Recenze publikace Pohledy na církev – její poslání, situaci a budoucnost patriarchy Tomáš Butty.
Patriarcha dr. Tomáš Butta napsal trilogii Církev mezi tradicí a otevřenou budoucností (2019), Církev v obzoru budoucnost (2020) a Pohledy na církev – její poslání, situaci a budoucnost (2022). Zaměříme se stručně na Pohledy na církev. Dr. Butta předkládá střízlivý pohled na Církev československou husitskou.
Již titulní stránka publikace z roku 2022 ukazuje zcela ztemnělý kostel, v pozadí jsou nasvícena tři okna, je vidět nenápadná silueta kříže – symbol poslední naděje. Tři okna nad křížem mohou naznačovat, že až přijde ráno, a čas a prostor bude prostoupen světlem, tak se kostel v lidském pohledu dříve tmavý rozzáří, a vše se promění. Negativní bude pozitivní. Na zadní straně obálky je naznačena tato změna směrem k zesvětlení.
Dr. Butta probírá pestrou paletu témat, která se v knihách prolínají a prohlubují. Součástí publikace je rovněž komplexní přehled dokumentů a literatury, které se posláním a budoucností církve zabývají. Šíře autorů, s kterými dr. Butta vede dialog a na které reaguje, je obdivuhodná.
K tématu poslání církve připomíná, že roku 1950 psal prof. Rutrle, že budování živé církve je nejlepší službou národu a společnosti, že „zdraví a pevné tělo vytváří nepostradatelné podmínky duchovního života církve“ (s. 12). Roku 1966 psal prof. Rutrle: „Církev nemá ničeho jiného zapotřebí, než dát se oslovit Božím slovem a otevřít se Duchu Kristovu Duchu, dát se vést Kristovým Duchem ve všech oblastech a dimenzích lidského života, dát se vzdělávat v Kristovo tělo. Všechno ostatní církvi bude přidáno“ (s. 16). Připomeňme, že rok 1966 byl pro společnost i pro CČSH dobou nového očekávání. Byl to čas možností znovuotevření se církve společnosti v roce 1968 (kluby mládeže, dialog křesťanství s marxistickou teologií, songové bohoslužby a další). CČSH si v tomto období uvědomovala sebe ve své husitské identitě – viz publikace „Hus stále živý“ v roce 1965, navazující diskuse o názvu církve v roce 1968 a přijetí charakteristiky „husitská“ v roce 1971. Rutrle obohacoval pohledy na církev o nové společenské kontexty a ekumenické obzory – viz jeho článek v Theologické revue (1970) – „Společnost a církev v pohybu“ (Dr. Butta uvádí v soupise literatury). Určitá stagnace nastala až v době normalizace. Rutrle sdílel kontinuální přesvědčení, že základním smysluplným úkolem je budovat církev, což vyjadřuje i citát na s. 16: „dát se vzdělávat v Kristovo tělo“ (s. 16). Jeho skripta „Živá obec“ formovala generace bohoslovců a farářů až do 80. let 20. století.
K tématu současné situace církve píše Dr. Butta v roce 2022, že jedním z charakteristických znaků naší doby je lhostejnost vůči křesťanství a organizovaným církvím (s. 73). Tato lhostejnost je plodem a důsledkem sekularizace, privatizace náboženství, individualismu a pluralismu. Uvádí, že CČSH prošla třemi fázemi:
1/ dynamické počáteční období do konce 2. světové války (s. 82), kdy skrze skupinovou pastoraci a zakládání nových sborů působila církev na celou společnost, neboť s ní sdílela dějinný optimismus - souzněla s politickým, společenským, kulturním kontextem demokratického uspořádání státu (s. 45 – 46),
2/ budování církve v období po 2. světové válce, kdy se církev dostávala postupně do izolace od společnosti, která byla oficiálně ateistická – toto období bylo možné charakterizovat také snahou o udržení a zachraňování původních pozic; celková situace je ale určená zaměřením aktivit dovnitř církve (s. 46),
3/ práce s jednotlivci po roce 1989 – pasivní členství nezaručuje životaschopné společenství sboru. Nezbytnost individuální pastorace se vysvětluje především celkově individualistickou dobou, která vyznává liberalismus a pluralismus; přesto musíme mluvit i o pastýřské péči o „stádo“, o starosti o „dům“, jakkoliv alegoricky a nereálně to může znít (s. 46 – 49).
