(ČZ 3/2026) Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa…
To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve než já. Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.“ Jan vydal svědectví: „Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: »Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.« Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.“ Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků. Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: „Hle, beránek Boží.“ Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem. Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabbi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?“ Odpověděl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těchto dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše (což je v překladu: Kristus).“ Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr).“
Dnešní evangelium zmiňuje dvakrát jednu a tu samou větu, jedno zvolání: „Hle, beránek Boží!“ My toto slovní spojení známe z modlitby před večeří Páně, která předchází vyznání: „Pane, nejsme hodni….“ Duchovní v této modlitbě říká: „Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi!“ Je možné, že tuto větu už vnímáme jako součást „svaté“ liturgické řeči, která zní krásně, a proto vždy nevnímáme její obsah a hloubku. Proto se dnes vydáme ke kořenům tohoto přirovnání Ježíše k Božímu beránku.
Beránek obecně pro všechny lidi je mladý sameček od ovce. Beránek specificky pro židy je roční sameček bez vady, který byl důležitou součástí každé oběti. Pro židy už to tedy není nějaké zvíře, ale odkazuje k bohoslužebnému životu. Ve Starém zákoně židé poprvé obětují beránka společně při útěku z Egypta. Když dorazí do zaslíbené země, mají obětovat beránka každé ráno a každý večer, o sobotě to mají být beránci dva a v některé sváteční dny se obětovalo beránků sedm, o slavnosti stánků dokonce čtrnáct. S každou obětí beránka si měli připomínat Hospodinovu blízkost, tak jak ji projevil jejich otcům při vyvedení z Egypta, při vyvedení z otroctví na svobodu!
V Izraeli se ale obětovalo i z jiných důvodů. Chtěli se skrze tuto oběť smířit s Bohem kvůli nějakému provinění. Když v Izraeli někdo něco pokazil, provinil se proti Božímu přikázání, šel do chrámu, kde si koupil beránka, kterého kněz rituálně porazil (podle provinění to mohlo být i jiné zvíře). Ten beránek zemřel, byl zabit za toho člověka, a ten člověk se na to musel dívat, aby si názorně uvědomil, že pro člověka odvrátit se od Hospodina znamená smrt! Beránek zemřel, aby ten hříšník mohl žít! Beránek pro židy symbolizoval Hospodinovu blízkost a starostlivost při vyvedení a také zástupnost a odpuštění za provinění. Také se jim vybavovala obrazová přirovnání z proroků. Z proroka Izajáše, kde se mluví o tom, že Mesiáš bude trpět za druhé, a z proroka Jeremjáše, kde se naznačuje nevinnost Hospodinova služebníka.
Jan Křtitel, který byl z židovského prostředí, který měl velkou autoritu a velké charisma, Jan, za kterým přicházejí lidé i z velké dálky, aby se od něho nechali pokřtít, řekne o muži, který kolem něho prochází: „To je beránek Boží!“ Pro jeho posluchače to znamená: To je někdo od Boha! To je někdo, kdo nám ukáže Boží blízkost, Boží starostlivost. To je někdo, kdo nám pomůže stát se před Bohem spravedlivým. A Jan ještě přidává slova, že „snímá hříchy světa“. Nejen jednotlivců, nejen jednoho národa, ale všeho a všech.
A díky těmto slovům, díky Janovu představení Ježíše jako někoho, kdo patří k Bohu, se dva učedníci jdou přesvědčit o tom, že Ježíš je takový, jak Jan říká. Stráví s Ježíšem jeden den a hned to jednoho z nich – Ondřeje – inspiruje k tomu, aby seznámil s Ježíšem svého bratra Šimona Petra. O setkání s Ježíšem se chce podělit s dalšími. I pro nás dnes by to mohlo či mělo být inspirací k tomu, abychom o našem setkání s Kristem hovořili, abychom uměli přivádět lidi do jeho blízkosti.
Jan Křtitel sdělením, že Ježíš je beránek Boží, říká prorocká slova, protože v tu chvíli Ježíš ještě není obětovaný. Až teprve na kříži se jeho oběť uskuteční. Až díky kříži my křesťané chápeme, že Bůh nám chce být nablízku. Až díky kříži rozpoznáváme, že se Kristus obětoval za nás, za naše prohřešky a viny. Až na kříži se pro nás Kristus stává opravdu beránkem Božím.
A proto se tato slova dostala do naší liturgie. Mají nám, stejně jako kdysi Izraelcům, oběť beránka, připomenout, že Bůh je s námi, že nás vyvádí na svobodu, že se není čeho bát! Také nám ukazují, že dnes už žádné oběti Bohu dávat nemusíme, že žádné zvíře za nás umírat nemusí, protože se za nás obětoval Boží Syn.
Hospodine, pomoz nám vnímat nejen krásu našich bohoslužeb, ale i hloubku jejich slov.
Kéž až příště uslyšíme slova „beránku Boží”, uvědomíme si, že jsi nám blízko, že se o nás staráš
a odpouštíš nám, pokud o to stojíme.
Autor: Františka Pospíšilová
Český zápas č. 3/2026 z 18. 1. 2026
Obrázek: Michael Astrapas a Eutychios: Ježíšův křest (1295 – 1317) - detail, Wikimedia Commons, Publiek domein, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=106761431
