(ČZ 52/2025) Když mudrci odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu ...
a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: „Z Egypta jsem povolal svého syna.“ Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: „Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.“ Když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi v Egyptě a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.“ On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země. Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských a usadil se v městě zvaném Nazaret – aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský.
Po Hodu Božím vánočním, kdy slavíme narození Ježíše Krista, přicházejí na řadu další svátky, které se vztahují k Ježíšovu dětství, tedy k době před jeho veřejným vystoupením v dospělosti. Je to jednak svátek Jména Ježíš (1. ledna), Zjevení, kdy jej poznávají pohanští mudrci (6. ledna), ale také Betlémských neviňátek (28. prosince) a svátek Svaté rodiny či Rodiny Páně (první neděle po Vánocích).
Svátek Betlémských neviňátek má starobylý původ v církvi starověku a má pevné datum. Byla jim zasvěcena Betlémská kaple v Praze. V Římském misálu má tento svátek jedno evangelní čtení z Matouše (Mt 2,13-18). Svátek Svaté rodiny se oproti tomu rozšířil až v 19. století. Příklad Ježíšovy rodiny s rodiči Josefem a Marií se měl stát vzorem a příkladem rodinným vztahům v moderní době, kdy začaly oslabovat a rozpadat se. Svátek Svaté rodiny je slaven v neděli po Hodu Božím vánočním a má v tříletém lekcionáři i další varianty čtení evangelia – /v řadě B/ o malém Ježíšovi s rodiči v chrámu (L 2,22-40) a /v řadě C/ o dvanáctiletém Ježíšovi v chrámě (L 2,41-52). Tím je zvěstně vyjádřeno, že rodina s malými dětmi a dospívajícími má nalézat své místo v chrámě, v kostele, ve sboru.
Na letošní rok připadá čtení z Matoušova evangelia, kdy čtení obou svátků splývá. Herodova krutost se projevila nebývale otřesným činem. Malé děti jako mučedníci se staly obětí politické zvůle a moci vládce, který se nezastaví před ničím. Bohužel se nejedná jen o příběh z dávné minulosti bezprostředně po narození Ježíše, ale i v současném světě umírají malé děti!
Hodnota rodiny a přívětivé a hřejivé zázemí domova vyniká na pozadí těchto krutých událostí, které se ve světě odehrávají. Josef jako lidský otec je ten, kdo ochraňuje malého Ježíše a jeho matku Marii. Především je v biblickém příběhu Josef tím, kdo naslouchá Bohu a jeho slovu. V příběhu se opakuje Boží pokyn: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku…“ (Mt 2,13; Mt 2,20). A vždy je zaznamenána stejná reakce Josefa, že on tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a šel (Mt 2,14; Mt 2,21).
Výraz „vstaň“ se ve Starém zákoně vyskytuje vícekrát. Bůh oslovuje takto Jákoba (Gn 35,1), Mojžíše (Dt 9,12) i Jozua (Joz 1,2), proroka Eliáše (1 Kr 17,9), Ezdráše (Ezd 10,4), Jonáše (Jon 1,2) i další postavy. Oslovuje takto i apoštola Petra (Sk 10,13) nebo Pavla (Sk 22,10). Pokyn „vstaň“ znamená vydat se na cestu víry a plnit Boží úkol. To je možné, když je člověk v pohybu, aktivitě, když je na cestě a nesetrvává na místě. „Vstát“ znamená také probudit se ze spánku, bdít a být Bohu k dispozici. Také Josef plní takto Boží pokyn. A s ním je v pohybu a na cestě i jeho rodina.
Ježíšova rodina prchá před nebezpečím a stěhuje se. Podniká dalekou cestu do Egypta a zpět. Paradoxně pohanská země vyznačující se tvrdým otroctvím byla bezpečnější než „svatá“ země, kde vládl nesvatý vládce. V Ježíšově dětství před jeho vystoupením se jakoby ve zkratce „opakovaly“ dějiny vyvoleného lidu Izraele. V Egyptě pobýval prapředek Ježíše, věhlasný a schopný Josef. I když není v přímé davidovské linii, patřil k jeho předkům a byl bratrem Judy (Mt 1,2). Z Egypta vyšel Izrael a také Ježíš se svojí rodinou z něho vyšel. Rodina přichází zpět do zaslíbené země a usazuje se ve městě Nazaret.
Josef a Marie s malým bezbranným a křehkým dítětem Ježíšem spoléhají na Boží vedení a on je přivádí do jejich pozemského domova v Nazaretě. Bůh, který je Ježíšův pravý Otec, provádí jeho rodinu přes všechna ohrožení, nebezpečí a úkladné zlo, které je ve světě nastraženo.
Tam, kde je přítomen Ježíš, tam je skutečný domov a požehnaná rodina, která žije důvěrou a láskou. Můžeme to vztáhnout i na rodinu víry, kterou je církev a která má v každém ohrožení vytvářet soudržný duchovní domov a spolehlivé zázemí pro mnohé (Ef 2,19).
Bože, modlíme se za rodiny, které musejí utíkat před válkou a jsou rozděleny.
Prosíme tě, aby se v našich rodinách a mezilidských vztazích více projevovala tvá láska.
Veď a ochraňuj rodinu církve, aby v ní mnozí mohli nacházet spolehlivý, bezpečný a vlídný domov.
Amen.
Autor: Tomáš Butta
Český zápas č. 52/2025 z 28. 12. 2025
Ilustrace: Julius Schnorr von Carolsfeld (1794–1872): Útěk do Egypta (1828), The Kunstpalast, Düsseldorf. Wikimedia Commons (Public Domain).