S vizí budoucnosti dr. Butta vyjmenovává možnosti pastorace, nedává však žádné možnosti přednost. Rozlišuje především teritoriální a kategoriální pastoraci: nemocnice, věznice, škola atd. (s. 39); dále rozlišuje duchovní správu a správu církve – vše spolu souvisí. Samozřejmě ideální je jejich spojení v modelovém sboru – v daném místě existuje ekonomicky nezávislá obec (jak to dr. Farský od začátku vyžadoval), který si najde svůj profil, stabilní členskou základnu, vůdčí osobnost a roste - zve všechny, aby měli možnost „fyzicky“ zažít společenství. Dr. Butta upozorňuje, že se život z fyzické reality stále více přesouvá do virtuální reality (s. 39). Zážitek a získanou pozornost lze ve virtuálním prostoru prohlubovat. Podobně jako Kristovo „vtělení“ na jedné straně přivádí k uvědomování si fyzické reality, víra v jeho „vzkříšení“ na druhé straně uvádí od Božího království, do reality víry (s. 39). Dr. Butta naznačuje vztah Kristovy inkarnace k teritoriální duchovní správě i k „zemi“ ve smyslu ekologie: „Teritoriální pastorace se týká doslova země, konkrétního prostoru a místa (s. 39). Na téma ekologie Dr. Butta píše také v kapitole 5.4 Aktuální otázky spojené s chrámem a přírodou (s. 60 - 63): „dříve lidé měli vřelý a silný vztah k chrámu, konkrétnímu kostelu jako centru života města či obce. … [ ] chrám je spojen s přírodou … v křesťanských chrámech se také vyskytuje symbolika stromu života a vodního pramene v podobě křtitelnice.“
V ekumenickém horizontu dr. Butta zmiňuje i možnost, kdy církev zahyne, aby se přeměnila, znovuzrodila v jiných podmínkách; uvádí příklad J. A. Komenského, jehož dílo a odkaz je natolik nosný, že se k němu hlásí řada církví, např. celosvětová Jednota bratrská (Unitas Fratrum), původně herrnhutská Moravian Church aj. Dr. Butta zmiňuje hypoteticky možnost spojení Českobratrské církve evangelické s CČSH, případně „návrat“ do Římsko-katolické církve (s. 75). V tomto kontextu věnuje jednu kapitolu synodálnímu procesu, který nyní probíhá v Římsko-katolické církvi.
CČSH vznikla „zdola“ a zpočátku ve svém dynamickém období měla nepochybně synodálně-demokratický charakter. Bylo by možné mluvit o století synodálních zkušeností, kdyby církev měla možnost svobodného vývoje. Do současného synodálního procesu Římsko-katolické církve se v roce 2021 v ČR zapojilo 2519 skupin s přibližně 15 000 věřícími, přičemž pracovní skupiny vznikly v 1100 farnostech, což představuje 40 % všech farností. Výstup byl prezentován dne 6. července 2022 na Velehradě. Papež František klade důraz na aktivitu „zdola“, když mluví o „synodální církvi“ v návaznosti na II. Vatikánský koncil, v jehož dokumentech je církev chápána jako „Boží lid.“ Bezpochyby stojí celosvětová církev před otázkami, kvůli kterým se CČSH před sto lety od „rakouské“ Římsko-katolické církve odpojila – vést otevřený dialog, zajistit podíl laiků na spolurozhodování v církvi, zdobrovolnit celibát, prosazovat službu a ordinaci žen a další (s. 55 - 57).
Dr. Butta připomíná, že 1/ církev má naplňovat své poslání směrem dovnitř, aniž by se za každou cenu přizpůsobovala měnící se době; 2/ církev má naplňovat své poslání směrem ven, což ale není možné bez znalosti situace a měnící se společnosti (s. 11 – 12). V blízké budoucnosti bude nutné otevřít dialog – zda poskytovat duchovní správu za „každou“ cenu v tradičních místech? Nebo se pokusit o „církev bez kostelů“ (s. 59). Jistěže je možné někdy najít nápadité řešení využití nadbytečných prostor, ale nutný předpoklad jsou opět „lidé“ – správa budovy, respektive její technické fungování, vytvoření a organizace programu jejího využití je profesionální činnost, kterou nelze svěřovat dobrovolnicky angažovaným laikům. Od farářů se taktéž očekává spíš druhá, civilní profese, aby platy příliš nezatěžovaly rozpočet církve (s. 41). Na druhou stranu předpokladem pro rozvíjení církve je, aby byl dostatečný počet duchovních, kteří přijali bytostně službu církvi, rozuměj na plný úvazek (s. 87). Existuje ovšem i třetí varianta – církev bez kněží, kde si věřící budou svůj náboženský život utvářet sami (s. 39).
