Nepochybně by se dalo psát dlouho o všech možných velkých morálních dilematech, jako jsou rána z milosti, milosrdná lež či preventivní válka.

Už jen inventarizovat všechna ta velká dilemata by bylo náročné, dilemata všeobecně lidská či v různých oborech jako lékařství, právo, žurnalistika apod.

V morálce jde o to, jak se správně zachovat, jak správně jednat. V morálních dilematech hodnotíme pro a proti a na obou stranách vnímáme silné argumenty, které poměřujeme. Jsme na vážkách. Dostaneme-li se sami do takové situace, jsme nerozhodní, ale potřebujeme se rozhodnout, potřebujeme jít dál a jednat.

Chci se zastavit nikoli u těch nejdramatičtějších morálních dilemat, ale u těch všedních drobných, ale četných. Každý den je jen tak mimochodem řešíme. Mám pustit tu těhotnou paní sednout? Co když není těhotná, ale má jen velké břicho – to ji hrozně urazím. Ani zeptat se jí nemohu, už to je problém. Někteří z nás jsou úzkostlivější a řeší podobných drobných dilemat víc, někteří jich mnoho přehlížejí, protože jsou méně všímaví, někteří jimi trpí, jiní nad nimi mávnou rukou. Dennodenně je řešíme, s virovou pandemií jsme si je opravdu „užili“, staré lidi jsme například chránili tím, že jsme je nenavštěvovali, abychom je nenakazili, ale zároveň jsme je tím nechávali osamocené.

V zásadě chceme volit mezi dvěma dobry, někdy to spíš cítíme jako volit mezi dvěma zly, protože vždy nás trápí ta negativa. Samozřejmě můžeme také volit mezi dobrem a zlem, ale to už není morální dilema v tom pravém smyslu slova. To je pak náš zápas mezi dobrem a zlem. I to je volba a často i to zlo vlastně trochu považujeme za dobro, tedy aspoň pro nás.

Vrátím-li se k příkladu té těhotné paní v hromadné dopravě: Naše morálka se může lišit v míře zvnitřnění našeho mravního rozhodování, tedy pouštíme sednout, aby si o nás lidé neřekli, že jsme špatní či hloupí? Nebo proto, že nás tak vychovali? Cítíme ten příkaz, to a to musíš dělat, když se stane to a to? Anebo se vžíváme v různých situacích do druhých lidí a cítíme a chápeme, kde je třeba pomoci?

Buďme citliví na podobné situace. Nejde ale o to žít život s tragickým pocitem viny, že ať uděláme, co uděláme, vždy je to špatně. Ale i tento skoro špinavý pocit, že jsme se tak snažili, ale stejně to s sebou přineslo něco negativního, něco, co ublížilo, někomu nebylo příjemné, i tento pocit odevzdáváme Bohu při našich bohoslužbách, abychom byli očištěni, aby nás tíha toho všeho neutahala...

Tomáš Novák

Český zápas č. 20/2023 z 15. 5. 2023

Foto: Pixabay

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše