(ČZ 45/2024) Stárnutí je jedním z klíčových témat starozákonní knihy Kazatel, která se hluboce zabývá otázkami smyslu života, marnosti a plynutí času.
Pisatel ‚mudroslovné‘ knihy Kazatel, která byla připsána králi Šalomounovi, mluví z pozice člověka, který již mnohé zažil a už jej nic nepřekvapuje, vše je jen opakování téhož v různých variacích. Je marné se tím vším zabývat či trápit, očekávat nějakou výraznou změnu. Vše pod sluncem je marnost, vše je pomíjivé, i život sám. Lidský život je srovnáván s párou, která se vytrácí, nebo s květinou, která vadne. Stárnutí je nevyhnutelnou součástí tohoto cyklu a připomínkou naší konečnosti. Kniha Kazatel zdůrazňuje cyklický charakter života, kdy generace přicházejí a odcházejí. To, co se zdá být nové a vzrušující, již bylo mnohokrát viděno a zažito. Stárnutí je součástí tohoto nekonečného koloběhu.
Kazatel popisuje, jak se s věkem ztrácí vitalita, síla, chuť do života a radost z dřívějších činností. Stáří je spojováno s nemocemi, ztrátou paměti a blížící se smrtí. S věkem se podle Kazatele snižuje i schopnost zažívat radost. To, co dříve přinášelo potěšení, již nedokáže člověka naplnit.
Stárnutí je chápáno jako přechod k věčnosti, kde již neplatí žádná pozemská pravidla. Kazatel však nezodpovídá otázku, co se děje po smrti; spíše konstatuje, že smrt je nevyhnutelným koncem života.
I přes marnost života a nevyhnutelnost smrti Kazatel vyzývá k hledání smyslu a radosti v každém okamžiku. Moudrost Kazatele by měla vést k tomu, abychom se místo soustředění na budoucnost či litování minulosti zaměřovali na přítomný okamžik a užívali zodpovědně to, co nám život nabízí.
Kniha Kazatel nabízí hluboké úvahy o stárnutí a lidské existenci. I když se může zdát pesimistická, ve skutečnosti nás vybízí k zamyšlení nad tím, co je v životě skutečně důležité.
| Raduj se, jinochu, ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí. Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud. Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé. Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: „Nemám v nich zalíbení“; než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky. V ten den se začnou třást strážcové domu a mužové zdatní se zkřiví a mlečky nechají práce a bude jich málo, a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota, |
a zavrou se dveře do ulice (Kazatel 11,9 – 12,7) |
Připravil Tomáš Novák
Český zápas 45/2024 z 10. 11. 2024
Související: Šediny jsou ozdobnou korunou
