(ČZ 36/2025) S pražským biskupem a ředitelem Husova institutu teologických studií v Praze Davidem Tonzarem.
Co znamená být duchovním v dnešním světě? Kde najít rovnováhu mezi vírou, pokorou a schopností porozumět složitým otázkám dnešní doby? V rozhovoru s biskupem Církve československé husitské, který zároveň vede Husův institut teologických studií, se dozvídáme, proč je vzdělání klíčové nejen pro budoucí duchovní, ale pro každého, kdo chce žít odpovědně. Mluví o tom, jak důležité je spojovat teologii s každodenní praxí, co se mění v přípravě kazatelů a farářů, a proč by duchovní měli především naslouchat, učit se a být připraveni růst. Otevřeně, s nadhledem a zkušeností vypráví o víře, odvaze, o potřebě být lidský – a o tom, že pravdu není možné vlastnit, ale hledat.
Jakou roli hraje vzdělávání v životě církve a jejích duchovních?
Život člověka je ovlivňován mnohými faktory, vztahy. Jsme konfrontováni s radostmi i těžkostmi tohoto světa. Mnoho lidí žije v úzkosti, ptají se – přežijeme, nebude válka, budeme mít co dýchat, nebude planeta přehřátá, budeme mít dostatek peněz na energie, emisní povolenky? Budou žít naše děti nebo naši vnuci, pravnuci?
Abychom mohli obstát ve výběru informací v tomto rozsáhlém kontextu, musíme být vzdělaní. Dokázat hledat smysl života, neulpívat na nepodstatném a věnovat se skutečně tomu, co má smysl, co posouvá naše vědomí, naši sounáležitost s Bohem (tajemstvím našeho přesahu), s druhými lidmi. Připomínám list Galatským, skutky lidské svévole a dary ducha (Gal. 5,22-23). Kdo přináší rozkoly, rozbroje a hádky, nenávist, jedná z pozice svého ega. Je nás na světě osm miliard, a tak bychom se sem na tu naši planetu mohli vejít.
Naši předci žili v tyraniích i svobodě, pod krutými i vstřícnými šlechtici a králi, prezidenty i generálními tajemníky a mnozí se ani nezkřivili, ani neohnuli, ani nezlomili. Měli víru, věděli, proč na světě jsou a bylo prakticky jedno, kdo je zrovna u moci. Dejme, co je císařovo, císaři a co je Božího, Bohu.
Vzdělání tedy v naší církvi potřebujeme, aby jak naši duchovní, tak členové církve byli připraveni na zpracovávání mnoha informací. Dokázali je obsáhnout, analyzovat a učinit závěr. Musí umět vyhodnotit: směřuje-li nějaká informace k dobru, pro druhého, pak je „Boží“. Směřuje-li k likvidaci nebo napadání jiného člověka, k bojům a nenávisti, je to skutek lidské svévole. Musíme se učit z úspěchů i chyb našich předků a jako stoupenci opravy církve možná o to více, když náš Mistr Jan Hus byl rektorem pražské univerzity, mistrem svobodných umění a dokázal hledat Pravdu Boží bez ohledu na církevní (dnes světský) oficiální směr, myšlení a uvažování.
Shrnu-li, vzdělávání se netýká pouze kamenných budov. Vzdělávání se týká také vnitřní otevřenosti k naslouchání. Například generace narozené v padesátých letech se učily nepravdy v rámci politického formování.
I dnes je třeba vedle státního vzdělávání ve školách a v médiích poslouchat také slovo těch, kdo žijí v daném čase a prostoru, a zkoumat pravdivost toho, co se předkládá jako pravdivý názor. Nebylo vždy to, co se dříve prezentovalo, pravda. Ani dnes není. Důležité je vidět vše ze širšího obzoru a v kontextu. Ke všemu přistupovat s otevřenou myslí, a řečeno s evangeliem podle Matouše (10,16) být obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. Vždyť i Písmo bylo vykládáno tu s tím, tu s jiným důrazem a často zneužíváno.
Vnímáte velký rozdíl mezi teologickým vzděláváním a následnou přípravou pro službu v církvi? Jak se tyto oblasti doplňují?
Sám jsem absolvoval Husitskou teologickou fakultu v roce 1996. V první polovině 90. let jsme se jako studenti mohli velmi silně díky kompetencím akademického fakultního senátu podílet na formování a struktuře jednotlivých předmětů. Přesto se nám dosud nepodařilo propojit akademické a praktické vzdělávání. Potřebovali bychom ještě více propojit teorii a praxi. Podobně jako budoucí lékaři tráví čas od 2. ročníku „na sálech“, měli bychom rozšířit praktické vyučování i na akademické půdě. Bylo by to jen několik málo předmětů, které máme na HITS, např. Katechetika, Misie, Praktické církevní úkony, Administrativa a hospodaření náboženských obcí, Ekonomika církve, Poimenika ad. Určité posuny k lepšímu jsou však pod současným vedením praktické teologie na HTF UK viditelné (např. zvýšený počet praxí studentů HTF UK v jednotlivých náboženských obcích CČSH). Na HITS je toto propojení snazší, protože je zaměřen více na praktické vzdělávání a vyučuje na něm více duchovních naší církve, patriarcha i biskupové.
