Pražské Dejvice opět po sto letech otevřely svoji náruč studentům bohosloví. Osud tomu chtěl, že je tomu sto let, kdy se opět přestěhovala bohoslovecká kolej do Dejvic do budovy ústředí naší církve ve Wuchterlově ulici.
O tom, jak to chodilo v minulosti na bohoslovecké koleji naší církve, jsme se zcela náhodou dozvěděli od naší kolegyně z ústředí církve Jitky Wendlíkové ze sekretariátu patriarchy, když jsme se zmínili, že píšeme o nově zřizované koleji.
„Nastoupila jsem na kolej v osmašedesátém i přesto, že jsem pražská, navíc jen kousek od Dejvice, když jsem bydlela na Letné. Co vám mohu říci, tehdy vládl přísný režim. Nesměli jsme jen tak opustit kolej, pouze na propustku. Proto někteří spolužáci potají opouštěli kolej z oken v přízemí vedle vrátnice. Kontroloval nás jednak ředitel koleje, který byl zároveň farářem v dejvickém sboru a bydlel v přízemí domu církevního ústředí ve Wuchterlově ulici. Pak jsme měli také denní dohled od litoměřického faráře bratra Zítka, který do Dejvic dojížděl. Byli jsme ubytovaní po třech, čtyřech na pokojích, museli jsme studovat, modlit se… Pak jsme měli pravidelně vykonávat bohoslužbu. Večer nás chodil ředitel koleje kontrolovat. Šel chodbou, museli jsme za zavřenými dveřmi se ohlašovat jménem,“ vyprávěla nám sestra Jitka Wendlíková, ze svých vzpomínek na kolej.
Snímek z otevření koleje v roce 1926
Jak kolej vznikala
První generace duchovních Církve československé (husitské), která vznikla v roce 1920, se formovala v prostředí římskokatolických seminářů, neboť šlo o reformní hnutí, jež se oddělilo od Římskokatolické církve. Tito kněží, např. Matěj Pavlík, přinesli své vzdělání a liturgickou zkušenost do nově vznikající církve. Matěj Pavlík - pozdější biskup Gorazd založil v Olomouci vlastní bohoslovecké studium. Od roku 1921 pak studovali bohoslovci Církve československé na Husově evangelické fakultě v Praze a v souvislosti s tím byl v roce 1922 zřízen menší internát v penzionu Dr. Doubravy v Praze 1 v ulici Na Perštýně.
Na jaře roku 1926 podala Ústřední rada čsl. církve v parlamentu návrh na zřízení bohoslovecké fakulty v Praze. Návrh požadoval, aby k otevření nové fakulty došlo již v říjnu téhož roku. Tehdejší tisk, zde citované Denní listy píší: „V době všeobecných úspor v rozpočtu bude asi velmi těžko prosaditi položku 300 až 400 tisíc Kč, kolik by si vyžádalo roční udržování samostatné fakulty, nehledíc k tomu, že není k dispozici žádné volné budovy pro její umístění.“ Tehdy se poukazovalo na již existující jednu stolici Československé církve při Husově evangelické fakultě s tím, že má být zřízena ještě druhá. Těžko se tehdy naší církvi prosazovaly její požadavky, neboť bylo po volbách roku 1935, kdy v parlamentu posílily strany jako Československá strana lidová, Hlinkova slovenská ľudová strana, ale také zde byly německé a maďarské křesťanské strany.
Píšeme o těchto okolnostech proto, neboť k založení fakulty napomohla existence koleje. Československá církve (husitská) v parlamentu podala argument, že náklady na budovu nejsou zapotřebí, jak psal Český zápas: „Církev má právě dostavěnou a již úředně zkolaudovanou bohosloveckou kolej v Praze – Dejvicích, která je od 1. října t. r. úplně k dispozici nejen svými místnostmi obytnými, nýbrž i svými přednáškovými sály…, což Ústřední rada ve svém podání o zřízení fakulty také vládě nabídla.“
Již v jednom čísle Českého zápasu jsme uvedli: „Svůj požadavek ÚR podrobně odůvodnila s tím, že nebude-li mít církev fakultu v nejbližší době, zřídí si vlastní bohovědnou akademii. Ústřední rada intervenovala u ministerského předsedy, u ministra školství a financí – také náboženské obce i diecézní shromáždění sepisovaly rezoluce – a stále doufala, že její požadavek bude vyslyšen.“ (viz ZDE )
Jak víme, ke zřízení fakulty za první republiky nedošlo, neboť církvi chyběla státní podpora. Výuka až do roku 1950 probíhala na Husově evangelické fakultě, na níž církev od roku 1935 měla oficiální vlastní sekci.
