(ČZ 25/2024) Autorka cituje titulek pozoruhodné glosy nositele Nobelovy ceny Czesława Miłosze v knížce Pejsek u cesty a dále pokračuje ve svém zamyšlení...
Slovutný autor připomíná B. Pascala, který si už v sedmnáctém století poznamenal: „Popírat, věřit a pochybovat o všem znamená pro člověka totéž, co pro koně běh.“ Zatímco v devatenáctém století americká básnířka Emily Dickinsonová prohlásí k našemu tématu: „Věřím a nevěřím stokrát za hodinu. Tím si víra zachovává svěžest.“
Můj oblíbený autor, filosof Sören Kierkegaard, tvrdí, že bez víry klopýtneme o stéblo slámy, s vírou i hory přeneseme. Očima víry vstupujeme do Boží blízkosti, která je nepopsatelná a nesdělitelná. A přece je úchopnější, poněvadž Pán prošel fází lidství. Představa Krista je pro nás srozumitelnější než představa Hospodinovy blízkosti, tedy blízkosti toho, kdo mnohonásobně převyšuje naše fantazie, vize, vše to, o čem dokážeme uvažovat a snít.
Jako věřící víme, že se máme modlit. Ne jenom občas, ale má to být pravidelně. Jinak ztrácíme cosi ze své celistvosti. Někdy míváme pochopitelně období, kdy nám modlitba vázne, natrvalo však víra bez modlitby není možná. Otčenáš je přece jednou jedinou prosbou. Jak radí teolog Romano Guardini, máme prosit o vše, o životní potřeby, ale též o sílu pro svou práci, o pomoc v duševní stísněnosti, o posílení v mravním boji, o poznání pravdy, o růst v lásce. „Být člověkem znamená existovat z Boha a směrem k němu. Prosit musíme stále, protože neustále žijeme a jednáme díky Božímu působení. Prosit je stejně důležité jako dýchat.“
Prožívejme pravdu slova Božího a jí očištěnou a povzbuzenou pravdu lidské zkušenosti. „Děkuji ti, Bože, že v tvém světle poznávám, že tvou silou jednám, že tvou láskou jsem posvěcován,“ zmiňme nakonec Guardiniho modlitbu, úzce související s naším malým zamyšlením.
Olga Nytrová
Na snímku Romano Guardini a obal jeho knihy O Modlitbě
Český zápas 25/2024 z 23. 6. 2024
