Český zápas č. 29/2023 z 16. 7. 2023 - V druhé polovině 80. let 20. století se na Husově československé bohoslovecké fakultě (HČBF) zformovala skupina studentů, kteří významně vnímali potřebu obnovení náboženských a občanských svobod.
Z prostředí HČBF tak jejich prostřednictvím začaly zaznívat návrhy na zavedení náhradní vojenské služby, vznikala protestní memoranda proti policejním zásahům při protirežimních demonstracích; studenti vydávali svůj vlastní časopis, podíleli se na výrobě samizdatů, připravovali autorská divadelní představení a výstavy, patřili k účastníkům bytových seminářů nebo neoficiálních ekumenických setkání.
O angažmá bohoslovců HČBF v problematice odpírání vojenské služby se odborná literatura dosud nezmiňuje. Přesto studentská agenda v této oblasti byla poměrně rozsáhlá. První žádost o prozkoumání tématu a předložení návrhů na úpravu legislativy studenti podali v prosinci 1987, tedy ještě před vznikem Nezávislého mírového sdružení – Iniciativy za demilitarizaci společnosti (NMS-IDS). Poslední dochované archivní materiály jsou datovány po roce 1990.
Dne 13. prosince 1987 otiskl Český zápas na titulní straně text z „Výkladu Desatera“ od profesora Zdeňka Trtíka, na který navazoval článek „Ještě k 6. přikázání“. V něm autor pod šifrou „R“ zdůraznil podcenění civilizace ve vztahu k významu přikázání „Nezabiješ“ a připomněl Ježíšovo odsouzení příčin hříchu zabití. Text rezonoval se závěry rezoluce Komise pro lidská práva OSN z 5. března 1987 a trefil se do postojů většiny studentů HČBF ve vztahu k odpírání vojenské služby z důvodů svědomí.
Dvacet studentů HČBF se 18. prosince 1987 obrátilo na Ústřední radu CČSH s žádostí o prozkoumání problematiky odpírání vojenské služby a problematiky svobody k tomuto odpírání, se zaměřením na možnost CČSH předložit Federálnímu shromáždění ČSSR žádost o úpravu dosavadních zákonů – ve smyslu rezoluce OSN z března 1987. Pacifistické myšlenky Petra Chelčického, Přemysla Pittra či Mahátmy Gándhího dostávaly mezi studenty HČBF konkrétní podobu. Ve své prosincové žádosti z roku 1987 bohoslovci naléhali na vedení CČSH, aby se oficiálně vyjádřilo k možnosti zavedení mírové náhradní (vojenské) služby. „Naše žádost na Vás spočívá v naléhavé prosbě, abyste zavedli v CČSH na toto téma otevřenou diskusi, aby se církev vyjádřila oficiálně o možnosti mírové náhradní služby, a to ještě v době před novelizací Ústavy – to znamená do roku 1989. Cílem našeho snažení je dosáhnout úpravy zákonů ČSSR, které se týkají vojenské služby. Navrhujeme, aby byla zřízena skupina věřících CČSH, zabývající se speciálně problematikou odpírání vojenské služby. Někteří z nás studentů jsme ochotni se touto problematikou do hloubky zabývat a vést církevní diskusi na toto téma. Dále žádáme, aby byli ostatní věřící CČSH seznamováni s prací skupiny. […] V dalších jednáních nás budou zastupovat: Daniel Majer, prefekt; Zdeněk Martiš, místoprefekt; Tomáš Novák a Hana Nováková.“
Požadavky studenti Ústřední radě CČSH adresovali prostřednictvím svého spirituála René Hradského. Za církevní ústředí začal s bohoslovci komunikovat tajemník Luděk F. Beneš. Podnětem se zabývala na svém 67. plenárním zasedání 16. ledna 1988 Ústřední rada CČSH, která přijala návrh Koordinační a plánovací rady k přípravě VII. řádného sněmu, aby žádost projednala Rada pro výchovu duchovních a kazatelů, Věroučná komise a Sociálně-etická komise Ideové rady CČSH. S textem žádosti měly být seznámeny též jednotlivé katedry na HČBF. Návrhy a vyjádření všechna uvedená grémia měla poté předat Ústřední radě CČSH.