Mnoho dětí, mladých, ale i dospělých je v současnosti zcela připoutáno k „chytrému“ telefonu. Osobní kontakty jsou zprostředkovávány skrze obrazovku. A přesto se objevuje velký počet těch, kteří chtějí udržet lidské setkání. Lidé ztratili důvěru v instituce a vesměs nemají chuť se dobrovolně angažovat ve věci „lidského bytí“. A přesto, týká-li se pomoc konkrétního člověka (myslím teď na našeho bratra vikáře Vláďu Volrába a neuvěřitelnou sounáležitost a pomoc, která přinesla v prvních čtyřech dnech Vláďovi a jeho rodině na rekonvalescenci po zástavě srdce jeden a čtvrt milionu korun), vyburcuje se velká část lidí a pomáhá, a to přesto, že je obecně doba charakterizována jako odcizená. Takovou pomoc nelze naučit a nepomůže jí ani žádná sebelepší praxe... Každá obec je velmi specifická a nikdo nikoho na tu specifičnost komplexně připravit nemůže. Nový duchovní musí velmi trpělivě během prvního půlroku praxe v obci zjistit, co je potřeba pro udržení i rozšíření obce, poznat radosti i starosti. A na tuto situaci reagovat. Naprosto pokorně a bez představy, že něco změním. Nejdříve doprovázet, poznávat, učit se, nasát místo. Dobře víme, že vzdělání nenaučí schopnosti vciťovat se a naslouchat. Každý musí počítat s tím, že je z jeho pohledu vhozen do vody. Rady předešlého faráře mají své meze a často jsou dobře míněné, ale není možné napodobovat někoho, kdo má jinou osobnost než my. Kdo je prostě jiný. Někdy to bolí, ale musí se to zvládnout! Ano, všechno je v obci pro novokněze poprvé. A někdy je to často se opakující jev, někdo jen přechází z obce do obce a zažívá takový stav pětkrát, desetkrát za život. A do všeho musí jít jako jeden beránek, ovečka z mnoha, nikoli jako vůdce stáda, který hned ví, kdo si kam má stoupnout a co kde dělat. To je základ. Pokora. On musí růst a my se menšit! :-)
Jak se podle Vás proměnily požadavky na vzdělávání duchovních za poslední desetiletí?
Zásadní změna ze strany církve přišla v roce 2007, kdy vrcholné orgány církve zpřísnily přijímání nových duchovních a kazatelů. Vznikla také církevní zkušební komise, která zkoumá teoretickou způsobilost k službě. Sám jsem se od jejího vzniku účastnil cca sedmdesáti takových zkoušek a chyběl asi jen na pěti a viděl jsem, jaká je faktická znalost (neboť jsem zkoušel často i na státních magisterských zkouškách na HTF a později na HITS) při státnicích a kolik toho zůstane při církevní zkoušce. Zde je jasně vidět, jestli absolvent přichází z aktivní činnosti na faře nebo jen z teoretické činnosti ze školy. V poslední době se objevily i výborné magisterské práce, které posuzují úroveň vzdělání duchovních a kazatelů CČSH. To je pro nás v církvi zajímavá zpětná vazba.
Jste ředitelem Husova institutu teologických studií a vedete i spolupracující pražské centrum Vysoké školy zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžběty. Komu je studium určeno?
Husův institut oslavil v tomto roce 22 let svého života (VOŠ HITS 20 let). Spolupráce s Vysokou školou zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžběty trvá již 20 let, od srpna 2005. HITS vznikl z potřeby církve jako církevní škola. Působili na něm všichni dnes již zesnulí profesoři HTF UK (Salajka, Kučera i Sázava) a mnoho učitelů této, ale i jiných fakult UK. Jeho úkolem bylo otevřít teologické studium pro aktivní členy rad starších, aktivní členy církve, u kterých by byla možnost pastoračního, katechetického či kazatelského působení. Později se pro absolventy VOŠ HITS otevřela možnost získání jáhenského pověření (po delší praxi ve službě kazatele) a před cca 2 lety pro absolventy magisterského studijního programu i kněžské svěcení (opět po delší praxi v církvi). Studijní program však není primárně určen jen pro duchovní a kazatele CČSH. Ke studiu se hlásí sociální pracovníci, učitelé, právníci, lékaři, manažeři, policisté, vojáci, všichni ti, kteří mají zájem se dozvědět něco více o životě a díle našich předků, o misii, Bibli, systematické a praktické teologii ad. Je neuvěřitelné a připomíná mi to začátek devadesátých let, kdy k nám přichází lidé, kteří ještě nikdy nedrželi v ruce Bibli, aby po pěti letech studia dokázali nejen připravit dobrou exegezi, ale také vidět a popsat rozdíl v teologickém přístupu prof. H. Künga, P. Tillicha, L. Ragaze, A. Schweitzera, D. Bonhoeffera, pochopit směřování husitské teologie od zakladatele dr. K. Farského, přes prof. A. Spisara, Z. Trtíka, Z. Kučeru a najít rozdíly v přístupu pravoslavné, římskokatolické či „evangelické“ teologie.