Vyhlášení boje
Za této situace naše církev v Českém zápase s rozhořčením píše: „Odmítnutí našeho požadavku bohoslovecké fakulty prohlašujeme za casus belli (příčina k vypovězení boje).“
V září Český zápas č. 40 roku 1926 dostatečně vyjasňuje pozici Československé církve: „Otázka vlastní fakulty jest existenční požadavek církve… Toho nelze docílit na fakultě evangelické ani při sebe větším počtu vlastních stolic, ježto celé naše náboženské pojetí jest jiné, než církví jiných.“ Patriarcha Karel Farský v dalším čísle poznamenal: „Církev československá tak dlouho nemůže čekati.“ Tím padlo poslední rozhodnutí o zřízení dejvické koleje, neboť původní vinohradská kolej v církevním domě ve Šmilovského ulici se stala již nevyhovující, přestože „bratr gen. tajemník Antonín Procházka… byl nám (studentům) takřka otcem. Bratr ředitel Dr. Kovář věnoval výchově bohoslovců všechen svůj volný čas,“ píše Český zápas. Již v začátku dvacátých let mluvil Karel Farský o své představě školy: „Byl by to začátek ideálního vybudování veliké všeslovanské a snad mezinárodní vysoké náboženské školy, kterou by se mohla Husova fakulta stát.“
Jeho představa se začala naplňovat až o pět let později v letech 1925 - 1926.
Citujme nadšená slova redaktora Českého zápasu Františka Kalouse z dokončovacích prací na koleji v Dejvicích. Za obdivnými slovy „nejvyšší budova dejvická“… „pohled s věže je nádherný“, „ pod sebou střechy dejvické, za nimi panorama vltavského roku“… atd. následuje popis budovy: „Kolej je stavěna v táborské gotice, také chrámový sbor bude proveden ve vladislavské gotice. Původní románské plány dal v tomto směru přepracovat bratr patriarcha. Mezi žebry vysokého štítu budovy leskne se mohutný zlatý kalich symbol věčného života.“
Nakonec nesmí chybět připomínka původního záměru: „Domáháme se jako druhá počtem svých příslušníků církev v republice Československé své vlastní fakulty bohoslovecké - ´fakulty náboženských věd´- pro výchovu našeho duchovenstva… Místnosti pro ni – posluchárny, kabinety, místnost pro knihovnu, čítárnu a. j. – jsou připraveny v koleji ve dvou poschodích.“
To je letmý popis na začátek dejvické koleje a s ní spjatý boj o fakultu, na jejíž provoz nechtěl stát dát peníze. Ustanovení fakulty se bohužel konalo až v padesátých letech minulého století. Zakončeme historii vznosnou větou reportéra Českého zápasu z místa budoucí koleje: „První dojem pro každého Čechoslováka je radostný.“
Poznámka
V roce 1928/1929 měla Husova československá evangelická fakulta bohoslovecká (HČEFB) v Praze 168 posluchačů, z nichž 51 se hlásilo k ČCE, 15 k menším protestantským denominacím, 96 k CČS(H), 4 k pravoslavné církvi, jeden student byl židovského vyznání a jeden bez vyznání. I v dalších letech za první republiky značně převyšoval počet studentů CČS(H). Přesto nikdy nebyl v té době díky politickému složení v parlamentu přijat návrh zákona o zřízení bohoslovecké fakulty CČS v Praze. Situace dosáhla až tako roviny, že vedení CČS uvažovalo o odvolání studentů z evangelické fakulty. Tato čísla uvádí Martin Jindra ve své knize „Sáhnout si do ran tohoto světa“ s odvoláním na statistiku Rudolfa Říčana o HČEFB.
POZVÁNKA na znovuotevření Farského koleje a kolejní kaple
Z historických materiálů připravil Mirko Radušević
Foto: Český zápas a archiv CČSH
