(ČZ 2/2026) Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít...
Ale on mu bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“ Ježíš mu odpověděl: „Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.“ Tu mu Jan již nebránil. Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“
Ježíšův křest je doložen ve všech třech synoptických evangeliích i v evangeliu Janově. Popsaná událost představuje jeden z klíčových momentů Ježíšova pozemského života. Matoušovo evangelium, odkud pochází náš text, vyvolává dojem dramatické davové scény, při níž se zástupy lidu stávají svědky Ježíšova křtu vodou. Křest vykonal kazatel Jan Křtitel, hlasatel pokání, který Pánu Ježíši připravoval cestu, když křtil vodou z řeky Jordán velký zástup svých přívrženců. Bůh podle Matouše potvrdil Ježíšovo vyvolené synovství sesláním Ducha Božího v podobě holubice i hlasitým provoláním.
Výpovědi ostatních evangelií však naznačují, že se jednalo spíše o osobní duchovní děj, v němž slyšel Boží hlas kromě Ježíše pouze Jan, jenž o svém zážitku později vydal svědectví. Intimní charakter Ježíšova vyvolení při křtu více odpovídá i dalším svědectvím Písma, která kladou jeho veřejné vystoupení až do pozdější doby, kdy začal působit v Galileji. Skutečnost, že Boží vyvolení bylo při křtu vnímáno jen Pánem Ježíšem a Janem Křtitelem, ovšem nijak neumenšuje jeho význam v dějinách spásy.
Hluboký spirituální charakter této události potvrzují i další souvislosti biblické zvěsti. Pán Ježíš se sice ve své dospělosti setkal s Janem Křtitelem poprvé až při svém křtu, ale jejich životy byly od samého počátku spjaty příbuzenským svazkem. Jan Křtitel byl synem Alžběty a kněze Zachariáše. Již Janovo narození neslo pečeť zázraku, protože oba jeho rodiče byli v době jeho početí vysokého věku.
Když anděl Gabriel zvěstoval Panně Marii narození Pána Ježíše jako Syna Božího, sdělil jí zároveň, že její příbuzná Alžběta již šest měsíců čeká dítě, ačkoliv ji všichni již považovali za neplodnou. Marie navštívila Alžbětu v době před Ježíšovým narozením. Těhotná Alžběta, naplněná Duchem Božím, potvrdila Marii andělovo zvěstování a zbavila ji tak posledních pochyb o jejím dítěti. Jan Křtitel i Pán Ježíš se tedy vůbec poprvé setkali ještě před narozením, když se nacházeli v lůnech svých matek. Setkání Pána Ježíše s Janem při křtu tak bylo připravováno dávno před tím, než se oba setkali jako dospělí na mělčině řeky Jordán.
Jan Křtitel svými kázáními vlastně otevíral cestu Pánu Ježíši od počátku své mise. Pán Ježíš pak na Jana navázal a veřejně vystoupil až tehdy, když uvěznění zabránilo Janu Křtiteli v další veřejné činnosti. Duch Boží tak od počátku řídil cesty Jana Křtitele i Pána Ježíše a dnes vede i nás k poznání, že význam spasitelné události, měnící svět, není podmíněn masovou sledovaností ze strany veřejnosti.
Pane Bože, náš nebeský Otče, děkujeme ti za dar vnímavosti pro duchovní rozměr bytí.
Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti za dar pokory, s níž je třeba přijímat Boží obdarování.
Prosíme tě, naplň nás svým Duchem, ať dokážeme rozeznat stopy tvého království v našich srdcích.
Autor: Naděžda Kaňáková
Český zápas č. 2/2026 z 11. 1. 2026
Obrázek: Křest Krista svatým Janem Křtitelem, Miniatura z Žaltáře Eleonory Akvitánské (cca 1185) - detail, ze sbírky Koninklijke Bibliotheek, Nizozemsko (z Wikimedia Commons - public domain).