Jak propojujete teoretickou výuku s praktickou službou v církvi nebo sociální oblasti?
Snažíme se. Konáme kurzy a připravujeme projekty, kam zveme naše studenty. Ti jezdí i na open air bohoslužby na Krakovci, na Sázavě; mnoho z nich jezdí na bohoslužby po celé diecézi, jiní přijali křest, je to prostě skvělé! Díky Bohu!
V čem je specifické studium na HITS a VŠ sv. Alžběty v Praze ve srovnání s jinými teologickými školami?
Pořád se snažíme držet rodinný přístup. Jsme školou rodinného typu. Všichni učitelé mají svou práci a HITS mají jako radost, hobby. Díky jim za to! Právě díky jim můžeme školu provozovat. Velmi nám také pomáhá církev, která požaduje minimální nájemné. Uvidíme, jak to bude v roce 2026, protože po 35 letech provozu naší Husitské teologické koleje v Roháčově pod správou HTF, kterou stavěla naše náboženská obec na Žižkově a kterou nám v roce 1965 vzala KSČ, chce současné vedení UK převést kolej pod správu 3. LF UK. Tím, že mnozí učitelé jsou duchovní CČSH či členové CČSH, je zde dobrá provázanost s náboženskými obcemi, ústředními či diecézními úřady.
Jak ovlivňuje Vaše biskupské poslání Vaši pedagogickou činnost?
Velmi silně. Při kněžském svěcení slyšíme: Osvěcuj a posiluj Tě, bratře, Bůh Duchem svým svatým k věrné službě učitelské, kněžské a pastýřské. Biskup tedy musí učit, vysluhovat svátosti a být pastýřem. Učení přináší nové pohledy učitele i posluchače, napadají vás nové myšlenky, jste obohacován a myšlenkově posouván otázkami studentů i absolventů. Mnohokrát také přípravy na jáhenské pověření nebo kněžské svěcení konám na HITSu před výukou, budoucí adepti na duchovenskou službu tak mají možnost čerpat z tvůrčího prostředí a současní studenti mohou vidět budoucí duchovní.
V čem vidíte klíčové výzvy pro výchovu nové generace duchovních a církevních pracovníků?
Znát husitskou teologii a svébytnou cestu ke Kristu, k Bohu, kterou otevřeli naši předci při Letnicích a tato cesta se táhla opravnými procesy přes křesťanský starověk až k reformním hnutím, přes Cluny, valdenské, Husovy předchůdce, utrakvistické období 1420 - 1620, přes opravná hnutí 19. století až po současnost. Ze znalosti historie, života a díla našich předků pak budoucí duchovní vybavit ostrým duchovním zrakem, aby rozpoznali dobro a zlo, to, co vede k životu, od toho, co vede k zatracení. Aby dokázali bojovat za tuto malinkou a úzkou československou cestu k Hospodinu, která má v sobě svobodu svědomí, svobodu hledání a odpovědnost před Bohem, odpovědnost a lásku k druhým lidem. Jsme zde jako duchovní alternativa pro život v 21. století, která zde vyrostla a žije a přivádí nové a nové lidi k Bohu!
Jaké jsou Vaše dlouhodobé vize pro vzdělávání duchovních v rámci CČSH?
Otevřenost a svobodný přístup ke všem informacím a jejich vyhodnocení nechávat na člověku. Není tu skupina moudrých, kteří nám budou filtrovat a označovat to za vhodné a to za nevhodné. Řečeno s Masarykem, potřebujeme, aby ta demokratická většina byla vzdělanější a vzdělanější a tím nebylo možné ji manipulovat ať již doprava nebo doleva, nahoru či dolů. Bude-li svoboda, můžeme se často i spálit, udělat chyby, ale máme možnost se z nich učit, bude-li zde skupina „moudrých“ a vyškolených odborníků na „pravdu“ (tak jak tomu bylo v Kostnici při koncilu proti svobodnému hledání pravdy M. J. Husa), která ví, co je správné, co je možné číst, co ne a jak vše vykládat, budeme muset jako Husovi potomci povstat a roztrhnout okovy svévole! Budoucnost církve je v duchovních, kteří ukáží současnému člověku, kde je ta kvalitní duchovní voda. Není v Číně, v Tibetu, v Japonsku, v USA ani v Rusku, je tady doma, a šli jí mnozí před námi a půjdou jí i ti, co přijdou po nás! Bůh nám žehnej!
Za rozhovor děkuje Ondřej Syrový
Foto: Archiv CČSH
Český zápas č. 36 z 7. 9. 2025
