„Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.“
Ježíš tak mluví se svými učedníky o své smrti a vzkříšení. Není to však sdělení a stručná informace. Chtěl, aby si to základní a podstatné dobře vštípili do paměti. Aby věděli, že jeho potupná smrt není výsledkem toho, že byl v nesprávný čas na nesprávném místě, ale že to tak musí být… Říká: „Syn člověka musí mnoho trpět.“ Je to nutné a nezbytné, ale není to osud, o němž pohané byli přesvědčeni, že rozhoduje o nás bez nás. Ježíš nezná žádný osud, zná jen vůli svého Otce, které je dobrovolně poslušný a s níž se ztotožňuje v lásce k němu. A své učedníky vyučuje, že nejen musí zemřít, ale také vstát z mrtvých. Tuto jistotu, za níž stojí sám Bůh, jim chce ve svém učení předat jako potěšení a radost pro smutné dny. Petr, který jej za všechny ostatní učedníky vyznal jako Mesiáše /minulou neděli/, nyní nechápe vůbec nic. Naopak: vzal si ho stranou a začal ho kárat. Učedník mistruje svého Mistra, staví se nad něj, odmítá to, co on v poslušnosti k Otci přijímá jako jeho vůli. Petr jako pokušitel mu poučným tónem říká, že všechno přece může být jinak, ne tak nelidsky a nepochopitelně tvrdé, bez kříže a bez vzkříšení. Chtěl by mít Ježíše podle svého, aby byl jemu i ostatním přijatelný a pochopitelný. „Jdi mi z cesty, satane, tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka.“ Tak tvrdá slova slyší Petr od svého Pána. Svým smýšlením, celým svým postojem je od něj vzdálen, i když ho nedávno vyznal jako Mesiáše, je dokonce teď jeho nepřítelem satanem, jako ten, který jej pokoušel na poušti. A právě teď je příležitost, aby Pán Ježíš řekl, co od svých následovníků chce: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi kříž svůj a následuj mne!“
Jestliže Petrovi se nelíbilo to, co Pán Ježíš řekl o sobě, pak nám se moc nezamlouvá to, co on říká o nás, kteří chceme být s ním. Je to totiž proti naší přirozenosti; zapřít sám sebe znamená asi zříci se práva, že moje vlastní já bude všechno určovat. Tak jak to pochopil Jan Křtitel o Kristu: On musí růst, já se musím menšit. Právě to je smysl zapření sama sebe.
Když Ježíš chce, abychom vzali na sebe svůj kříž, moc tomu nerozumíme. Většinou to chápeme jako ochotu přijmout své trápení, nemoci a těžkosti a nějak to unést. Nejen Petr, ale každý z nás je v pokušení, že jeho smýšlení není z Boha, ale z člověka. Každý člověk zcela samozřejmě pokládá život za největší hodnotu a usiluje o jeho uchování… Ježíš nás také učí, že život, o který se přijde pro Krista a evangelium, to není ztráta, ale záchrana. Všechno člověk může získat, všechno může mít, ale přitom nemá vlastně nic. O tom svědčí apoštol: můžeš mít poznání, rozumět tajemstvím, mluvit jazyky, dokonce mít víru hory přenášející – a bez lásky je to nic, na nic, k ničemu... A Pán Ježíš říká, že můžeš získat celý svět, ale co to prospěje, když ztratíš svůj život, svou duši – to nejdůležitější?
Svatý Bože, náš láskyplný Otče.
Dal jsi nám z velké lásky svého Syna jako dobrého průvodce a rádce naším životem.
Dej, ať ho posloucháme a přitom se rádi máme, amen
Autor: Vlasta Šanteková
Český zápas č. 36/2023 z 3. 9. 2023
Obrázek: Annibale Carracci (1560–1609): Domine, quo vadis? (1601-1602), National Gallery, London (Wikimedia Commons)
