(ČZ 1/26) V roce 1926 patriarcha Karel Farský zdůrazňoval požadavek na vlastní fakultu jako existenční nutnost.
„Náboženství, ač se prýští z potřeby citu a vůle, potřebuje přece vědecké opory, aby nebylo mateno pověrami. Theologie může být uznána za vrchol věd duchových, je-li pěstována svobodně a metodou vědeckou; nemůže být odstraněna a nahrazena vědami přírodními, ježto její cíl a důvod jest zcela jiného řádu, než jsou přírodní věci a děje.“
Citujeme ze zprávy školského výboru o návrhu dr. Jana Herbena a jeho společníků, aby byla zřízena evangelická bohoslovecká fakulta v Praze. Zpráva byla přednesena na zasedání Národního shromáždění česko-slovenského v roce 1919. Návrh uvádí, že se v Praze zřizuje od 1. října r. 1919 československá Husova evangelická fakulta bohoslovecká.
Fakulta se stala Alma Mater pro potřebný kněžský dorost nově vznikající Církve československé. Prvním teologem z jejích řad, který na této fakultě učil, byl od roku 1925 Karel Statečný (1870–1927). S podřízením evangelické církvi se ovšem vedení Církve československé nechtělo smířit (současně docházelo ke sporům mezi vedením církve a jejími dalšími představiteli na Husově fakultě), a proto usilovalo o zřízení vlastní teologické vysoké školy.
V březnu 1926 Ústřední rada CČS(H) podala nejprve memorandum ministerstvu školství a národní osvěty o vysoké škole bohovědné se sekcemi jednotlivých vyznání a záhy nato vypracovala návrh zákona na zřízení samostatné fakulty CČS(H), který vládě podaly především levicově orientované strany. Svůj požadavek ÚR podrobně odůvodnila s tím, že nebude-li mít církev fakultu v nejbližší době, zřídí si vlastní bohovědnou akademii. Ústřední rada intervenovala u ministerského předsedy, u ministra školství a financí – také náboženské obce i diecézní shromáždění sepisovaly rezoluce – a stále doufala, že její požadavek bude vyslyšen a uvolněné místo po zesnulém prof. Karlu Statečném už nebude muset na Husově fakultě obsazovat.
V roce 1926 patriarcha Karel Farský zdůrazňoval požadavek na vlastní fakultu jako existenční nutnost. Tehdy napsal: „My víme, co jsme a co chceme a co máme chtít. Ústřední rada se usnesla na jaře, že odvolá své posluchače z Husovy fakulty, pakli naší žádosti o zřízení fakulty naší bude svévolně bráněno. Bude to sice kulturní skandál, který nebudeme skrývat před světem, ale bude věcný a oprávněný, a republika nechť za něj učiní odpovědny své příslušné vládní kruhy.“
Naši předchůdci opírali své argumenty o fakta rychlého nárůstu členů církve, vzniku nových náboženských obcí, vyžadující nezbytnou výchovu duchovních, sjednocených v uceleném vzdělání. Proto tehdy ústřední rada přikročila k zřízení vlastního soukromého bohovědného učiliště. Jak se psalo v našem tisku, „tento čin byl sledován se sympatií všemi svobodnými církvemi křesťanskými v celém světě“ (viz kniha Schematismus československé církve 1933). Přišly dokonce nabídky na vzdělávání kněží z Anglie, Holandska a USA. František Kovář ve svém deníku, z něhož čerpáme zde uváděné informace, kurzy popisuje, neskrývaje svoji zásluhu: „Kolej vedle výchovy musí poskytovat za dnešního stavu věci, kdy naši bohoslovci jsou na bohoslovecké fakultě cizí konfese, bohoslovcům také odborné vzdělání. To se děje bohosloveckými kursy, které jsou jedině mým dílem.“
Ve svém deníku z let 1928 – 1936 popisuje i on poměr vlády k husitské církvi v té době: „Vládne koalice složená z katolických lidovců a ľudovců spolu s agrárníky. Rozhoduje zástupce ministerského předsedy, nemocného dr. Švehly, kněz Msgr. dr. Šrámek a ten přirozeně a vlastně celá koalice bude proti tomu, zvláště je-li pravda, že u příležitosti sjednání modu vivendi s Vatikánem před nedávnem vláda se zavázala, že nebude CČS nijak podporovat více, než jiné církve.“
Dojde ke změně vlády, nicméně F. Kovář v deníku píše o situaci na podzim roku 1929: „Je sice po říjnových volbách politicky situace pro církev čsl. příznivější, ale ministrem financí je dr. Engliš a ten je zásadně proti každé nové vysoké škole, zvláště když nyní čekají republiku reparace 100 mil. ročně.“
A protože církvi chyběla státní podpora, musela přikročit k tomu, že v letech 1932-1934 Vysokou školu bohovědnou CČS financovala z vlastních zdrojů. Škola navíc nezískala ani státní akreditaci. Musela svoji činnost přerušit, a vzdělávání budoucích duchovních se proto vrátilo zpět na Husovu fakultu, na níž církev od roku 1935 měla oficiální vlastní sekci. Tento stav, s výjimkou uzavření vysokých škol během okupace, platil až do roku 1950, kdy, jak známo, vznikla Husova československá bohoslovecká fakulta.
(V roce 1949 se nicméně rozvinula paralelní výuka, a to takzvaných kazatelských kurzů, umožňující teologické vzdělání i těm, kdo se z různých důvodů nemohli zapsat do studia na fakultu. Kurzy v letech 1949–52 prošlo asi sto kandidátů.)
Podle vládního nařízení 112/50 Sb. došlo v roce 1950 k zřízení šesti teologických fakult na principu konfesionality. Původní Husova fakulta byla rozdělena na Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu pro Českobratrskou církev evangelickou a některé menší církve a na Husovu československou boho-sloveckou fakultu pro naši církev. Prvním děkanem této fakulty se stal renomovaný vědec profesor F. M. Hník. Žádná z teologických fakult však nebyla součástí univerzity. Husova československá bohoslovecká fakulta pak přetrvávala až do roku 1990. Nadále pokračuje dodnes jako Husitská teologická fakulta, od tohoto roku včleněna do Univerzity Karlovy.
Podle historických zdrojů připravil Mirko Radušević
Foto - současná Husitská teologická fakulta UK: Klára Matoušová
Související: Akademická obec zahájila na Husitské teologické fakultě UK rok 2025/26
Český zápas č. 1 z 4. 1. 2026
