Český zápas č. 28/2023 z 9. 7. 2023 - S katechetkou Danielou Valentovou, která zodpovídá za koordinaci výuky náboženství v pražské diecézi, nejen o poslání její práce.
Vážená sestro katechetko, jsem moc ráda, že jste souhlasila s rozhovorem pro Český zápas. Na úvod bych se Vás ráda zeptala – co je hlavním posláním a náplní Vaší práce?
Hlavním posláním je úkol svěřený nám všem: přivádět lidi ke Kristu. V případě mé služby zejména děti a mládež.
V Matoušově evangeliu čteme Kristovu výzvu, abychom šli do celého světa, získávali Mu učedníky, křtili je v Jeho jménu a učili je žít tak, jak nám ukázal. (Mt 28,19) Příkladem života, prací a láskou ukazovat lidem, že to, co v životě nejvíc hledají a potřebují, se nám neustále nabízí a je docela blízko… Svou práci chci naplnit odpovídáním na tuto výzvu, získávat učedníky mezi dětmi a mládeží. A to jak sama, svým osobním působením, tak zejména koordinací práce na tomto poli v naší církvi
Co přesně znamená termín katechetika a čím se zabývá?
Slovo katechizace přeložené z řečtiny znamená „zaznívání zvěsti, přicházející shora“. Katecheze jako křesťanská výchova a vyučování je úkolem Kristovy církve. Už apoštol Pavel užívá slovo katechein pro vyučování ve věcech víry, přičemž nejde jen o předávání nauky, ale zároveň o formování osobního vztahu víry k Bohu v Ježíši Kristu. Osobní víra má být zřetelná v každodenním chování člověka, v přístupu k ostatním lidem, k sobě, ke světu jako Božímu stvoření. Předávání zvěsti shůry a svědectví víry je zároveň doprovázeno výchovou k aktivnímu životu víry, práce a lásky ve světě. Již z této definice je zřejmé, že se jedná o dlouhodobé a komplexní působení, nikoli o pouhé předávání informací, jakkoli je důležité.
Je o výuku náboženství a kontakt s duchovními na školách zájem? Dostává se Vám dobrého přijetí?
Zdá se, že nabízet dnes školám další vyučovací předmět, výuku náboženství, není nejefektivnější cesta. Je třeba přijít s komplexní nabídkou pomoci. Nabídnout podporu při hledání odpovědí na životní otázky a pomáhat z křesťanské perspektivy. O takovou pomoc zájem je. Naše služba by ideálně měla probíhat formou dialogu, s velkým prostorem pro naslouchání. Tak mapujeme terén, odbouráváme předsudky a vytváříme vztahy, budujeme důvěru a důvěryhodnost jako základ dalšího působení, kterým je předávání učení a svědectví.
Takový přístup je ale „běh na dlouhou trať“ a klade značné nároky na ty, kteří do škol vstupují. Při pracovním vytížení duchovních je to opravdu velký úkol, s nímž bych ráda ze svých sil a možností pomohla. Je třeba koordinovat činnost nás všech, neúnavně oslovovat nové subjekty. Propojovat ty, kteří již ve školách působí, s těmi, kdo tam z nejrůznějších důvodů ještě nejsou, a společně hledat nové možnosti, posilovat osvědčené cesty a opouštět nefunkční modely. Cest je mnoho, zároveň existuje jediná Cesta – Pravdivá, která vede k Životu. Když její směr neustále sledujeme, pak jistě nezabloudíme:-). A Ježíš nám také ukazuje, že máme být otevřeni novým přístupům, neočekávaným, netradičním, máme jít do světa s odvahou, tolerancí a láskou, při zachování toho, co chceme sdělit.
Pracujete i se školkami a institucemi pro předškoláky? V jakém věku je podle vás ideální s výukou náboženství začít?
