Vzpomínka na patriarchu Josefa Špaka

Dne 12. září tohoto roku uplynulo sedm let od úmrtí Josefa Špaka, kněze a emeritního patriarchy Církve československé husitské (v letech 1994 – 2001).

Bratr Špak se narodil v rodině legionáře Josefa Špaka, městského policejního strážníka v Litomyšli a jeho manželky Františky. Zde absolvoval Státní reálné gymnázium. Po náhlé smrti otce se matka s Josefovými sourozenci odstěhovala ke strýci do pražských Ďáblic, poslední rok svých středoškolských studií získal ubytování ve studentském domově piaristického kláštera, jehož rektorem byl P. František Ambrož Střítezský. Stal se mu životním vzorem, stejně jako například litomyšlský farář CČS a hudebník Jaromír Metyš.

Jako duchovní působil v náboženské obci naší církve v Českých Budějovicích-Suchém Vrbném, později zejména v Praze-Strašnicích.

Bratr Josef byl minulým režimem pronásledován a po odebrání státního souhlasu mu věřící z jeho farnosti v Českých Budějovicích našli byt i zaměstnání ve slévárně, a tak mohl pokračovat ve své pastorační činnosti, modlitebních setkáních, biblických večerech…

V jednom ze svých kázání v Českém zápase (2/2007) bratr Josef uvedl: „Pán Bůh nás nechce ponechat vlastnímu údělu. Hledá neustále ženy a muže, kteří nepřestávají připomínat jeho slovo. Pověřuje lidi, kteří ani v nesnázích nedokáží němě přihlížet, když Boží lid ochabuje ve víře.“

Byl jedním z nich, přesně takového jsme bratra Josefa znali – s blízkým vztahem k lidem a „schopností“ plně a zcela se spolehnout na Boží vedení. Člověka, jenž si je velice dobře vědom, že „Bůh o sobě dává vědět nejrůznějším způsobem“, člověka bez přemrštěných ambicí, prostého přetvářky, jenž byl tím, co zrovna bylo potřeba – stavitelem, zahradníkem, táborníkem, ale také přemýšlivým vykladačem Božího slova - zkrátka tím prostým skromným služebníkem, jehož dennodenní práce tvoří poctivou stavbu církve.

Na věčnost byl Josef Špak odvolán v pondělí 12. září Léta Páně 2016 ve věku 87 let. Rozloučení se konalo 20. září 2016 v Chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí.

Osobní modlitba Josefa Špaka

Pane,
Děkuji ti za to, že jsem.
Děkuji ti za víru, za to, že ke mně přicházíš
a ujišťuješ mne o své lásce.
Děkuji ti za nevyslyšené modlitby,
za to, že svíce mého života dosud hoří.
Děkuji ti za ty, které mi posíláš do cesty.
Děkuji ti za pomoc. Děkuji ti za lásku.
Děkuji ti za to, že se dokážu v úžasu sklonit
nad krásou tvého stvoření.
Prosím tě, odpusť mi,
jestliže tě někdy zarmoutím.

Otče,
zaslechl jsem tvé zavolání.
Děkuji ti, že jsi na mne nezapomněl
i když já jsem na tebe zapomínal často.
V Ježíši jsi nám přišel naproti.
Už se ti nechci nedůvěřivě uzavírat.
Svěřuji se ti.
Ježíši Kriste, zbavuješ mne břemene minulosti.
Za to ti děkuji.
Když jsem byl pokřtěn, nabídl jsi mi,
abych žil s tebou.
Tento dar chci přijmout.
V důvěře, že ti na mně záleží,
odpovídám na tvou lásku.
Dobrý, věrný Bože naplň mne svým Duchem.
Posilni mou víru.
Ukaž mi mé místo ve své církvi.
Dovol mi, abych ti mohl být užitečný.
Vždyť tobě patří můj život.
Amen.