Touha po šťastném životě je všem lidem společná. V tom se nelišíme. Různé jsou jen představy o tom, co ke šťastnému životu potřebujeme, nakolik si štěstí můžeme vybojovat či vysloužit a nakolik stačí ho jen prostě vidět a přijmout. Veškeré Boží působení – od stvoření světa přes vtělení, smrt a vzkříšení Ježíše Krista až po jeho příchod ve slávě – je zaměřeno na to, abychom žili, byli šťastní, s radostí užívali dary od Boha.

Dnešní texty se dotýkají toho, co nám v tom brání. Strach ze smrti provází člověka od nepaměti. Za lidské označují archeologové to společenství, které používá nástroje a oheň a pohřbívá své zesnulé. Pud sebezáchovy je vlastní všem živým tvorům a slouží k ochraně života v případě nebezpečí. Člověka však ohrožuje strach, který ochromuje a zaslepuje. Určuje způsob jednání i těch, kdo s životem po fyzické smrti nepočítají: strach z neúspěchu, ztráty příjmů, omezení osobní svobody, z bezmocnosti…; prostě strach ze samoty a vyloučenosti ze společnosti. Člověk, ovládaný tímto strachem, tyto negativní skutečnosti už v duchu prožívá a zároveň se jim zoufale brání. To vede malé i velké diktátory k tomu, aby tento strach v lidech posilovali nebo přímo vyvolávali a sami se prohlašovali za zachránce. Pěkně je to popsáno v knize Timothy Snydera: Tyranie – 20 lekcí z 20. století.

Způsobů, jak na strach zapomenout, vymysleli lidé mnoho. Jsou to např. tradiční závislosti na alkoholu, jídle, práci, nakupování, ale i na rodině, věci nebo člověku. To je jistě všechno dobré, ale strach se tím nevyřeší, jen vytěsní. Moderní způsob, jak čelit strachu, je navzájem se co nejvíc strašit, popisovat hrůzostrašné úmysly skupiny lidí odlišné národnostně, rasově, nábožensky a užívat si jednotu s těmi, kteří se bojí stejně jako já a nenávidí ty, které jsme se rozhodli označit za zdroj našeho strachu. Znalost práce s počítačem, zvláště přijímání a přeposílání mailů, je zde nespornou výhodou.
Dnešní biblické texty však neradí, jak se v hrobě strachu co nejpohodlněji zařídit, jak zvětšit kolem sebe prostor, jak svůj strach i se svou svobodou a odpovědností svěřit diktátorům nebo jak se dorozumět s těmi, kdo jsou na tom stejně jako já. „Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás. (…) Vložím na vás svého ducha a oživnete,“ slibuje Pán Bůh v Ez 10n.

Otazník: Proč věřit zrovna Bohu, dosvědčenému Biblí – Písmem svatým? Je to ten Bůh, kterému jsem já ochotna svěřit svůj život, nechat se jím vést, přijmout od něj příjemné i odporné, radovat se z jeho blízkosti, spojit s ním svou přítomnost i budoucnost? Je schopen mě přesvědčit, že se s ním nemusím bát – je tedy schopen zbavit mě strachu? Strachu z druhých lidí, z toho, co se vše může stát, strachu ze sebe sama, z důsledku svých vlastních činů? Ví, jak se jmenuji, záleží mu na mně, chyběla bych mu, kdybych nebyla? Naučí mě žít v lásce a radosti?

Amen: Na tyto a mnohé další otázky odpovídají texty dnešní 5. neděle postní. Ve své moudrosti a vznešenosti je Bůh nepochopitelný, a proto se nám zdá vzdálený. Dopouští, aby lidé zakusili, a tak si uvědomili důsledky svého sobeckého jednání. A když se tak stane, aktivuje se stálá ochota k záchraně, k níž se Bůh opakovaně zavázal. Svědčí o tom i starozákonní proroctví Ezechielovo, které se věnuje době zajetí izraelského lidu v Babylónu. Mohutným svědectvím o tom, kým Bůh je a jaký k nám má vztah, je Boží Syn, Ježíš Kristus. Z celé jeho existence, z každého slova i činu vyzařuje Boží zájem o každého člověka i bezbřehá ochota k záchraně toho, kdo si to bude přát. Nejde jen o záchranu od něčeho – od nemoci, hříchu, posedlosti zlem, závislosti… Ježíš volá Lazara (a všechny další lazary) z hrobu k novému životu, dává schopnost létat na křídlech lásky k Bohu i k lidem.
Vykřičník: Ježíš to však nedělá bez nás. „Lazare, pojď ven!“ Je důležité prosit, ale také opustit smrtonosné prostředí, přijmout nové možnosti, poděkovat a to darované používat. Když se člověk přesvědčí o tom, kolik věcí nezvládá, jak je křehký a vydaný na pospas okolnostem, jak se ho stále znovu zmocňuje strach a beznaděj, jak je někdy těžké do hloubky odpustit a opravdově, svobodně a nezištně milovat, bylo by bláhové spoléhat jen na své vlastní síly. Bůh nám v Kristu dává svou sílu, moc Ducha Kristova. „Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.“ Ř 8,10

Otazník: Bože, kde je ten dobrý skutek, který jsi pro mě připravil, který dnes mohu vykonat? Jak se mohu zdokonalit v létání na křídlech lásky? Kde tě mohu vnímat, slyšet, uvidět?

Světla Košíčková


Bože, děkuji ti za dnešní nedělní den.
Díky za to, že mohu odložit všední práci a starosti a soustředit svou mysl zcela na tebe.
Děkuji ti za první den stvoření, kdy jsi začal dávat tvar svému řádu lásky.
Děkuji ti za den vzkříšení Pána Ježíše i za den, kdy vše obnovíš svou láskou.
Děkuji ti za všechny, kdo se dnes scházejí kolem tvého stolu a slova.
Děkuji ti za lidi blízké i vzdálené, každý z nich je jedinečný a důležitý.
Děkuji ti, že jsi a že jsi Pánem světa a dárcem života. Buď tvé jméno pochváleno.

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše