Od roku 1909, kdy František Bílek začal připravovat architektonický a myšlenkový návrh vlastního rodinného domu s ateliérem v Praze na Hradčanech, byl pevně rozhodnut zbudovat „duchovní tvrz nebo chrám“.
Chrám symbolizující „život jako pole plné zralých klasů, skýtajících výživu bratří na každý den“. Do myšlenkového konceptu stavby počítal rovněž se sochou Mojžíše – starozákonního hospodáře, která měla být centrálně umístěna na podstavec v zahradě před budovu pražské vily. Toto pojetí nám dokládají dochované plány ze září 1910. Mojžíš, velký vůdce a zákonodárce, skrze kterého Bůh vyvedl Hebreje z Egypta, vytvořil z nich národ, jenž by mu sloužil, a dovedl je až na hranice země, kterou Bůh zaslíbil jejich otcům, je v Bílkově cyklu Cesta zachycen jako představitel „nové cesty, vidění zaslíbené země a blízkosti pravého života“. Sochař na díle pracoval v roce 1904, v litografické úpravě byl Mojžíš v cyklu duchovních dějin lidstva Cesta publikován v roce 1909. Na léta opuštěném podstavci před vilou v Chotkových sadech stojí od roku 1926 sousoší J. A. Komenský se loučí s vlastí, zatímco Bílkův Mojžíš v bronzu poutá svým ojedinělým pojetím pozornost kolemjdoucích u Staronové synagogy v Praze.
K méně známým až téměř zapomenutým skutečnostem kolem historického poznání Bílkova Mojžíše bezesporu patří umístění sádrového modelu jednoho z vrcholných Bílkových děl v Husově sboru Církve československé (husitské) v Benešově.
Původně židovská synagoga byla v polovině 19. století postavena v klasicistním stylu. Místní židovská komunita synagogu využívala až do začátku nacistické okupace. Po osvobození se však do města vrátilo jen několik jednotlivců a činnost židovské obce už obnovena nebyla. Hned v prvních měsících svobody navázalo vedení náboženské obce jednání s národním výborem v Benešově, do jehož majetku synagoga přešla. Na podzim 1945 byla budova postoupena k užívání CČS(H), která nedisponovala vlastním sborem. Rada starších sice na přelomu let 1937/1938 ve spolupráci se Sekcí výtvarných umělců a architektů CČS připravovala architektonickou soutěž na stavbu sboru, ale průtahy a válečná léta záměr zhatily. Při jednáních o předání budovy stanovil národní výbor podmínku, aby si náboženská obec sama provedla potřebné stavební úpravy a budovu udržovala. Po jejím splnění nic nebránilo vykonání prvních bohoslužeb, které byly slavnostně odslouženy 9. prosince 1945.
Počátkem roku 1964 požádal benešovský farář Bohumil Macháček svého kolegu z pražské malostranské náboženské obce Bohuslava V. Lohniského, rodinného přítele Bílkových a velkého obdivovatele a propagátora díla Františka Bílka v prostředí CČS(H), o zprostředkování jednání s Galerií hlavního města Prahy, která se stala v roce 1963 nabyvatelkou Bílkovy vily s veškerým mobiliářem. Galerii tak bylo předáno i značné množství Bílkových děl včetně sádrového odlitku Mojžíše z roku 1905. Bílkova dcera Berta Mildová-Bílková, která léta spravovala otcovo dílo a pracovala na jeho soupisech, nabídla současně s předáním vily vedení církve dlouhodobou bezplatnou zápůjčku Bílkových děl. A byla to právě následná výzva pražské diecézní rady náboženským obcím, která zavdala podnět k umístění Mojžíše v Husově sboru v Benešově.
Farář Macháček společně s členkou rady starších M. Přerovskou po výzvě z pražské diecéze navštívili v Praze Bílkovu vilu. Jednání ale nemohlo být na místě uzavřeno, neboť při něm nebyla přítomna pověřená kurátorka Marcela Mrázová. Po vykorespondování věci bylo rozhodnuto, že do benešovského sboru bude umístěna sádrová plastika Mojžíše. Jak dokládá zápis ve farní kronice, objemné dílo bylo do Benešova neporušené převezeno za pomoci Československé státní autobusové dopravy 1. července 1964. O umístění Mojžíše byl požádán akademický sochař Josef Kotyza, podstavec zhotovili místní věřící. Žel socha byla po instalaci na pravé straně pod kněžištěm vystavena otřesům z venkovní frekventované silnice a v dubnu 1967 se u ní objevila prasklina. Po konzultaci s vedením pražské diecéze se zástupci náboženské obce rozhodli vstoupit v jednání s Galerií hlavního města Prahy. Aby nedocházelo k dalšímu poškozování díla, bylo schváleno vrácení plastiky, které obec zrealizovala 25. května 1967. Náhradou byla pro Husův sbor zakoupena dvě Bílkova díla (hlava trpícího Krista a reliéf Kristovy hlavy).
Bílkova socha, jež procestovala celou Evropu, dotvářela atmosféru bývalé synagogy v Benešově necelé tři roky. Každou neděli byli věřící při rozjímání nad cestou člověka k věčnosti konfrontováni se sochou Mojžíše píšícího slovo Adam, jednoho z prorockých sloupů na duchovní cestě lidstva. Tíha předurčeného díla a velikost poslání srážely jej k zemi. Přesto tušíme, že právě u něj můžeme nalézt záblesk ztracené dokonalosti, ukazatel k cestě „pravého života“.
Martin Jindra
Obrázek: Mojžíš od Františka Bílka v Benešově, 1965, zdroj: Ústřední archiv a muzeum Církve československé husitské
Český zápas č. 17/2023 z 23. 4. 2023
