V nedávné době se z Vodňan začaly šířit senzační zprávy o údajných obnovovaných freskách, které prý byly ve zdejším Husově sboru zničeny za doby totality.
V reportáži Českého rozhlasu dokonce zaznělo: „Komunisté to nechali celé zamalovat a zničili to.“[1] A v jednom reklamním videu titulky mluvily přímo o „návratu umlčených fresek“.[2] Bylo tomu skutečně tak?
Když se na Květnou neděli v roce 1925 otevíral novotou zářící Husův sbor ve Vodňanech, přivítala příchozí okázalá výmalba. Jejím autorem byl Vojtěch Churaň (1882–1961), malíř pokojů a písma v Prachaticích.[3] Churaň ve vodňanském sboru provedl výzdobu dekorativní, pro oltářní prostor vytvořil na plátně obraz Krista a na levou stěnu bohoslužebné síně umístil čtyři monumentální nástěnné portréty Husa, Žižky, Komenského a T. G. Masaryka, které měly symbolizovat vývoj českého člověka.[4] Fotografií těchto portrétů existuje celá řada.[5] Je proto podivné, že při letošních oslavách se ve Vodňanech tvrdilo, že se prý dochovaly pouze dvě.[6]
Tyto portréty byly vždy označovány jako MALBY. Ani dobový Památník Husova sboru o nich nepíše jinak. – Jak je možné, že jsou nyní vydávány za FRESKY? Toť otázka… Pokud by skutečně šlo o fresky, jen stěží by mohly zmizet beze stopy.
Původní nástěnné portréty skutečně ve vodňanském sboru nenajdeme. Jejich osud se začal naplňovat za okupace. V červenci 1940 zellenleiter NSDAP ve Vodňanech Anton Hofmann hlásil na táborskou služebnu SD, mj. že: „Ve zdejším husitském kostele je stále ještě velký státní znak ČSR a nadživotní obraz Masarykův na stěně. Tento státní znak je přikryt pouze tenkým hedvábným papírem, tak jako o velikonocích je v kostele obraz boha zakryt modrou látkou. Má vstáti z mrtvých, ČSR zřejmě také. Kostel husitů totiž není vždy jen domem božím, nýbrž je používán také k podnikům Národního souručenství. Také my od NSDAP jsme tam měli biografické představení. Je to tedy veřejný lokál a takové věci patří pryč.“[7] Masarykův obraz byl později skutečně odstraněn. Podle záznamů číčenického řídícího učitele Leopolda Kovaříka (aktivního člena vodňanské NO) se tak stalo v červnu 1942, kdy musel být otlučen i štukový nápis „HUSŮV SBOR“ na fasádě.[8]
V poválečné době se vodňanská náboženská obec snažila urychleně splatit dluh za stavbu sboru a musela šetřit. Dluh byl zcela zapraven až v roce 1952, ale už o rok dříve začal nový farář František Moc společně s radou starších uvažovat o adaptaci bohoslužebné síně.[9] Potřeba adaptace byla považována za nutnou a porozumění nalezla i u Fr. Fouska a arch. Emila Rabensteina. Ten nakonec počátkem roku 1952 vypracoval konkrétní návrh.[10] V užší podobě mělo být zazděno bývalé jeviště a upraven prostor kolem oltáře, v širší pak probourána tři nová okna na levé stěně, přesně na místě zbylých Churaňových maleb. – Doba i vkus se proměnily a rada starších je v korespondenci s ústřední radou označila za „nevkusné“.