Na druhou stranu i deset věřících může vytvářet životaschopné a skvělé společenství scházející se v domácím zázemí (v knize Církev v obzoru budoucnosti uvádí Dr. Butta typologii náboženských obcí podle počtu členů: 1. domácí církev – do 40 členů, 2. malá církev – 40 až 200 členů. „Podle sociologů se farář dokáže přímo pastoračně starat o 200 lidí (Mellon J., Proměna farnosti, s. 265). K podobnému číslu dospěla i ČCE, když se odhadoval počet ekonomicky aktivních členů sboru platících pravidelně salár na plat faráře a nedostávající pomoc z ústředního personálního fondu.
Dr. Butta s odkazem na Karla Rahnera (Charismatická dimenze v církvi) uvádí v publikaci Církev mezi tradicí a otevřenou budoucností, že „církev v průběhu dějin byla mnohem více charismatickou, než se může při povrchním pohledu zdát, a v církvi je daleko více toho, co je charismatické, než se původně myslelo“ (s. 14).
V dnešní době se čím dál více objevují otázky spojené s ekonomickou samostatností církve na úrovni obce, diecéze, celku církve. Převážení ekonomického zřetele nad spirituálně-ekleziologickým chápáním se v církvích občas objevuje, dr. Butta jej však nesdílí. I malé společenství je plně hodnotnou církví Ježíše Krista a zaslouží si plnou podporu, pokud je to jen trochu možné, ne je podle ekonomických kritérií odepisovat. Na podporu tohoto názoru cituje v knize Církev mezi tradicí a otevřenou budoucností Hanse Künga: „každé shromáždění, … ať je jak chce malé, ubohé, politováníhodné, zcela zpřítomňuje … církev Boží.“
V 90. letech 20. století byla v Praze založena židovská škola díky Lauderově nadaci – z jejího poslání citujeme: „Nikdy je nenazýváme zbytky, protože zbytky nechodí do židovské denní školy. Nikdy je nenazýváme posledními Židy ve střední a východní Evropě, protože mezi všemi bytostmi, které Bůh stvořil, poslední Žid prostě není.“
Připomeňme si, že církev nemá trvalý domov (Žd 13:14) a jako společenství poutníků putuje tímto světem, který se stále mění (1 K 7:31b). „Budoucnost církve spočívá ve schopnosti slyšet Boží slovo stále novým způsobem a s vděčností je přijímat, ať již navenek bude mít církev jakoukoliv podobu“ (s. 88), uvádí na závěr knihy Pohledy na církev – její poslání, situaci a budoucnost její autor.
Dr. Butta jako vedoucí představitel církve udává směr – především se dívá do budoucnosti pozitivně; popravdě není důvod k pesimismu, i když sčítání lidu ukazuje nezastavující se pokles počtu věřících. Dostatečný počet věřících a práce s mládeží jsou nutné podmínky, aby církev mohla plnit své poslání v budoucnosti (s. 87). S ohledem na slavnější minulost CČSH je sugerování pozitivního pohledu stále těžší. Je možné vytvářet představu založenou na ideálu, který sice v mnohém ohledu realitě neodpovídá, ale činí ji snesitelnější. Křesťanství je ovšem od počátku polarizováno a obsahuje důraz na individuální vztah s Bohem (osobní modlitba), avšak zároveň společenský aspekt (společné jídlo, sociální důrazy). „Budoucnost bude mít církev, která bude brát zřetel na svůj celek, ve světě rozdělení a individualizace bude pěstovat vědomí celku a vzájemnosti, kterou dokládá její vztah ke Kristu“ (s. 88) uvádí na závěr autor.
Přeji všem čtenářům knih Dr. Butty, aby v nich nacházeli inspiraci, povzbuzení a směrovky při cestě do budoucnosti.
Jiří Bochez
Pozn. https://www.evangnet.cz/blog/jesus_freak/11-kolik_stoji_evangelicky_sbor
