Tématem dnešní neděle je Ježíšovo podobenství „O deseti družičkách“.
Podobenství o Deseti družičkách vypráví o svatbě. Svatební obřad, obřad lásky, trval v biblické době více dní. Po obřadech ženich s nevěstou přejdou z domu nevěsty do domu ženichova. Po celou dobu mají družičky „v pohotovosti“ čekat, s připravenými lampami, až ženich vyjde. Jen ty, které neztrácejí ze zřetele svůj úkol udržovat plamen lamp, dojdou cíle, tedy k ženichovu domu, a do domu s ním vstoupí. Ostatní, které nebyly připraveny, zůstávají venku. Co to je, co část družiček drží v pohotovosti, drží v připravenosti? Je to vědomí, že jsou součástí svatby, k ženichovi mají vztah úcty a lásky, bez něhož neudrží pozornost k tomu, proč jsou zde – tedy k tomu podstatnému, zásadnímu, co je od nich očekáváno. Platí to obecně … moc zla stále člověka odvádí od v životě podstatného k tisíci jiných nepodstatných věcí, a to přináší únavu, letargii, mdlobu, spánek.
Příběh o svatební hostině biblické doby je podobenstvím o církvi a jejím ženichovi Ježíši Kristu. Nevládne-li v církvi láska ke Kristu, nic neplatí, nic nefunguje.
Boží láska dává člověku energii; ten pak není ve své službě Bohu bezvýrazný, nudný, jeho lampa neskomírá, ale svítí jasným plamenem. Jen v této „energii“ dokážeme skutečně být se Spasitelem, který je blízko, na dosah a brzy vyjde a vezme nás s sebou. Svatba probíhá, má jasné dějství … Ježíš je zde, a přitom očím skryt. Čekáme, až vyjde, až přijde, až půjde a vezme nás s sebou do svého domu, do domu svého i našeho Otce a to bude očekávané finále příběhu. Příběh družiček je příběhem našeho života; naše dny jsou časem přípravy a připraveným „štěstí přeje“. Budeme připraveni, až tato fáze svatby skončí a přijde další. Ať naše lampy stále svítí vstříc Kristu.
Řeknu to ještě jinak … Bez lásky v církvi, bez lásky ke Kristu, můžeme být v církvi maximálně nádeníky, jen nádeníky, otroky; když dva dělají totéž, není to totéž. Když něco činíme angažovaně, v lásce … výsledek je zcela jiný. Ty, kdo „jsou“ v církvi v Lásce, nazývá sám Ježíš přáteli. „Nejste otroky, jste moji přátelé,“ říká. V lásce je vědomost, rozpoznání – PRAVDA, co třeba. Je v ní i uskutečnění v plnosti, šíři, hloubce.
Projevem lásky je věrnost, oddanost. Ze strany ženicha – Krista je úplná, absolutní; důsledkem Jeho Lásky a věrnosti je věrnost naše, nepropadáme marnostem světa.
Jsme-li věrní, získáváme moudrost …. O světle našich lamp, o životě, jak jej žít, abychom správně – „aktivně“ čekali, aby náš život byl bohatým, ne přežíváním, a i v onen den byli šťastní. Kniha Kazatel mluví o moudrém muži, moudré ženě, kteří nalezli cestu a dojdou cíle. I církevní otec Jeroným píše o pannách, které „vyčistily lampy své“. Mluví o obrácení se zaslíbeným směrem Spasitelova příchodu.
Z lásky, věrnosti a moudrosti se rodí odpovědnost. Odpovědnost je plodem lásky a moudrosti. Odpovědnost za vztah a jeho trvání, odpovědnost za život, za lampu, aby svítila, za naplnění lidského poslání. Jsme světlonoši, následovníci oněch panen, které došly až k Ženichově bráně a prošly jí. Neodpovědným /pannám/ plamen nesvítí, skomírá. Nenaplňují úkol spojený se svatebním „procesem“ a jsou shledáni/y/ cizími a ztrácí svatební kompetenci. Kdo není připraven, ztrácí jedinečnost být součástí svatby … Krista a jeho nevěsty – církve.
V závěru dnešní evangelní zvěsti je uvedeno: Bděte tedy, nebuďte pošetilí, neznáte den ani hodinu, kdy se ozve: Čas se naplňuje, doprovoďte Ženicha do jeho domu.
Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,
ať obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“
Nu 6,24-26
Autor: Jiří Vaníček
Český zápas č. 46/2023 z 12. 11. 2023
Obrázek: Phoebe Anna Traquair (1852–1936): Podobenství o deseti pannách, Mansfield Traquair Church, Edinburgh (Wikimedia Commons) - Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0.
