(ČZ 24/2024) Zdá se, že v Božím království to funguje podobně jako v přírodě. Růstu království se nedá zabránit, jeho rozvíjení nikdo nezastaví, ale ani neurychlí.
Takový nárok se bude podobat bezesným nocím, jež prosedíme u křehké rostlinky, která před našima očima vyžene další a další větvičky, a nakonec i rozkvete a utvoří plody. A my si ničeho nevšimneme! To veškeré „zázračné dění“ se bude dít přímo před našima očima, a přesto ne-budeme schopni říct „teď, právě teď se stalo něco zásadního“, protože klíčová bude každá chvíle růstu, všechny události vývoje budou jedinečné a odehrají se v tu pravou chvíli, o které nerozhodujeme my.
Království Boží roste také nepostřehnutelně, je jen naší bláznivou touhou stát se pomyslnými reportéry a vědět o každém za-chvění lístků. Růst se odehrává i bez ohledu na naše pozorování. A přitom nic není automatické, mechanické. Království Boží, služba duchovenská i laická nás vede k velmi pečlivému rozvažování, kdy pomyslně zavlažovat, kdy drobně usměrnit růst výhonků, kdy a co sklízet a zdali zasahovat vehementní péčí.
Ale nakonec nemáme sedět nečinně s rukama v klíně. Naše role spočívá v zasévání – tedy v šíření Božího slova a lásky – a důvěře v Boží moc, která zajistí růst. Naše pozornost, připravenost a ochota k dobrému a poctivému dílu, je důležitou součástí všeho dění. Nezasahovat, a přesto být k dispozici, nelámat, netlačit, jen s důvěrou sledovat, doprovázet a nechat se okouzlit zá-zraky, které se odehrají v pokorném tichu života.
Zdánlivé „nic“ s ohromnou silou. Podobně jako je hořčičné semínko symbolem nepatrného začátku s obrovským dopadem. Na dlani je sotva uvidíte, z hrsti se bez dovolení rozkutálí, za-padnou do škvírky země a vyženou větve tak mocné, že v nich i ptáci najdou útočiště. Ano, botanici by namítli, že to je pře-hnané. Ale i přes to – příběh Božího království začíná nenápadně, malými činy lásky, pokory a služby, které však mají schopnost proměnit celý svět. I nejmenší skutek lásky má v Božích očích obrovskou hodnotu a může vést k velkým změnám. Nejen v životě toho, kterému prokážeme dobrodiní, ale zejména v tom našem. Vnějším i vnitřním.
Náš nebeský otče, uč nás zas a znova důvěřovat
v tvou moc a plány.
Povzbuzuj nás, abychom byli trpěliví a vytrvalí
ve svém úsilí, ať už jsou naše skutky zdánlivě malé.
Dopřej nám vědomí, že není na nás, abychom to posuzovali.
Co my víme, třeba se tato nepatrná rostlinka
nebývale rozroste… Amen.
Autor: Martina Viktorie Kopecká
Český zápas č. 24/2024 z 16. 6. 2024
