(ČZ 19/2026) Ježíš řekl: „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky –
Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude. Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám. Ještě malou chvíli a svět mne už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat.“
„Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání,“ říká Ježíš.
Tak milovat, aby mi to dalo sílu jeho přikázání naplňovat. Znát Lásku, která je Bůh sám. Kéž bych jen tohle zakoušel!
O takové lásce mluví Janovo evangelium a já jen trnu, o kolik řádů níž se plazím. A nejsem sám. Všichni toužíme po pevných, láskyplných vztazích, a přesto se rodiny rozpadají a rozvody jsou novým standardem. Selháváme v lásce lidské, natož abychom ji pozvedli do nadosobní roviny. Není ani divu. Žijeme ve světě velké vnější svobody (a díky Bohu za ni), silného individualismu a uvolněných pravidel. Jenže vnitřní svobodu, skutečnou sílu a pevnou etiku jsme si nestačili osvojit. Svět se mění rychleji než my. Jsme jako chodci, kteří se posadili za volant, ale nestihli si udělat řidičák. A divíme se, že narážíme. Jak má člověk v takové situaci žít láskou?
Bez proměny nitra nejsme schopni Ježíšovo přikázání skutečně zachovávat. Právě proto zaslibuje „Ducha pravdy“, který bude v nás.
To, co nám chybí, lze doplnit. Ve světě se množí nejen vějičky, které nás od našeho nitra odvádějí, ale i stále lepší metody, jak se s ním dostat do kontaktu. Lze na sobě pracovat konkrétně: s terapeutem nebo průvodcem, ve sdílecí skupině, na duchovních cvičeních nebo meditačním pobytu.
Někdy stačí začít prostě tím každý den si deset minut psát, co skutečně prožívám, bez přikrašlování a útěku od sebe.
Vydržet chvíli se sebou bez útěku je těžké. A přece zde začíná cesta.
Trávíme v průměru třináct let života systematickým vzděláváním ve věcech vnějšího světa a tisíce korun týdně dáváme za vyživení těla a úpravu zevnějšku. Kolik investujeme do nitra, ze kterého naše jednání vyrůstá? Milovat je zadarmo. Ale odstranit překážky, které jsme lásce postavili, to něco stojí. A právě tím se učíme zachovávat Kristovo přikázání – a otevírat se Duchu, který v nás chce přebývat.
Duchu pravdy, veď nás do hloubky našeho nitra.
Dej nám odvahu pohledět sami sobě do očí. Uč nás milovat tak, abychom naplňovali Kristovo přikázání.
Amen.
Autor: Jan Oldřich Krůza
Český zápas č. 19/2026 z 10. 5. 2026
Obrázek: Duccio di Buoninsegna (1255–1319): Kristus se loučí s apoštoly (mezi lety 1308 a 1311), Museo dell'Opera Metropolitana del Duomo, Siena. Wikimedia Commons (public domain).