Vést děti ke Kristu lze od nejútlejšího věku. Příkladem laskavosti, trpělivosti, pokojného přístupu, opravdovosti, ale i radosti (Ga 5,22-23) a smyslu pro humor, „nakažlivého“ nadšení pro způsob života, který má pramen v Kristu. Děti se učí nápodobou, sledují a napodobují nás, naše postoje, přebírají naše hodnoty. Možná víc, než si uvědomujeme. A postupně můžeme prostřednictvím písniček, říkadel, jednoduchých modliteb, vyprávěním a sdílením příběhů vést děti k hlubšímu vnímání hodnot a ukazovat, kde tyto hodnoty pramení… Počátek všeho je jistě v rodině, ale (před)školní instituce mají rovněž nezanedbatelný vliv.
Jakými učebnicemi, případně jednotnými materiály či osnovami pro výuku náboženství školních dětí vlastně v církvi disponujeme? Používají se ve výuce také Ježíšova podobenství a příběhy?
Ano, materiálů máme v naší církvi hodně a jsou moc krásné, rozpracované pro různé věkové kategorie. Zejména učebnice Kořínky víry, která vyšla i s metodickou příručkou. Téma katecheze přehledně zpracoval a praktickými ukázkami doplnil ve studijním materiálu také bratr patriarcha Tomáš Butta. K oslovení můžeme využít i různé svátky a příležitosti liturgického roku. Inspiraci přináší krásný Tradinář, jehož spoluautorkou je sestra farářka Martina Viktorie Kopecká. Pro nejmenší jsou skvělé omalovánky k aktuálním výročím od sestry Aničky Radové.
Ale Ježíšova podobenství a práce s příběhy jsou nenahraditelné. S postavami se lze identifikovat, poznávat skrze ně sebe, vyvozovat závěry… Tato metoda se pod názvem Hagioterapie (léčba prostřednictvím posvátných textů) úspěšně používá dokonce při léčbě závislostí. Příběhy slouží jako most a start pro další komunikaci. Takový postup lze použít třeba při práci se středoškoláky. Začít dialog doprovázením v životních situacích, přinést příběh z Písma jako zrcadlo, bavit se o styčných bodech, vytvořit ovzduší důvěry, kde můžeme sdílet postupně hlubší pravdy. Metodiku lze čerpat i z pramenů mimo církev. Zajímavé jsou publikace pedagoga, psychologa a didaktika Roberta Čapka. V jeho knížce „Uč jako umělec“ s podtitulem „Malá kniha o velkých vzdělávacích myšlenkách“ najdeme vedle svěžích nápadů také důležitou myšlenku: „Pokud nás práce ve třídě nebaví a radost nepřinášíme ani sobě, ani ostatním, raději do třídy nechoďme...“ Ano, každý jsme jiný, i to je třeba brát v úvahu. Máme rozdílná obdarování, a to je dobře:-). Můžeme se hezky doplňovat a navzájem obohacovat k dobru společného růstu a služby. Rozdíly přijmout a využít v týmové spolupráci. Katechezi v náboženské obci si mohou duchovní rozdělit, případně ji svěřit vhodným členům rady starších. Můžeme také na začátku vstoupit do školy společně a hledat nejvhodnější modely práce. Důležité je stále hledat nové možnosti a nevzdávat se. Úkol vyučovat nám dal sám Bůh. A jistě nám s ním rád pomůže, když Ho o to poprosíme.
Pořádáte setkání nebo semináře pro ty, kteří už s dětmi a mládeží pracují, kde mohou sdílet své zkušenosti a získat podporu a inspiraci?
Ano, taková setkání jsou velmi důležitá. Můžeme se sdílet, povzbuzovat, vzájemně obohacovat a posilovat. První takové setkání proběhlo, sešlo se nás dvanáct :-), jako učedníků. Vítáni jsou všichni, kdo mají zájem o práci s dětmi a mládeží, mají nápady a nadšení. Jak řekl sv. Augustin, zapalovat může jen ten, kdo sám hoří… Společně můžeme rozfoukávat plamínky, které by samy dohasínaly… Pojďme tedy zapalovat třeba i malá světýlka, než naříkat na tmu. Každý pokus je důležitý a nikdy nevíme, jestli neroznítí oheň, který bude hřát a svítit na Cestu k životu.
Děkuji Vám za rozhovor.
Markéta Černá
Český zápas č. 28/2023 z 9. 7. 2023
