(ČZ 34/2024) Je tomu letos 100 let, kdy se v roce 1924 ve dnech 29. a 30. srpna konalo v Národním domě na Smíchově 1. zasedání I. sněmu Církve československé (husitské).
Jednání předcházela bohoslužba v kostele sv. Mikuláše v Praze na Staroměstském náměstí, kterou vedl bratr patriarcha dr. Karel Farský. Na zasedání sněmu bylo přítomno 308 delegátů, z toho 208 laiků, ze 4 diecézí – západočeské, východočeské, moravské a slezské.
Karel Farský, který sněmu předsedal, zahájil jednání slovem o významu sněmu a jeho charakteru. Zdůraznil, že zahajovací jednání má být pracovní, nikoli manifestační. Sněm je „nejvyšší právoplatná autorita církve československé“. Sněm je tvořen ze všech delegátů ustanovených a státem schválených náboženských obcí. Sněm měl konstatovat konec tzv. pravoslavné krize a rozhodnout o ideovém (myšlenkovém) duchovním směru církve. K tomuto ideovému směřování patří podle Farského „nekompromisní pokrokovost církve“ a nutnost odluky církve od státu v reakci na situaci v Rakousko-uherské monarchii. Základním programem je Ježíšovo evangelium, které má církev zprostředkovat. Farský vyslovuje morální důrazy vzhledem k negativním jevům ve společnosti. Zájem sněmu má být věnován organizačnímu řádu, který však není cílem. Na závěr své úvodní řeči vyslovil Karel Farský prosbu o přítomnost Ducha svatého a Boží požehnání: „Kéž věčný Dárce života svým tvůrčím duchem provane jednání tohoto našeho prvního sněmu a svým požehnáním přinese z něho netoliko církvi československé, nýbrž veškerému československému národu zdar.“
V referátu Karla Statečného zaznělo, že křesťanství je nejdokonalejší náboženství a jeho podstata nemůže být předmětem opravy. CČS vychází z idey osobního Boha. Vyslovil také fundamentální program CČS, kterým je „dokončení české náboženské reformace“. V otištěném referátu ve Zprávě o I. sněmu je tato formulace zvýrazněna tučným písmem.
Druhý den se jednalo o změně formulace I. článku Ústavy charakterizující CČS. Bratr patriarcha Karel Farský vysvětlil jím navrženou a sněmem přijatou změnu: „Církev československou tvoří křesťané, kteří usilují naplnit současné snažení mravní a poznání vědecké duchem Kristovým, jak se zachoval v Písmu a podání starokřesťanském i jak je dochován hnutím husitským a českobratrským.“
Farský se ve svém referátu podrobně zabýval problematikou „Svěcení a zřizování duchovních CČS“. V něm vyjádřil přesvědčení, že pravomoc světit kněze přechází na církev samu, neboť je Kristovým lidem, sborem Páně. Sledoval prvokřesťanskou praxi podle Skutků 13,1-4 a tradici české reformace – novoutrakvismus a Jednotu bratrskou, která měla jak kněze, tak i své biskupy.
Referát Aloise Spisara se soustřeďoval na osobnost a učení Ježíše a na křesťanství. Pojednává též o Janu Husovi a husitství. Vyslovuje kritiku středověké husitské církve – utrakvistů pro jejich nerozhodnost a jejich závislost na římské církvi. Spisar vyzdvihuje tábory a Jednotu českých Bratří. Oceňuje i jihočeského biblického myslitele Petra Chelčického. Věnuje se charakteristice CČS, kterou označuje jako církev „moderní“.
Liturgická problematika byla součástí práce věroučného výboru. Referát přednesl František Kalous. Sněmem byla přijata Liturgie podle dr. K. Farského a jím vytvořená Agenda jako závazné pro bohoslužebný život československé církve.
Farský se věnoval tématice a průběhu sněmu i ve svých kázáních, která byla vytištěna v Českém zápase a v úpravě v Naší postyle. V prvním kázání na text Sk 15. kapitola o apoštolském koncilu vykládá toto biblické svědectví tak, že šlo o to, zda se má církev přidržet tradice, nebo se má od ní oprostit. Poselství aktualizuje jako spor mezi pravoslavnou orientací a pokrokovou novou cestou v Církvi československé. Druhé kázání vzniklo bezprostředně po konání sněmu. Farský v něm charakterizuje průběh a atmosféru sněmu takto: „Veliká vůle sněmovníků pracovat a nevídaná ukázněnost beze všech opatření postranních, smysl jednotlivých delegátů pro zodpovědnost vůči církvi doma, uznalost pro požadavky názorů i opačných, vespolný respekt vůči každému z kterékoli obce nebo společenské třídy a stavu i odlišného směru, vznešené hledisko k druhým církevním a kulturním institucím a společnostem a posléze naprostá jednomyslnost sněmovního pléna, docílená po živé a nejednou hodně ostré výměně názorů ve výborech sněmovních, to všecko a společná, všeobecná radost z takového výsledku po předchozí několikaleté krizi působily na každého pozorovatele i účastníka nápadným dojmem (Farský užívá výraz frapantním), dojmem ohromného vědomí, jedné mysli a jednoho srdce, žijícího pro myšlenku jednu, spolupracovat a tvořit na viditelném tom velikém díle Božím.“ (Postily, cit. s. 449).
Svědectví a ohlédnutí Farského dokládá nadšení, odpovědnost a vědomí společného poslání v církvi v jejím počátečním období, přestože procházela obtížnou krizí a hledáním své orientace.
Mnohými významnými tématy spojenými s I. sněmem CČSH se zabývala konference, která proběhla dne 21. května 2024 v Praze, a z této konference bude vydána rozsáhlá publikace s příspěvky teologů a historiků z CČSH, HTF UK a ekumeny.
Tomáš Butta
Český zápas 34/2024 z 25. 8. 2024
Český zápas 1924: Články jsou bojovné a naplňují název týdeníku