Značně radikální postoj rady starších i faráře Moce zjevně nenalézal pochopení mezi věřícími, což ostatně prozrazuje i dopis ústřední radě z 24. března 1952: „Jako asi ve většině starých sborů lpí jejich stavitelé na všem, co je posvěceno prvními začátky náboženské obce, není ani zde úprava sboru nijak populární a všechny rekonstrukce se prosazují velmi těžce. Je proto nesnadné dosavadní, byť neumělecký obraz Kristův, nahradit pouhou holou zdí…“
Náboženské obci se ale nedostávalo peněz, rezervy byly odčerpávány neplánovanými výdaji. Adaptace tak proběhla ve značně skromnější podobě. V listopadu 1953 bylo staré jeviště zakryto hobrovými deskami, na novou stěnu byl umístěn Churaňův obraz Krista a nápis „POKOJ SVŮJ DÁVÁM VÁM“. Řešení bylo chápáno jako provizorní, ale stalo se trvalým.[11]
Roku 1955 byla provedena nová výmalba sboru. Odsouhlasit ji mělo výroční shromáždění při projednávání rozpočtu na rok 1955 a provedení zajistila rada starších.[12] Zbylé Churaňovy malby byly tehdy odstraněny a ve spolupráci s akad. sochařem Janem Vítězslavem Duškem byla na jejich místo osazena bustová galerie české reformace – Duškovy busty Husa, Žižky a Komenského a busta Karla Farského od akad. sochaře Josefa Kotyzy. Z Churaňových portrétů zůstal zachován pouze obraz Krista.
Úprava byla vysvětlována tak, že sbor nyní přestal připomínat divadelní sál, stal se skutečným domem modlitby, nová výmalba odstranila dřívější roztříštěnost (křiklavou válečkovou výmalbu střídanou šablonovitými rostlinnými motivy a vzorovanými poli mezi nástěnnými obrazy), přinesla klid a zvýraznila některé doposud upozaděné prvky (např. krásný kazetový strop). – Mnohé z těchto argumentů mají jistě něco do sebe. Nevíme také např., v jakém stavu byla Churaňova výmalba po třiceti letech od otevření sboru a jak nákladné by bylo její udržování pro obec, která neměla peněz nazbyt. Faktem ovšem je, že se změny nesetkaly s příliš vřelým přijetím u starší generace – úplně stejně jako současné úpravy Husova sboru provázející jeho stoleté výročí.
Tvrzení, že Churaňovy údajné „fresky“ byly zničeny komunisty, je tak zcela absurdní a NAPROSTO NEPRAVDIVÉ. Proč se ale najednou objevilo? Proč jako argument doprovází nynější osazování strojově – a neumělecky – zhotovovaných napodobenin Churaňových maleb?
Pravda o malbách byla přitom ve Vodňanech publikována už v roce 2015 a objevila se i v diplomové práci Edity Kissové roku 2021.[13] Kam se asi zatoulala v roce stého výročí?
PhDr. Josef Nožička, Ph.D.
[1] https://www.irozhlas.cz/kultura/vytvarne-umeni/ve-vodnanech-kresli-fresky-v-kostele-tiskarna-puvodni-malby-na-stenach-znicili_2509110530_epo. Stav k 18. 9. 2025.
[2] https://www.youtube.com/shorts/_ZlLxoVhKd0. Stav k 25. 9. 2025.
[3] Jihočeský obchodní a průmyslový adresář (1923), s. 462.
[4] Památník Husova sboru ve Vodňanech (1925), s. 9.
[5] Např. ÚAM CČSH, sign. M 51 no 19. Dále např. Městské muzeum a galerie Vodňany a samozřejmě Archiv NO CČSH Vodňany.
[6] Např. https://www.facebook.com/husuvsborvodnany/posts/1200701465420006. Stav k 11. 9. 2025.
[7] SOA v Třeboni, Mimořádný lidový soud Písek, kart. 38, sign. Ls 456/1946.
[8] Vodňany 1937–1945. Sborník prací a dokumentů k 50. výročí osvobození republiky (1995), s. 20.
[9] ÚAM CČSH, náboženské obce, Vodňany, kart. 2. Citace dle stavu v roce 2015.
[10] Archiv NO CČSH Vodňany, plány Husova sboru, dopis Emila Rabensteina z 20. 2. 1952.
[11] Archiv NO CČSH Vodňany, pamětní výpisky faráře Františka Moce.
[12] Archiv NO CČSH Vodňany, dopis vedoucího tajemníka plzeňské diecéze radě starších NO Vodňany z 26. 9. 1955.
[13] Josef NOŽIČKA – Vendulka TRNKOVÁ: 90 let Husova sboru ve Vodňanech (1925–2015), výstava (2015). Edita KISSOVÁ: Dějiny NO CČSH Vodňany v letech 1925–1990 (2021), s. 27.