Studenti poučeni zkušeností ze zdlouhavých řízení církevních úředníků a chladného přístupu církevního vedení k řešení jejich konkrétních podnětů, sami začali téma odpírání vojenské služby rozpohybovávat uvnitř církve. Z náboženských obcí se jim dostalo zpětné vazby od několika farářů. Duchovní z Husince Jaroslav Šobr přijal návrh bohoslovců s povděkem, ale vzhledem k osobní zkušenosti s nedodržováním uzákoněné svobody náboženského vyznání byl skeptický vůči legislativní změně ve vztahu k zřízení náhradní vojenské služby. Podporu studentům osobním dopisem Ústřední radě CČSH vyjádřil farář v Kyjově Zdeněk Svoboda. O projednávání věci Věroučnou komisí CČSH studenty informoval liberecký farář a pozdější královéhradecký biskup Štěpán Klásek. „O jednání věroučné komise, co se týče náhradní služby, Vás doufám spravil už bratr profesor Kučera. Z mého pohledu to vyznělo nakonec docela nadějně, ale vyhráno samozřejmě není a ještě bude potřeba mnohé vytrvalosti v modlitbách i v otevřených vzájemných rozhovorech, než se v naší církvi samé změní určité myšlenkové stereotypy. […] Kupodivu laičtí členové komise se mi zdáli mnohem otevřenější a vnímavější.“
Jak studenti HČBF tušili, komunikace s ústředím církve postupně ustala. Proto v říjnu 1988 znovu požádali Ústřední radu CČSH o její urychlené oficiální vyjádření a zaslání stanoviska Federálnímu shromáždění ČSSR. „V případě, že by se Ústřední rada k problému mírové náhradní vojenské služby pozitivně nevyjádřila, vypracovali by studenti návrh na zavedení mírové náhradní vojenské služby sami a zaslali jej příslušnému vládnímu orgánu.“ Jako zástupci studentů HČBF dopis signovali Hana Nováková, Tomáš Novák, Daniel Majer a Luděk Pivoňka. Dalších 15 bohoslovců připojilo svůj podpis v příloze žádosti. Bohoslovci se zároveň pokusili v listopadu 1988 zveřejnit v církevním tisku zprávu o pozitivním vývoji směrem k náhradní vojenské službě v Polsku a v Maďarsku, již dříve upozorňovali na zřízení institutu stavebních čet (Bausoldaten) v Německé demokratické republice.
Ústřední rada CČSH tentokrát zareagovala pohotově a ústy patriarchy Miroslava Nováka odeslala Federálnímu shromáždění ČSSR návrh k novelizaci Ústavy. Usnesení se zrodilo na jejím 75. plenárním zasedání 12. listopadu 1988. „Ústřední rada CČSH doporučuje, aby občané, kteří ze závažných důvodů svého svědomí či náboženského přesvědčení nemohou konat vojenskou službu ve zbrani, obdrželi možnost náhradní (pracovní) služby beze zbraně podle rozhodnutí a potřeb ČSSR.“ Ukazuje se, že nejen Synodní rada ČCE, ale rovněž Ústřední rada CČSH dokázala podpořit legislativní změny směrem k zavedení náhradní vojenské služby.
Pro bohoslovce HČBF proces směřující k uzákonění náhradní vojenské služby prvním úspěchem neskončil. V reakci na závěrečný dokument evropského ekumenického shromáždění, které se konalo v květnu 1989 v Basileji, přišli s novým podáním, které předal bohoslovec Karel Novák přednostovi ideového odboru Milanu Matyášovi. Bohoslovecký návrh počítal s formami náhradní mírové služby ve zdravotnictví, sociálních službách a při práci v oboru ekologie. Převratné společensko-politické změny na přelomu let 1989/1990 nahrávaly reálné zákonné změně v problematice odpírání vojenské služby. V prosinci vyzvala Československá mírová rada představitele CČSH k zapojení do diskuse o připravované československé vojenské doktríně. Ústřední rada do diskusního panelu nominovala aktivní bohoslovce Karla Nováka a Luďka Pivoňku. Prvně jmenovaný student Karel Novák se zároveň ujal podání bohosloveckého návrhu, týkajícího se náhradní vojenské služby, jenž po vedení církve adresoval přímo Federálnímu shromáždění ČSSR a Federálnímu ministerstvu národní obrany. Obě instituce kvitovaly bohoslovecký návrh a Karla Nováka ujistili o jeho využití při legislativním procesu. V březnu 1990 letitý zápas všech institucí a sdružení o zavedení náhradní vojenské služby z důvodů svědomí dospěl ke schválení zákona č. 73/1990 Sb. o civilní službě.
Martin Jindra
Český zápas č. 29/2023 z 16. 7. 2023
Foto: Karikatura Tomáše Nováka
