(ČZ 34/2024) Dnes jsou obecně redaktoři nabádáni, aby psali kratší a takzvaně srozumitelné články. Před sto lety byl list naplněn dlouhými filosoficko-teologickými statěmi.
Začněme počasím. Před sto lety dle měření teploty v srpnu v pražském Klementinu bylo proti dnešku až nepředstavitelně „chladno“. Průměrná teplota se pohybovala mezi čtrnácti až devatenácti stupni, když maxima pohybující se mezi dvaceti až sedmadvaceti stupni uprostřed měsíce šla spočítat na prstech jedné ruky.
Pochopitelně, že se Český zápas tímto nezabýval. Léto roku 1924 bylo nadmíru jinak „horké“, neboť vrcholilo 29. a 30. srpna Prvním řádným sněmem církve československé. Ale o tomto později.
Český zápas, který začal vycházet v roce 1920, měl již po čtyřech letech ustálenou podobu se svými pravidelnými rubrikami včetně citátu Havlíčkových Epištol Kutnohorských v záhlaví listu: „Církevní absolutismus jest poduška světského, jeden s druhým stojí, jeden s druhým klesá“. List se citátu svým obsahem a tématy v článcích také přidržoval. Navíc nesměly chybět připomínky husitských tradic a vzpomínky na největší historické postavy. Například článek o „Žižkově povaze“ od historika Rudolfa Urbánka nebo úryvek z Postily „Husova pravda“, nechyběla ani taková maličkost jako báseň Antonína Sovy „Táborské kraje“.
Zatímco dnes jsou obecně redaktoři nabádáni, aby psali kratší a takzvaně „pro lid“ srozumitelné články, před sto lety byl list naopak „napěchován“ dlouhými filosoficko-teologickými statěmi a esejemi. Dnes by to bylo nepředstavitelné a nemyslitelné publikovat. Přemýšlejme o příčině posunu týkajícího se současných médií obecně. Spíše je kladen důraz na přitažlivý a obrazový doprovod než na psané slovo. Stejným „rozvláčným“ stylem před sto lety píše v Českém zápase kněz, spisovatel a první představitel teologického ústavu CČS Alois Spisar, když se zabývá údělem a smyslem nové církve („Je církev čsl. pravoslavnou?“). Stejně tak činí častý autor zásadních článků – teolog a filosof Karel Statečný. Karel Farský pak píše na pokračování stať nazvanou „K rozluce církve od státu“. Václav Žďárský v článku „Zakládejte všude pamětní knihy!“ jakoby tenkrát tušil, že chceme psát tento článek, napsal: „Doba, v níž žijeme, bude jednou předmětem studia budoucích historiků… přijdou chvíle, kdy chvějící se ruka historikova s úctou a obdivem bude bráti zažloutlé listy.“
Skutečně bereme opatrně do rukou trhající se křehké zažloutlé listy a čteme dále od autora Žďarského na tehdejší dobu velice aktuální řádky: „Svět pohlíží na veliký kulturní zápas, v naší republice… český národ zase přijímá z rukou Nejvyššího svůj primát co obhájce čistého náboženství, osvěty a pokroku.“ Články jsou toho roku velice bojovné a naplňují název týdeníku Český zápas. Titulky tomu také odpovídají: „Řežte je, bijte je, jsou to odpadlíci“ nebo „Dozvuky bouří v Machově“. Vše to popisuje situaci, kdy ideový boj se změnil až na fyzický mezi členy nové církve a římskými katolíky. Tehdy dochází k velkému boji o kostely.
Český zápas se před sto lety také často zabýval sociálními tématy a z článků vyplývá, že byl na straně spíše chudých, ukřivděných: „Sebevražda kněze z bídy“, „Osud havířů a důlních dělníků“. Není divu, nová církev zahrnovala především střední třídu, obracela se k lidem ne příliš bohatým a je známo, že do CČS vstupovali především zaměstnanci státní správy.
Jako nová církev musela se zabývat přípravou svého programu a náplní své práce, což se odráželo také v tehdejším obsahu Českého zápasu – viz „Reformní směry filosoficko-náboženské a církev československá“. Tato stať vychází v několika číslech na pokračování a její autor Karel Statečný píše: „Jest nejvýše na čase, abychom jasně si uvědomili, čím vlastně od ostatních církví chceme se odlišovati, co vlastně chceme reformovati.“ Autor řeší především „teologicko-etický problém“.
K tomu zásadnímu má konečně dospět První sněm církve československé, který se konal 29. a 30. srpna 1924. Proto nejprve v Českém zápase vychází 14. srpna Návrh jednacího řádu sněmu, aby o týden později Karel Farský v zápase napsal významný článek „K I. Řádnému sněmu církve československé“. V něm publikoval úkoly sněmu, jako „ujasnění nekompromisní pokrokovosti církve československé na všelidskou práci vědeckou a kulturní snažení mravní… práce na osvobození veškerého národa československého z duchovního i hmotného poddanství cizího.“ Následně o týden později 4. září Český zápas přináší rozsáhlý referát ze sněmu, včetně definování a určení úkolů jednotlivých výborů. Jsou zde podány i jednotlivé rezoluce týkající se práce církve a sněmem jednomyslně odhlasovaná změna prvního článku ústavy: „Církev československou tvoří křesťané...“
Podle Českého zápasu z r. 1924 napsal Mirko Radušević
Český zápas 34/2024 z 25. 8. 2024
