobní. Pokaždé nabízí něco ze sebe. Stačí jen poslechnout probuzenou touhu srdce a vkročit do otevřených dveří. Nenuceně, s úctou k naší svobodě. Přesně jak praví žalmista: „...vodí mě na klidná místa u vod, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.“ (Ž 23) Poslední verš našeho dnešního oddílu Písma: „Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“ Tedy, beze strachů, pojďme, utíkejme!!!
Je velký rozdíl mezi pastýřem a pastevcem a pasákem. Bylo a je také mnoho pastevců vlčích, kteří své ovečky pomlouvají, nenávidí, mučí, dokonce upalují. Proto si dávejme veliký pozor, za kterým hlasem se rozběhneme, milé ovčičky!
Přeji všem pastýřům (rodičům, učitelům, kněžím), ať svá stádečka vedou za Pastýřem Dveřmi až k pastvinám nebeským – vytrvejte! Náš svět vás moc potřebuje!
Jedna ovečka, druhá, třetí, ... devadesátá devátá, stá. Ať jsou nám Boží ovčince bodláčí, trní prostá. Díky, Světlo naše, za život, který jsi nám dal, prosíme tě snažně, veď nás dál. Amen.
Kamila Magdalena Lukasová
Český zápas č. 18/2023 z 30. 4. 2023
